Sign in for free

Luke 6

English Standard Version

from Crossway
1 On a Sabbath,[1] while he was going through the grainfields, his disciples plucked and ate some heads of grain, rubbing them in their hands. (De 23:25; Mt 12:1; Mr 2:23) 2 But some of the Pharisees said, “Why are you doing what is not lawful to do on the Sabbath?” (Ex 20:9; Mt 9:11) 3 And Jesus answered them, “Have you not read what David did when he was hungry, he and those who were with him: (1Sa 21:1; Mt 21:16) 4 how he entered the house of God and took and ate the bread of the Presence, which is not lawful for any but the priests to eat, and also gave it to those with him?” (Ex 25:30; Le 24:5) 5 And he said to them, “The Son of Man is lord of the Sabbath.” (Lu 5:24) 6 On another Sabbath, he entered the synagogue and was teaching, and a man was there whose right hand was withered. (Mt 12:9; Mr 3:1; Mr 6:2) 7 And the scribes and the Pharisees watched him, to see whether he would heal on the Sabbath, so that they might find a reason to accuse him. (Lu 11:54; Lu 14:1; Lu 20:20; Joh 8:6) 8 But he knew their thoughts, and he said to the man with the withered hand, “Come and stand here.” And he rose and stood there. (Mt 9:4) 9 And Jesus said to them, “I ask you, is it lawful on the Sabbath to do good or to do harm, to save life or to destroy it?” (Lu 14:3) 10 And after looking around at them all he said to him, “Stretch out your hand.” And he did so, and his hand was restored. (1Ki 13:4; Mr 3:34; Mr 5:32; Mr 10:21; Mr 10:23) 11 But they were filled with fury and discussed with one another what they might do to Jesus. (2Ti 3:9) 12 In these days he went out to the mountain to pray, and all night he continued in prayer to God. (Mt 14:23) 13 And when day came, he called his disciples and chose from them twelve, whom he named apostles: (Mt 10:1; Mt 10:2; Mr 3:13; Mr 3:16; Mr 6:7; Mr 6:30; Lu 9:1; Joh 13:18; Ac 1:13) 14 Simon, whom he named Peter, and Andrew his brother, and James and John, and Philip, and Bartholomew, (Mt 4:18; Mt 4:21; Mt 16:18; Joh 1:42) 15 and Matthew, and Thomas, and James the son of Alphaeus, and Simon who was called the Zealot, (Mt 9:9; Ac 21:20) 16 and Judas the son of James, and Judas Iscariot, who became a traitor. (Joh 14:22) 17 And he came down with them and stood on a level place, with a great crowd of his disciples and a great multitude of people from all Judea and Jerusalem and the seacoast of Tyre and Sidon, (Mt 4:25; Mt 5:1; Mt 11:21; Mr 3:7; Lu 6:12) 18 who came to hear him and to be healed of their diseases. And those who were troubled with unclean spirits were cured. (Mt 4:24) 19 And all the crowd sought to touch him, for power came out from him and healed them all. (Mt 14:36; Mr 3:10; Lu 8:46; Ac 5:15) 20 And he lifted up his eyes on his disciples, and said: “Blessed are you who are poor, for yours is the kingdom of God. (Mt 5:3; Lu 12:32; Joh 6:5) 21 “Blessed are you who are hungry now, for you shall be satisfied. “Blessed are you who weep now, for you shall laugh. (Isa 25:8; Isa 57:18; Mt 5:4; Lu 1:53) 22 “Blessed are you when people hate you and when they exclude you and revile you and spurn your name as evil, on account of the Son of Man! (Mt 10:22; Joh 9:22; Joh 12:42; Joh 15:21; Joh 16:2; Heb 11:26; 1Pe 4:14) 23 Rejoice in that day, and leap for joy, for behold, your reward is great in heaven; for so their fathers did to the prophets. (Mt 5:12; Mt 21:35) 24 “But woe to you who are rich, for you have received your consolation. (Am 6:1; Mt 6:2; Lu 12:21; Lu 16:25; Jas 5:1) 25 “Woe to you who are full now, for you shall be hungry. “Woe to you who laugh now, for you shall mourn and weep. (Pr 14:13; Isa 65:13; Isa 65:14; Jas 4:9) 26 “Woe to you, when all people speak well of you, for so their fathers did to the false prophets. (Isa 30:10; Jer 5:31; Mic 2:11; Mt 7:15; Joh 15:19; Joh 17:14; Jas 4:4; 1Jo 4:5) 27 “But I say to you who hear, Love your enemies, do good to those who hate you, (Pr 25:21; Mt 5:44; Ro 12:20) 28 bless those who curse you, pray for those who abuse you. (Lu 6:27; 1Pe 3:9) 29 To one who strikes you on the cheek, offer the other also, and from one who takes away your cloak do not withhold your tunic[2] either. (Isa 50:6; La 3:30; Mt 5:39; Mt 26:67; Ro 12:17) 30 Give to everyone who begs from you, and from one who takes away your goods do not demand them back. (Ps 37:21; Pr 21:26) 31 And as you wish that others would do to you, do so to them. (Mt 7:12) 32 “If you love those who love you, what benefit is that to you? For even sinners love those who love them. (Mt 5:46) 33 And if you do good to those who do good to you, what benefit is that to you? For even sinners do the same. 34 And if you lend to those from whom you expect to receive, what credit is that to you? Even sinners lend to sinners, to get back the same amount. (Ps 37:26; Pr 19:17; Mt 5:42; Lu 14:12) 35 But love your enemies, and do good, and lend, expecting nothing in return, and your reward will be great, and you will be sons of the Most High, for he is kind to the ungrateful and the evil. (Mt 5:45; Mr 5:7; Lu 1:32; Lu 6:27; Jas 1:5) 36 Be merciful, even as your Father is merciful. (Mt 5:7; Mt 5:48; Eph 5:1; Jas 3:17; Jas 5:11) 37 “Judge not, and you will not be judged; condemn not, and you will not be condemned; forgive, and you will be forgiven; (Mt 6:14; Mt 7:1; Mt 18:23; Lu 6:41; Ro 14:13; 1Co 4:5; Jas 5:9) 38 give, and it will be given to you. Good measure, pressed down, shaken together, running over, will be put into your lap. For with the measure you use it will be measured back to you.” (Jud 1:7; Ps 79:12; Isa 65:6; Mr 4:24; 2Co 9:6) 39 He also told them a parable: “Can a blind man lead a blind man? Will they not both fall into a pit? (Mt 15:14) 40 A disciple is not above his teacher, but everyone when he is fully trained will be like his teacher. (Mt 10:24; 1Co 1:10; 2Co 13:11; 2Ti 3:17; Heb 13:21; 1Pe 5:10) 41 Why do you see the speck that is in your brother’s eye, but do not notice the log that is in your own eye? (Lu 6:37; Joh 8:7) 42 How can you say to your brother, ‘Brother, let me take out the speck that is in your eye,’ when you yourself do not see the log that is in your own eye? You hypocrite, first take the log out of your own eye, and then you will see clearly to take out the speck that is in your brother’s eye. 43 “For no good tree bears bad fruit, nor again does a bad tree bear good fruit, (Mt 7:16; Mt 7:20) 44 for each tree is known by its own fruit. For figs are not gathered from thornbushes, nor are grapes picked from a bramble bush. (Mt 12:33) 45 The good person out of the good treasure of his heart produces good, and the evil person out of his evil treasure produces evil, for out of the abundance of the heart his mouth speaks. (Mt 5:37; Mt 12:34; Mt 12:35; Mt 13:52; Mt 15:18; Eph 4:29) 46 “Why do you call me ‘Lord, Lord,’ and not do what I tell you? (Mal 1:6; Mt 7:21; Joh 13:13) 47 Everyone who comes to me and hears my words and does them, I will show you what he is like: (Mt 7:24) 48 he is like a man building a house, who dug deep and laid the foundation on the rock. And when a flood arose, the stream broke against that house and could not shake it, because it had been well built.[3] 49 But the one who hears and does not do them is like a man who built a house on the ground without a foundation. When the stream broke against it, immediately it fell, and the ruin of that house was great.” (Eze 13:10; Am 6:11) 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.

Luke 6

Bible Kralická

1 I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli. 2 Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč to činíte, čehož nesluší činiti v svátky? 3 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? 4 Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým kněžím? 5 I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne svátečního. 6 Stalo se pak i v jiný den sváteční, že všel do školy Ježíš, a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá. 7 I šetřili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, čím by jej obžalovali. 8 Ale on znal přemyšlování jich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, i stál. 9 Tedy řekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti? duši zachovati, čili zatratiti? 10 A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku: Vztáhni ruku svou. A on učinil tak. I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá. 11 Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi. 12 I stalo se v těch dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží. 13 A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval. 14 (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, 15 Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes, 16 Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.) 17 I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých, 18 I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni. 19 A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky. 20 A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží. 21 Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete. 22 Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka. 23 Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takť jsou zajisté činívali prorokům otcové jejich. 24 Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své. 25 Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete. 26 Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou činívali falešným prorokům otcové jejich. 27 Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely vaše, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí, 28 Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí. 29 A udeřil-li by tebe kdo v líce jedno, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň. 30 Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž béře tvé věci, zase nežádej. 31 A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte. 32 Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají. 33 A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšníci totéž činí. 34 A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali. 35 Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým. 36 Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest. 37 Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno. 38 Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám odměřeno. 39 Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou? 40 Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho. 41 Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš? 42 Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prve břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého. 43 Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré. 44 Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíků, ani s hloží sbírají hroznů. 45 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho. 46 Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím? 47 Každý kdož přichází ke mně, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl. 48 Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal hluboko, a založil grunty v skále. A když se stala povodeň, obořila se řeka na dům ten, ale nemohla jím pohnouti, nebo byl založen na skále. 49 Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýžto obořila se řeka, a on hned padl, i stal se pád domu toho veliký. 

Public Domain