Sign in for free

Luke 22

English Standard Version

from Crossway
1 Now the Feast of Unleavened Bread drew near, which is called the Passover. (Mt 26:2; Mr 14:1; Joh 6:4) 2 And the chief priests and the scribes were seeking how to put him to death, for they feared the people. (Mt 21:46; Joh 11:53) 3 Then Satan entered into Judas called Iscariot, who was of the number of the twelve. (Mt 26:14; Mt 27:3; Mr 14:10; Lu 6:16; Joh 6:71; Joh 12:4; Joh 13:2; Joh 13:27; Joh 13:30; Ac 1:16; Ac 5:3) 4 He went away and conferred with the chief priests and officers how he might betray him to them. (Ac 4:1; Ac 5:24; Ac 5:26) 5 And they were glad, and agreed to give him money. 6 So he consented and sought an opportunity to betray him to them in the absence of a crowd. (Mt 20:18) 7 Then came the day of Unleavened Bread, on which the Passover lamb had to be sacrificed. (Ex 12:18; Mt 26:17; Mr 14:12; 1Co 5:7) 8 So Jesus[1] sent Peter and John, saying, “Go and prepare the Passover for us, that we may eat it.” 9 They said to him, “Where will you have us prepare it?” 10 He said to them, “Behold, when you have entered the city, a man carrying a jar of water will meet you. Follow him into the house that he enters 11 and tell the master of the house, ‘The Teacher says to you, Where is the guest room, where I may eat the Passover with my disciples?’ (Lu 2:7; Joh 11:28) 12 And he will show you a large upper room furnished; prepare it there.” (Ac 1:13) 13 And they went and found it just as he had told them, and they prepared the Passover. (Lu 19:32) 14 And when the hour came, he reclined at table, and the apostles with him. (Mt 26:20; Mr 14:17) 15 And he said to them, “I have earnestly desired to eat this Passover with you before I suffer. 16 For I tell you I will not eat it[2] until it is fulfilled in the kingdom of God.” (Lu 14:15; Lu 22:30; Re 19:9) 17 And he took a cup, and when he had given thanks he said, “Take this, and divide it among yourselves. (Mt 15:36) 18 For I tell you that from now on I will not drink of the fruit of the vine until the kingdom of God comes.” (Mt 26:29; Mr 14:25; Lu 22:16) 19 And he took bread, and when he had given thanks, he broke it and gave it to them, saying, “This is my body, which is given for you. Do this in remembrance of me.” (Mt 26:26; Mr 14:22; Lu 22:17; Joh 6:53; 1Co 10:16; 1Co 11:23) 20 And likewise the cup after they had eaten, saying, “This cup that is poured out for you is the new covenant in my blood.[3] (Ex 24:8; Zec 9:11; Lu 22:19; 2Co 3:6; Heb 13:20) 21 But behold, the hand of him who betrays me is with me on the table. (Ps 41:9; Mt 26:21; Mr 14:18; Joh 13:18; Joh 13:21) 22 For the Son of Man goes as it has been determined, but woe to that man by whom he is betrayed!” (Ac 2:23) 23 And they began to question one another, which of them it could be who was going to do this. 24 A dispute also arose among them, as to which of them was to be regarded as the greatest. (Mr 9:34; Lu 9:46) 25 And he said to them, “The kings of the Gentiles exercise lordship over them, and those in authority over them are called benefactors. (Mt 18:1; Mt 20:25; Mr 10:42; 1Pe 5:3) 26 But not so with you. Rather, let the greatest among you become as the youngest, and the leader as one who serves. (Mt 23:11; Lu 9:48; Lu 22:25) 27 For who is the greater, one who reclines at table or one who serves? Is it not the one who reclines at table? But I am among you as the one who serves. (Mt 20:28; Lu 12:37) 28 “You are those who have stayed with me in my trials, (Heb 2:18; Heb 4:15) 29 and I assign to you, as my Father assigned to me, a kingdom, (Mt 25:34; Mt 28:18; Joh 17:18; Ac 14:22; 2Ti 2:12; Re 1:6) 30 that you may eat and drink at my table in my kingdom and sit on thrones judging the twelve tribes of Israel. (Mt 8:11; Mt 19:28; Lu 13:29; Lu 14:15; Lu 22:16; Ac 26:7; Jas 1:1; Re 21:12) 31 “Simon, Simon, behold, Satan demanded to have you,[4] that he might sift you like wheat, (Job 1:6; Job 2:1; Am 9:9; Joh 16:32; 1Co 5:5; 2Co 2:11; 1Pe 5:8) 32 but I have prayed for you that your faith may not fail. And when you have turned again, strengthen your brothers.” (Ps 51:13; Joh 17:9; Joh 17:11; Joh 17:15; Joh 21:15) 33 Peter[5] said to him, “Lord, I am ready to go with you both to prison and to death.” (Joh 21:19; Ac 12:4) 34 Jesus[6] said, “I tell you, Peter, the rooster will not crow this day, until you deny three times that you know me.” (Mt 26:33; Mr 14:29; Joh 13:37) 35 And he said to them, “When I sent you out with no moneybag or knapsack or sandals, did you lack anything?” They said, “Nothing.” (Mt 10:9; Mr 6:8; Lu 9:3; Lu 10:4) 36 He said to them, “But now let the one who has a moneybag take it, and likewise a knapsack. And let the one who has no sword sell his cloak and buy one. 37 For I tell you that this Scripture must be fulfilled in me: ‘And he was numbered with the transgressors.’ For what is written about me has its fulfillment.” (Isa 53:12; Mt 1:22; Lu 13:33; Joh 17:4; Joh 19:30; Ac 1:16) 38 And they said, “Look, Lord, here are two swords.” And he said to them, “It is enough.” (De 3:26; Mr 14:41; Lu 22:49) 39 And he came out and went, as was his custom, to the Mount of Olives, and the disciples followed him. (Mt 21:1; Mt 26:30; Mr 14:26; Lu 21:37; Joh 18:1; Joh 18:2) 40 And when he came to the place, he said to them, “Pray that you may not enter into temptation.” (Mt 6:13; Mt 26:36; Mr 14:32; Joh 18:2; 1Pe 4:7) 41 And he withdrew from them about a stone’s throw, and knelt down and prayed, (Ac 7:60) 42 saying, “Father, if you are willing, remove this cup from me. Nevertheless, not my will, but yours, be done.” (Mt 6:10; Mt 20:22; Heb 5:7) 43 And there appeared to him an angel from heaven, strengthening him. (Mt 4:11; Heb 1:14) 44 And being in agony he prayed more earnestly; and his sweat became like great drops of blood falling down to the ground.[7] (Lu 22:42) 45 And when he rose from prayer, he came to the disciples and found them sleeping for sorrow, 46 and he said to them, “Why are you sleeping? Rise and pray that you may not enter into temptation.” (Lu 22:40) 47 While he was still speaking, there came a crowd, and the man called Judas, one of the twelve, was leading them. He drew near to Jesus to kiss him, (Mt 26:47; Mr 14:43; Lu 22:3; Joh 18:3) 48 but Jesus said to him, “Judas, would you betray the Son of Man with a kiss?” 49 And when those who were around him saw what would follow, they said, “Lord, shall we strike with the sword?” (Lu 22:38) 50 And one of them struck the servant[8] of the high priest and cut off his right ear. 51 But Jesus said, “No more of this!” And he touched his ear and healed him. 52 Then Jesus said to the chief priests and officers of the temple and elders, who had come out against him, “Have you come out as against a robber, with swords and clubs? (Lu 22:4) 53 When I was with you day after day in the temple, you did not lay hands on me. But this is your hour, and the power of darkness.” (Mr 14:35; Mr 14:41; Lu 2:46; Joh 8:2; Joh 12:27; Joh 16:4; Joh 18:20; Ac 26:18; Eph 6:12) 54 Then they seized him and led him away, bringing him into the high priest’s house, and Peter was following at a distance. (Mt 26:57; Mt 26:58; Mr 14:53; Mr 14:54; Joh 18:15) 55 And when they had kindled a fire in the middle of the courtyard and sat down together, Peter sat down among them. (Mt 26:3; Mt 26:69; Mr 14:66; Joh 18:16; Joh 18:25) 56 Then a servant girl, seeing him as he sat in the light and looking closely at him, said, “This man also was with him.” 57 But he denied it, saying, “Woman, I do not know him.” 58 And a little later someone else saw him and said, “You also are one of them.” But Peter said, “Man, I am not.” 59 And after an interval of about an hour still another insisted, saying, “Certainly this man also was with him, for he too is a Galilean.” (Ac 12:15) 60 But Peter said, “Man, I do not know what you are talking about.” And immediately, while he was still speaking, the rooster crowed. 61 And the Lord turned and looked at Peter. And Peter remembered the saying of the Lord, how he had said to him, “Before the rooster crows today, you will deny me three times.” (Mr 10:21; Lu 22:34; Ac 3:13) 62 And he went out and wept bitterly. 63 Now the men who were holding Jesus in custody were mocking him as they beat him. (Mt 26:67; Mr 14:65; Joh 18:22) 64 They also blindfolded him and kept asking him, “Prophesy! Who is it that struck you?” (Lu 7:39; Lu 22:63) 65 And they said many other things against him, blaspheming him. (Mt 27:39) 66 When day came, the assembly of the elders of the people gathered together, both chief priests and scribes. And they led him away to their council, and they said, (Mt 5:22; Mt 26:63; Mt 27:1; Mr 14:61; Mr 15:1; Lu 22:67; Joh 18:19; Joh 18:28; Ac 22:5) 67 “If you are the Christ, tell us.” But he said to them, “If I tell you, you will not believe, (Mt 1:17; Joh 10:24) 68 and if I ask you, you will not answer. 69 But from now on the Son of Man shall be seated at the right hand of the power of God.” (Mr 16:19; Ac 7:56; Heb 1:3) 70 So they all said, “Are you the Son of God, then?” And he said to them, “You say that I am.” (Mt 14:33; Mt 26:25; Mt 27:11; Mr 15:2; Lu 23:3) 71 Then they said, “What further testimony do we need? We have heard it ourselves from his own lips.” 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.

Luke 22

Bible Kralická

1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. 2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. 3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. 4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. 5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. 7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. 8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. 9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? 10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. 11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? 12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. 13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. 14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. 15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. 16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. 17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. 18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. 19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. 20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. 22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. 23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. 24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. 25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. 27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. 29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. 33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. 34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. 35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. 36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. 37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. 38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. 39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. 40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. 43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. 44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. 45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. 46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? 49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? 50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. 51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. 52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? 53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. 54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. 55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. 56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. 57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. 58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. 59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. 60 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. 61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 62 I vyšed ven Petr, plakal hořce. 63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? 65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. 66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, 67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. 68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. 69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. 70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. 71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho. 

Public Domain