Psalm 35 | Einheitsübersetzung 2016

Einheitsübersetzung 2016

Bitte um Rettung vor falschen Anklägern

1 Von David. Streite, HERR, gegen alle, die gegen mich streiten, bekämpfe alle, die mich bekämpfen! 2 Ergreife Schild und Waffen; steh auf, um mir zu helfen! 3 Schwing den Speer und die Lanze gegen meine Verfolger! Sag zu mir: Ich bin deine Hilfe! 4 In Schmach und Schande sollen fallen, die mir nach dem Leben trachten. Zurückweichen sollen und vor Scham erröten, die auf mein Unglück sinnen. (Ps 40,15) 5 Sie sollen werden wie Spreu vor dem Wind; der Engel des HERRN stoße sie fort. (Ps 1,4; Ps 34,8; Ps 83,14) 6 Ihr Weg soll finster und schlüpfrig sein; der Engel des HERRN verfolge sie. (Ps 73,18; Jer 23,12) 7 Denn grundlos haben sie mir Grube und Netz versteckt, grundlos haben sie sie mir gegraben. (Hi 18,8; Ps 7,16; Jer 18,20) 8 Unvermutet ereile ihn das Verderben; / und sein Netz, das er gelegt hat, fange ihn, er falle ins Verderben. 9 Meine Seele aber wird jubeln über den HERRN und sich über seine Hilfe freuen. 10 Mit all meinen Gliedern will ich sagen: HERR, wer ist wie du? Du entreißt den Schwachen dem, der stärker ist, den Schwachen und Armen dem, der ihn ausraubt. (2Mo 15,11; Ps 71,19; Ps 77,14; Ps 89,7; Ps 113,5)

2Mo 15,11Ps 71,19Ps 77,14Ps 89,7Ps 113,5

11 Da traten gewalttätige Zeugen auf. Sie fragen mich, was ich nicht weiß. (Ps 27,12; Mt 26,59) 12 Sie vergelten mir Gutes mit Bösem; ich bin verlassen und einsam.^[1] (Ps 38,21; Ps 109,5; Jer 18,20) 13 Ich aber zog ein Bußkleid an, als sie erkrankten, / und quälte mich ab mit Fasten. Nun kehre mein Gebet zurück in meine Brust. (Ps 109,4) 14 Als wäre es ein Freund oder Bruder, so ging ich betrübt umher, wie man Leid trägt um die Mutter, trauernd und tief gebeugt. 15 Doch als ich stürzte, freuten sie sich und taten sich zusammen. / Sie taten sich gegen mich zusammen wie Schläger, die ich nicht kenne. Sie zerrissen und gaben keine Ruhe. 16 Als ich hinkte, verhöhnten sie mich als Krüppel, knirschten gegen mich mit den Zähnen.^[2] 17 HERR, wie lange noch wirst du das ansehn? / Rette mein Leben vor ihrer Wut, mein einziges Gut vor den Löwen! (Ps 17,12) 18 Ich will dir danken in großer Versammlung, vor zahlreichem Volk dich loben. (Ps 22,23) 19 Über mich sollen die sich nicht freuen, die mich voll Lüge befeinden, nicht mit den Augen zwinkern, die mich grundlos hassen. (Ps 25,19; Ps 69,5; Joh 15,25) 20 Denn was sie reden, dient nicht dem Frieden; gegen die Stillen im Land ersinnen sie listige Pläne. 21 Sie rissen den Mund gegen mich auf und sagten: Ha, dir geschieht recht! Wir haben es gesehen mit eigenen Augen. (Ps 40,16; Kla 2,16) 22 Du hast es gesehen, HERR. So schweig doch nicht! HERR, bleib mir nicht fern! (Ps 22,12; Ps 38,22; Hab 1,13) 23 Wach auf, tritt ein für mein Recht, erwache, mein Gott und mein HERR, um für mich zu streiten! 24 Verschaffe mir Recht nach deiner Gerechtigkeit, HERR, du mein Gott! Sie sollen sich über mich nicht freuen. 25 Lass sie nicht sagen in ihrem Herzen: Ha, das freut uns! Sie sollen nicht sagen: Wir haben ihn verschlungen. 26 In Schmach und Schande sollen alle fallen, die sich über mein Unglück freuen, in Schmach und Schimpf sollen sich kleiden, die gegen mich großtun. (Ps 40,15) 27 Es sollen jubeln und sich freuen, die wünschen, dass ich im Recht bin. Sie sollen immer sagen: Groß ist der HERR, er hat Gefallen am Heil seines Knechts. (Ps 40,17) 28 Meine Zunge soll von deiner Gerechtigkeit reden, alle Tage von deinem Lob. (Ps 71,15)

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Žalm Davidův. Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí; bojuj proti těm, kdo se mnou bojují. 2 Vezmi svou pavézu a svůj štít, na pomoc povstaň mi! 3 Vytáhni oštěp a kopí proti těm, kdo táhnou proti mně. Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“ 4 Ať jsou zahanbeni, ať se stydí ti, kdo mě chtějí o život připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit! 5 Ať jsou jak větrem hnané plevy, Hospodinův anděl ať je dohoní! 6 Jejich cesta ať je temná a kluzká, Hospodinův anděl ať stíhá je. 7 Bez důvodu na mě svoji síť nastražili, bez důvodu pro mě jámu kopali. 8 Neštěstí ať na ně přijde znenadání, síť, kterou políčili, ať je uloví, jen ať se zřítí do svého neštěstí! 9 Má duše však bude v Hospodinu jásat, radovat se bude z jeho záchrany. 10 Všechny mé kosti tehdy řeknou: „Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“ Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího, chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá! 11 Zákeřní svědkové povstávají, nevím o ničem, z čeho viní mě. 12 Za dobrotu mi zlobou odplácejí, jsem opuštěný jako sirotek! 13 Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil – modlitba se mi však vrací do klína! 14 Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem. 15 Když jsem však upadl, radostně se sběhli, seběhli se na mě, aby mě napadli. Ti, jež jsem ani neznal, rvali mě na kusy, přestat nechtěli. 16 Hroznými nadávkami se mi vysmívali, samou zlostí na mě zuby skřípěli! 17 Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat? Ochraň mou duši před jejich ranami, můj holý život před těmi lvy! 18 Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit, před početným lidem tě oslavím. 19 Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci, ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti, ať oči nemhouří! 20 Nechtějí totiž mluvit o pokoji, proti mírumilovným vymýšlejí lsti. 21 Ústa si na mě otvírají, volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“ 22 Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet, nevzdaluj se mi, Pane můj! 23 Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě, povstaň, Pane můj, na soudu! 24 Ve své spravedlnosti právo mi zjednej, Hospodine, Bože můj, ať nejásají nade mnou! 25 Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“ Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“ 26 Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni, kdo se radují z mého neštěstí! Studem a hanbou ať jsou oblečeni ti, kdo se proti mně zvedají! 27 Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí, ať prozpěvují zvesela, ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin, jenž svému služebníku pokoj dopřává!“ 28 Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti, ať zpívá tvé chvály po všechny dny!