Psalm 104 | English Standard Version

English Standard Version

O Lord My God, You Are Very Great

1 Bless the Lord, O my soul! O Lord my God, you are very great! You are clothed with splendor and majesty, (2Sa 7:22; Job 37:22; Job 40:10; Ps 93:1; Ps 103:1; Ps 103:22)

2Sa 7:22Job 37:22Job 40:10Ps 93:1Ps 103:1Ps 103:22

2 covering yourself with light as with a garment, stretching out the heavens like a tent. (Job 9:8; Isa 40:22) 3 He lays the beams of his chambers on the waters; he makes the clouds his chariot; he rides on the wings of the wind; (2Sa 22:11; Ps 18:10; Ps 104:13; Isa 19:1; Am 9:6)

2Sa 22:11Ps 18:10Ps 104:13Isa 19:1Am 9:6

4 he makes his messengers winds, his ministers a flaming fire. (2Ki 1:10; 2Ki 2:11; Ps 103:21; Ps 148:8; Heb 1:7)

2Ki 1:102Ki 2:11Ps 103:21Ps 148:8Heb 1:7

5 He set the earth on its foundations, so that it should never be moved. (Job 38:4; Ps 24:2; Ps 89:11; Ps 136:6)

Job 38:4Ps 24:2Ps 89:11Ps 136:6

6 You covered it with the deep as with a garment; the waters stood above the mountains. (Ge 7:19) 7 At your rebuke they fled; at the sound of your thunder they took to flight. (Ge 1:9; Ge 8:1; Ge 8:5; Ps 18:15; Ps 48:5; Ps 77:18; Ps 106:9; Mt 8:26)

Ge 1:9Ge 8:1Ge 8:5Ps 18:15Ps 48:5Ps 77:18Ps 106:9Mt 8:26

8 The mountains rose, the valleys sank down to the place that you appointed for them. (Job 38:8; Job 38:10) 9 You set a boundary that they may not pass, so that they might not again cover the earth. (Ge 9:11; Job 26:10) 10 You make springs gush forth in the valleys; they flow between the hills; 11 they give drink to every beast of the field; the wild donkeys quench their thirst. (Ps 104:13) 12 Beside them the birds of the heavens dwell; they sing among the branches. 13 From your lofty abode you water the mountains; the earth is satisfied with the fruit of your work. (De 11:11; Job 5:10; Ps 65:9; Ps 104:3; Ps 147:8; Jer 10:13; Jer 14:22)

De 11:11Job 5:10Ps 65:9Ps 104:3Ps 147:8Jer 10:13Jer 14:22

14 You cause the grass to grow for the livestock and plants for man to cultivate, that he may bring forth food from the earth (Ge 1:11; Ge 1:29; Ge 3:18; Ge 9:3; Job 28:5; Ps 136:25; Ps 147:8; Ps 147:9)

Ge 1:11Ge 1:29Ge 3:18Ge 9:3Job 28:5Ps 136:25Ps 147:8Ps 147:9

15 and wine to gladden the heart of man, oil to make his face shine and bread to strengthen man’s heart. (Ge 18:5; Jud 9:9; Jud 9:13; Ps 23:5; Pr 31:6; Ec 10:19)

Ge 18:5Jud 9:9Jud 9:13Ps 23:5Pr 31:6Ec 10:19

16 The trees of the Lord are watered abundantly, the cedars of Lebanon that he planted. (Nu 24:6; Jud 9:15) 17 In them the birds build their nests; the stork has her home in the fir trees. 18 The high mountains are for the wild goats; the rocks are a refuge for the rock badgers. (Le 11:5; Job 39:1; Pr 30:26) 19 He made the moon to mark the seasons;^[1] the sun knows its time for setting. (Ge 1:14; Le 23:4) 20 You make darkness, and it is night, when all the beasts of the forest creep about. (Isa 45:7) 21 The young lions roar for their prey, seeking their food from God. (Job 38:39) 22 When the sun rises, they steal away and lie down in their dens. (Job 37:8) 23 Man goes out to his work and to his labor until the evening. (Ge 3:19) 24 O Lord, how manifold are your works! In wisdom have you made them all; the earth is full of your creatures. (Pr 3:19) 25 Here is the sea, great and wide, which teems with creatures innumerable, living things both small and great. (Ps 69:34) 26 There go the ships, and Leviathan, which you formed to play in it.^[2] (Job 40:20; Job 41:1) 27 These all look to you, to give them their food in due season. (Job 36:31; Ps 104:14; Ps 145:15) 28 When you give it to them, they gather it up; when you open your hand, they are filled with good things. (Ps 145:16) 29 When you hide your face, they are dismayed; when you take away their breath, they die and return to their dust. (De 31:17; Job 10:9; Job 23:15; Job 34:14; Ps 30:7)

De 31:17Job 10:9Job 23:15Job 34:14Ps 30:7

30 When you send forth your Spirit,^[3] they are created, and you renew the face of the ground. (Job 33:4; Re 21:5) 31 May the glory of the Lord endure forever; may the Lord rejoice in his works, (Ge 1:31; Ps 72:17; Pr 8:31) 32 who looks on the earth and it trembles, who touches the mountains and they smoke! (Ex 19:18; Ps 144:5; Am 9:5; Hab 3:10)

Ex 19:18Ps 144:5Am 9:5Hab 3:10

33 I will sing to the Lord as long as I live; I will sing praise to my God while I have being. (Ps 63:4) 34 May my meditation be pleasing to him, for I rejoice in the Lord. (Job 15:4) 35 Let sinners be consumed from the earth, and let the wicked be no more! Bless the Lord, O my soul! Praise the Lord! (Ps 37:38; Ps 104:1; Ps 105:45; Ps 106:48; Ps 113:9; Ps 150:6)

Ps 37:38Ps 104:1Ps 105:45Ps 106:48Ps 113:9Ps 150:6

Bible Kralická

1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.