Psalm 89 | Einheitsübersetzung 2016

Einheitsübersetzung 2016

Verheißung an David und Klage über die Verwerfung seines Hauses

1 Ein Weisheitslied Etans, des Esrachiters. 2 Von der Huld des HERRN will ich ewig singen, von Geschlecht zu Geschlecht mit meinem Mund deine Treue verkünden. (Jes 63,7) 3 Denn ich bekenne: Auf ewig ist Huld gegründet, im Himmel deine Treue gefestigt.^[1] 4 Ich habe einen Bund geschlossen mit meinem Erwählten und David, meinem Knecht, geschworen: (2Sam 7,8; Ps 132,11) 5 Auf ewig gebe ich deinem Haus festen Bestand und von Geschlecht zu Geschlecht gründe ich deinen Thron. [Sela] (Apg 2,30) 6 Die Himmel preisen deine Wunder, HERR, und die Versammlung der Heiligen deine Treue. 7 Denn wer im Gewölk gleicht dem HERRN, ist dem HERRN ähnlich unter den Söhnen der Götter? (Ps 29,1; Ps 35,10; Ps 136,2) 8 Gewaltig ist Gott im Rat der Heiligen, für alle rings um ihn her ist er groß und furchtbar. (Hi 1,6) 9 HERR, Gott der Heerscharen, wer ist wie du? Mächtig bist du, HERR, und von Treue umgeben. 10 Du beherrschst den Aufruhr des Meeres; wenn seine Wogen toben - du glättest sie. (Ps 65,8; Mt 8,26) 11 Rahab hast du durchbohrt und zertreten, deine Feinde zerstreut mit starkem Arm. (Hi 26,12; Ps 74,13) 12 Dein ist der Himmel, dein auch die Erde; den Erdkreis und was ihn erfüllt hast du gegründet. (Ps 24,1) 13 Nord und Süd hast du geschaffen, Tabor und Hermon jauchzen bei deinem Namen. 14 Dein Arm ist voll Heldenkraft, deine Hand ist stark, deine Rechte hoch erhoben. 15 Recht und Gerechtigkeit sind die Stützen deines Thrones, Huld und Treue schreiten dir entgegen. (Ps 85,11; Ps 97,2) 16 Selig das Volk, das den Jubelruf kennt, HERR, sie gehen im Licht deines Angesichts. (Ps 47,2) 17 Sie freuen sich allezeit über deinen Namen und sie jubeln über deine Gerechtigkeit.^[2] 18 Denn du bist ihre Schönheit und Stärke, du erhöhst unsre Kraft in deiner Güte. 19 Ja, dem HERRN gehört unser Schild, dem Heiligen Israels unser König. (Ps 84,10) 20 Einst hast du in einer Vision zu deinen Frommen gesprochen: / Einem Helden habe ich Hilfe gewährt, einen jungen Mann aus dem Volk erhöht. (1Sam 13,14; 1Sam 16,13) 21 Ich habe David, meinen Knecht, gefunden und ihn mit meinem heiligen Öl gesalbt. (Ps 78,70; Apg 13,22) 22 Fest wird meine Hand ihn halten und mein Arm ihn stärken. (Jes 42,1) 23 Kein Feind soll ihn täuschen, kein ruchloser Mensch kann ihn bezwingen. 24 Vor ihm will ich seine Feinde zerschmettern und alle, die ihn hassen, schlage ich nieder. 25 Meine Treue und meine Huld sind mit ihm und in meinem Namen erhebt er sein Haupt. (1Sam 2,10) 26 Ich lege seine Hand auf das Meer und auf die Ströme seine Rechte. (Ps 72,8) 27 Er wird zu mir rufen: Mein Vater bist du, mein Gott, der Fels meiner Rettung. (2Sam 7,14; Ps 2,7) 28 Ja, zum Erstgeborenen mache ich ihn, zum Höchsten unter den Königen der Erde. (Kol 1,15; Offb 1,5) 29 Auf ewig werde ich ihm meine Huld bewahren, mein Bund mit ihm ist verlässlich. (Ps 18,51; Jes 55,3) 30 Sein Haus lasse ich dauern für immer und seinen Thron wie die Tage des Himmels. (2Sam 7,16; Ps 61,8) 31 Wenn seine Söhne meine Weisung verlassen, nicht mehr leben nach meiner Ordnung, 32 wenn sie meine Gesetze entweihen, meine Gebote nicht mehr halten, 33 dann werde ich ihr Vergehen mit der Rute strafen und ihre Sünde mit Schlägen. (2Sam 7,14) 34 Doch ich entziehe ihm nicht meine Huld, breche ihm nicht die Treue.^[3] (Jer 31,36) 35 Meinen Bund werde ich nicht entweihen;/ was meine Lippen gesprochen haben, will ich nicht ändern. 36 Eines habe ich geschworen bei meiner Heiligkeit, niemals werde ich David belügen: 37 Sein Haus soll bleiben auf ewig, sein Thron habe Bestand vor mir wie die Sonne; 38 er soll ewig bestehen wie der Mond, der Zeuge über den Wolken ist verlässlich. [Sela] (Ps 72,7; Sir 43,6) 39 Du aber hast verstoßen, verworfen, mit Zorn überschüttet deinen Gesalbten. 40 Du hast den Bund mit deinem Knecht zerbrochen, seine Krone entweiht, sie zu Boden geworfen. 41 Eingerissen hast du all seine Mauern, in Trümmer gelegt seine Burgen. (Ps 80,13) 42 Alle, die des Weges kommen, plünderten ihn aus. Er wurde zum Gespött seiner Nachbarn. (Ps 31,12) 43 Du hast die Hand seiner Bedränger hoch erhoben, hast all seine Feinde erfreut. 44 Du hast die Spitze seines Schwerts umgekehrt, hast ihn im Kampf nicht unterstützt. 45 Du hast ein Ende gemacht seinem Glanz und seinen Thron zu Boden geworfen. 46 Du hast ihm die Tage der Jugend verkürzt und ihn umhüllt mit Schande. [Sela] 47 Wie lange noch, HERR? Verbirgst du dich ewig? Soll dein Zorn wie Feuer brennen? (Ps 77,8; Ps 79,5; Ps 90,9) 48 Denk doch: Was ist mein Leben! Zu welch nichtigem Leben hast du alle Menschen erschaffen! 49 Wer ist der Mann, der lebt und den Tod nicht schaut, der sich retten kann vor dem Zugriff der Totenwelt? [Sela] 50 Wo sind die Taten deiner früheren Huld, HERR, die du David in deiner Treue geschworen hast? 51 HERR, gedenke der Schmach deiner Knechte, im Innern brennt mir der Hohn der Völker.^[4] (Ps 41,6) 52 Ja, deine Feinde, HERR, schmähten, ja, sie schmähten die Spuren deines Gesalbten. (Hebr 11,26) 53 Gepriesen sei der HERR in Ewigkeit. Amen, ja amen.

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Poučný žalm Etana Ezrachejského. I. 2 Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád, navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat! 3 Tvrdím, že tvá láska má věčné základy, nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti! 4 Ty přece řekl jsi: „Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy, svému služebníku Davidovi slibuji: 5 Tvé potomstvo ustanovím navěky, po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“^[1] séla II. 6 Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky, shromáždění svatých tvou věrnost velebí. 7 Rovná se Hospodinu někdo v oblacích? Kdo z Božích synů je jako Hospodin? 8 Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje, je mnohem hroznější než všichni kolem něj. 9 Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty – mocný Hospodin? Za všech okolností věrný jsi! 10 Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím, vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit. 11 Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil, svou mocnou paží jsi soky rozptýlil. 12 Nebe i země tobě náleží, svět se vším, co je v něm, ty jsi založil. 13 Sever i jih – stvořil jsi obojí, Tábor i Hermon v tvém jménu jásají. 14 Mocná je paže tvá, silná ruka tvá, pravice tvá se pozvedá. 15 Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora, láska a věrnost předchází tvoji tvář! 16 Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit; ve světle tvé tváře takoví smějí žít. 17 Ve tvém jménu radují se celé dny, tvá spravedlnost jim dává vítězství. 18 Sláva jejich síly jsi přece ty sám, díky tvé milosti se náš roh pozvedá. 19 Hospodinu patří naše pavéza, Svatému izraelskému náš král! III. 20 Ve vidění jsi kdysi promluvil, tehdy jsi řekl věrným svým: „Hrdinovi jsem pomoc udělil, vybraného z lidu jsem vyvýšil. 21 Našel jsem svého služebníka Davida, svým svatým olejem jsem ho pomazal. 22 Má ruka jej bude podpírat, má paže mu bude síly dodávat. 23 Nebude jej moci vydírat nepřítel, nebude přemožen žádným zlosynem. 24 Jeho protivníky před ním rozdrtím, ty, kdo jej nenávidí, porazím. 25 Má věrnost a láska bude s ním, jeho roh se v mém jménu vyvýší. 26 Jeho ruku vložím na moře, na řekách spočine jeho pravice. 27 ‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví – ‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘ 28 A tak jej prvorozeným učiním, nejvyšším bude z králů na zemi. 29 Svou lásku k němu zachovám navěky, má smlouva s ním se nikdy nezmění. 30 Jeho potomstvo ustavím navždycky, dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí. 31 Jeho synové když však můj Zákon opustí a nebudou se řídit mými pravidly, 32 má ustanovení jestliže poruší a nedodrží mé příkazy – 33 holí potrestám jejich poklesky a jejich provinění ranami. 34 Svou lásku však od něj neodvrátím, svou vlastní věrnost nezradím, 35 svou smlouvu nikdy neporuším, co vyšlo z mých úst, to nezměním! 36 Jednou jsem ve své svatosti přísahal – copak bych zklamal Davida? 37 Jeho potomstvo navěky potrvá, jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát, 38 bude jak měsíc upevněn navěky – ten věrný svědek v oblacích!“ séla IV. 39 Teď jsi jej ale zavrhl, zapudil, na svého pomazaného ses rozzuřil. 40 Smlouvu se svým služebníkem zrušil jsi, jeho korunu jsi na zem zahodil. 41 Všechny jeho hradby jsi prolomil, jeho opevnění jsi rozbořil. 42 Všichni kolemjdoucí jej drancují, svým sousedům je vydán k tupení! 43 Zvedl jsi pravici jeho nepřátel, rozveselil jsi všechny jeho soupeře. 44 Ostří jeho meče jsi otupil, nechtěls ho v boji podepřít. 45 Jeho nádheře jsi konec učinil, jeho trůn jsi k zemi povalil. 46 Dny jeho mládí jsi ukrátil, zahalil jsi ho pláštěm ostudy! séla 47 Jak dlouho se, Hospodine, budeš ukrývat? Napořád? Musí tvá zuřivost jak oheň plát? 48 Jak krátký je můj život – vzpomeň si! K jaké marnosti lidstvo stvořil jsi? 49 Kdo může žít, smrt nikdy nespatřit? Kdo zachrání svůj život z moci podsvětí? séla 50 Kam se tvá první láska, Pane, poděla? Na svoji věrnost jsi Davidovi přísahal! 51 Pamatuj, Pane, jak je tvůj služebník pohrdán! Urážky všech těch národů mi padly do klína! 52 Jak jen se, Hospodine, tví nepřátelé rouhali! Tvému pomazanému se rouhali a jeho šlépějím! 53 Hospodin ať je požehnán navěky! Amen! Amen!