1Der Geist GOTTES, des Herrn, ruht auf mir./ Denn der HERR hat mich gesalbt;
er hat mich gesandt, um den Armen frohe Botschaft zu bringen, / um die zu heilen, die gebrochenen Herzens sind,
um den Gefangenen Freilassung auszurufen / und den Gefesselten Befreiung, (Jes 58,6; Lk 4,18)2um ein Gnadenjahr des HERRN auszurufen, / einen Tag der Vergeltung für unseren Gott, / um alle Trauernden zu trösten, (Jes 34,8; Jes 63,4)3den Trauernden Zions Schmuck zu geben / anstelle von Asche,
Freudenöl statt Trauer, / ein Gewand des Ruhms statt eines verzagten Geistes.
Man wird sie Eichen der Gerechtigkeit nennen, / Pflanzung des HERRN zum herrlichen Glanz. (Jes 60,21)4Dann bauen sie die uralten Trümmerstätten wieder auf / und richten die Ruinen der Vorfahren wieder her.
Die verödeten Städte erbauen sie neu, / die Ruinen vergangener Generationen. (Jes 58,12)5Fremde stehen bereit und weiden eure Herden, / Ausländer sind eure Bauern und Winzer. (Jes 60,10)6Ihr aber werdet Priester des HERRN genannt, / Diener unseres Gottes sagt man zu euch.
Den Reichtum der Nationen werdet ihr genießen / und euch mit ihrer Herrlichkeit brüsten. (2Mo 19,6; 1Petr 2,5; Offb 1,6; Offb 20,6)7Anstelle ihrer doppelten Schande und des Frohlockens / über die ihnen zuteilgewordene Schmach
werden sie in ihrem Land das Doppelte besitzen, / ewige Freude wird ihnen zuteil.8Denn ich, der HERR, liebe das Recht, / ich hasse Raub und Unrecht.
Ich zahle ihnen den Lohn in Treue aus / und schließe einen ewigen Bund mit ihnen. (Ps 37,28; Jes 55,3)9Ihre Nachkommen werden unter den Nationen bekannt sein / und ihre Sprösslinge inmitten der Völker.
Jeder, der sie sieht, wird sie erkennen: / Das sind die Nachkommen, die der HERR gesegnet hat. (Jes 65,23)10Von Herzen freue ich mich am HERRN. / Meine Seele jubelt über meinen Gott.
Denn er kleidet mich in Gewänder des Heils, / er hüllt mich in den Mantel der Gerechtigkeit,
wie ein Bräutigam sich festlich schmückt / und wie eine Braut ihr Geschmeide anlegt.[1] (Jes 41,16; Offb 21,2)11Denn wie die Erde ihr Gewächs hervorbringt / und der Garten seine Saat sprießen lässt,
so lässt GOTT, der Herr, Gerechtigkeit sprießen / und Ruhm vor allen Nationen.
1Duch Panovníka Hospodina na mně spočívá,[1] abych nesl dobré zprávy ubohým. Poslal mě ovázat srdce ztrápených, vyhlásit svobodu zajatým a propuštění spoutaným,2vyhlásit Hospodinovo léto milosti[2] a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny plačící,3posílit na Sionu truchlící, dát jim věnec místo popela, olej radosti místo truchlení a oděv chvály místo skleslosti. Budou je nazývat: Duby spravedlnosti, stromy, jež Hospodin zasadil, aby se na nich oslavil.4Zbudují dávné sutiny, trosky minulosti opraví, zbořená města obnoví, jež po věky byla troskami.5Pastýři vašich stád budou cizinci, vaši oráči a vinaři budou lidé z ciziny.6Vás ale nazvou: Hospodinovi kněží, budou vám říkat: Našemu Bohu sloužící. Bohatstvím národů se budete sytit, oblečete se do jejich nádhery.7Místo své hanby budete mít dvojitý podíl, místo své potupy budete jásat nad svým dědictvím. V jejich zemi získáte dvojitý podíl, budete obdařeni věčnou radostí.8Já Hospodin totiž právo miluji a nenávidím okrádání a příkoří; proto je odměním ve své věrnosti a uzavřu s nimi smlouvu navěky.9Jejich símě bude známé mezi pohany a jejich potomci mezi národy: Všichni, kdo je uvidí, tehdy uznají, že jsou símě, kterému žehná Hospodin.10V Hospodinu se šťastně raduji, má duše mého Boha velebí, neboť mě oblékl rouchem spásy a pláštěm spravedlnosti mě zahalil jako ženicha s věncem ozdobným, jako nevěstu okrášlenou šperky.11Tak jako země plodí své rostliny a zahrada dá vzklíčit svému semeni, tak dá Panovník Hospodin vzklíčit spravedlnosti a chvále před všemi národy.