Psalm 109 | Einheitsübersetzung 2016

Einheitsübersetzung 2016

Bitte um Hilfe gegen erbarmungslose Feinde

1 Für den Chormeister. Ein Psalm Davids. Gott meines Lobes, schweig doch nicht! (Ps 35,22; Ps 83,2) 2 Denn ein Mund voll Frevel, ein Lügenmaul hat sich gegen mich aufgetan. Sie reden zu mir mit falscher Zunge, / (Ps 31,19) 3 umgeben mich mit Worten des Hasses und bekämpfen mich grundlos. 4 Sie klagen mich an für meine Liebe, ich aber bete.^[1] (Ps 35,12; Spr 17,13) 5 Sie vergelten mir Gutes mit Bösem, mit Hass meine Liebe: 6 Einen Frevler bestelle gegen ihn als Zeugen, ein Ankläger trete zu seiner Rechten. 7 Als Verurteilter gehe er aus dem Gericht hervor und sein Gebet erweise sich als Sünde. 8 Nur gering noch sei die Zahl seiner Tage, sein Amt erhalte ein anderer. (Apg 1,20) 9 Zu Waisen sollen werden seine Kinder und seine Frau zur Witwe. (2Mo 22,23; Jer 18,21) 10 Unstet sollen seine Kinder umherziehen und betteln, aus den Trümmern des Hauses vertrieben.^[2] (Hi 5,4) 11 All seinen Besitz reiße an sich ein Gläubiger, Fremde sollen plündern, was er erworben hat. (Hi 20,18) 12 Niemand sei da, der ihm Huld bewahrt, keiner, der sich seiner Waisen erbarmt. (Jes 14,21) 13 Seine Nachkommen soll man vernichten, im nächsten Geschlecht schon erlösche ihr Name. (Ps 21,11) 14 Der Schuld seiner Väter werde beim HERRN gedacht, ungetilgt bleibe die Sünde seiner Mutter. (2Mo 20,5) 15 Ihre Schuld stehe dem HERRN allzeit vor Augen, ihr Andenken lösche er aus auf Erden. (Ps 34,17; Ps 90,8) 16 Denn dieser Mensch dachte nie daran, Huld zu üben; / er verfolgte den Gebeugten und den Armen und wollte den Verzagten töten. 17 Er liebte den Fluch - der komme über ihn; er verschmähte den Segen - der bleibe ihm fern. 18 Er zog den Fluch an wie ein Gewand; / der dringe in seinen Leib wie Wasser und wie Öl in seine Knochen. (4Mo 5,24) 19 Er werde für ihn wie das Kleid, in das er sich hüllt, wie der Gürtel, mit dem er sich allzeit umgürtet. 20 So treiben es die, die mich anklagen mit Berufung auf den HERRN, die Böses gegen mein Leben reden. 21 Du aber, GOTT und Herr, / handle an mir, wie es deinem Namen entspricht! Ja, gut ist deine Huld, befreie mich! 22 Denn ich bin gebeugt und arm, mein Herz ist durchbohrt in meinem Innern. 23 Wie ein flüchtiger Schatten schwinde ich dahin, wie eine Heuschrecke schüttelt man mich ab. (Ps 39,6) 24 Mir wanken die Knie vom Fasten, mein Fleisch nimmt ab und wird mager. 25 Ja, ich wurde ihnen zum Spott, sie schütteln den Kopf, wenn sie mich sehen. (Ps 41,6) 26 Hilf mir, HERR, mein Gott, in deiner Huld errette mich! 27 Sie sollen erkennen, dass dies deine Hand vollbracht hat, dass du, HERR, es getan hast. (Ps 64,10) 28 Mögen sie fluchen - du wirst segnen. / Sie haben sich erhoben, aber sie werden zuschanden, doch dein Knecht wird sich freuen. (Jes 65,13; Lk 6,27) 29 Meine Ankläger müssen sich mit Schmach bekleiden, wie in einen Mantel sich in Schande hüllen. (Jer 20,11) 30 Ich will dem HERRN danken mit lauter Stimme, inmitten der Menge will ich ihn loben. (Ps 22,23) 31 Denn er steht zur Rechten des Armen, um sein Leben vor bösen Richtern zu retten.

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. I. Bože, má chloubo, přeruš své mlčení! 2 Ústa si na mě otvírají zrádci zlí, pomlouvají mě lživými jazyky! 3 Nenávistnými slovy mě zasypali, bezdůvodně proti mně bojují. 4 Za moje přátelství mě obviňují, zatímco přináším své modlitby. 5 Zlobou mi za dobrotu odplácejí a nenávistí za mé přátelství. II. 6 Ustanov nad ním zlého soudce, po pravici ať mu stojí žalobce! 7 Až bude souzen, ať je za zločince, i jeho modlitba ať hříchem je! 8 Ať jeho život trvá jen krátce, jeho pověření ať jiný převezme! 9 Ať jeho děti zůstanou sirotky, jeho žena ať ovdoví! 10 Ať jeho synové po žebrotě chodí, vyhnáni^[1] ze svých rozvalin! 11 Ať lichvář zabaví vše, co mu patří, jeho jmění ať si vezmou cizinci! 12 Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád, ať není, kdo by jeho sirotky litoval! 13 Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni, jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí! 14 Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje, hřích jeho matky ať není zahlazen! 15 Ať je má Hospodin před sebou vždycky, ať jejich památku ze země vyhladí! 16 Proto, že na laskavost ani nepomyslel, nuzného ubožáka štval jako zvěř, mordoval toho, kdo bolest v srdci měl! 17 Miloval prokletí, tak ať ho raní, nestál o požehnání, tak ať ho opustí! 18 Jak oděv oblékal si proklínání, jak voda se mu vsáklo do těla, vniklo mu do kostí jako mast. 19 Ať ho to prokletí zahalí jako plášť, ať ho vždy obepíná jako pás! III. 20 Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce, ty, kteří o mně mluví tolik zle. 21 Hospodine, Pane, ty ale zastaň se mě pro jméno své! Jsi tak dobrý ve své lásce – zachraň mě! 22 Nuzný ubožák, to jsem já, srdce mě bolí v útrobách. 23 Jako stín navečer ztrácím se, jako kobylka jsem větrem unášen. 24 Od postu se mi chvějí kolena, mé tělo hubne a sesychá. 25 Lidem jsem už jenom pro posměch, hlavami potřásají, když vidí mě. 26 Pomoz mi, Hospodine, můj Bože, ve svojí lásce zachraň mě! 27 Takto ať poznají, že je to ruka tvá a že ty, Hospodine, jsi to vykonal. 28 Žehnej mi, zatímco oni zlořečí, ať se zastydí ti, kdo mě napadli, ať se zaraduje tvůj služebník! 29 Ať se mí žalobci oblečou do hanby, ať jsou zahaleni pláštěm ostudy! 30 Hospodina svými ústy velmi velebím, oslavuji jej mezi zástupy. 31 Po pravici ubožáka se totiž postavil, aby ho před jeho soudci zachránil!