Luke 15:1 | English Standard Version

English Standard Version

The Parable of the Lost Sheep

1 Now the tax collectors and sinners were all drawing near to hear him. (Mt 11:19) 2 And the Pharisees and the scribes grumbled, saying, “This man receives sinners and eats with them.” (Ex 16:2; Ex 16:7; Nu 14:2; Jos 9:18; Mt 9:11; Mt 11:19; Mr 2:16; Lu 5:30; Lu 7:39; Lu 19:7; Ac 11:3; 1Co 5:11; Ga 2:12)

Ex 16:2Ex 16:7Nu 14:2Jos 9:18Mt 9:11Mt 11:19Mr 2:16Lu 5:30Lu 7:39Lu 19:7Ac 11:31Co 5:11Ga 2:12

3 So he told them this parable: 4 “What man of you, having a hundred sheep, if he has lost one of them, does not leave the ninety-nine in the open country, and go after the one that is lost, until he finds it? (Ex 3:1; 1Sa 17:28; Eze 34:4; Eze 34:6; Eze 34:11; Eze 34:16; Mt 18:12; Lu 19:10; 1Pe 2:25)

Ex 3:11Sa 17:28Eze 34:4Eze 34:6Eze 34:11Eze 34:16Mt 18:12Lu 19:101Pe 2:25

5 And when he has found it, he lays it on his shoulders, rejoicing. (Isa 40:11; Isa 49:22; Isa 60:4; Isa 66:12)

Isa 40:11Isa 49:22Isa 60:4Isa 66:12

6 And when he comes home, he calls together his friends and his neighbors, saying to them, ‘Rejoice with me, for I have found my sheep that was lost.’ (1Pe 2:25) 7 Just so, I tell you, there will be more joy in heaven over one sinner who repents than over ninety-nine righteous persons who need no repentance. (Mt 9:13; Lu 5:32; Lu 15:10)

The Parable of the Lost Coin

8 “Or what woman, having ten silver coins,^[1] if she loses one coin, does not light a lamp and sweep the house and seek diligently until she finds it? 9 And when she has found it, she calls together her friends and neighbors, saying, ‘Rejoice with me, for I have found the coin that I had lost.’ 10 Just so, I tell you, there is joy before the angels of God over one sinner who repents.” (Lu 12:8)

The Parable of the Prodigal Son

11 And he said, “There was a man who had two sons. 12 And the younger of them said to his father, ‘Father, give me the share of property that is coming to me.’ And he divided his property between them. (De 21:17; Mr 12:44; Lu 15:30) 13 Not many days later, the younger son gathered all he had and took a journey into a far country, and there he squandered his property in reckless living. (Eph 5:18; Tit 1:6; 1Pe 4:4) 14 And when he had spent everything, a severe famine arose in that country, and he began to be in need. 15 So he went and hired himself out to^[2] one of the citizens of that country, who sent him into his fields to feed pigs. 16 And he was longing to be fed with the pods that the pigs ate, and no one gave him anything. (Lu 16:21) 17 “But when he came to himself, he said, ‘How many of my father’s hired servants have more than enough bread, but I perish here with hunger! (1Ki 8:47; Ac 12:11) 18 I will arise and go to my father, and I will say to him, “Father, I have sinned against heaven and before you. (Ex 10:16; Mt 21:25; Joh 3:27) 19 I am no longer worthy to be called your son. Treat me as one of your hired servants.”’ (Lu 7:6) 20 And he arose and came to his father. But while he was still a long way off, his father saw him and felt compassion, and ran and embraced him and kissed him. (Ge 33:4; 2Sa 14:33; Ac 20:37; Jas 4:8)

Ge 33:42Sa 14:33Ac 20:37Jas 4:8

21 And the son said to him, ‘Father, I have sinned against heaven and before you. I am no longer worthy to be called your son.’^[3] (Lu 15:19) 22 But the father said to his servants,^[4] ‘Bring quickly the best robe, and put it on him, and put a ring on his hand, and shoes on his feet. (Ge 41:42; Es 3:10; Es 8:2; Eze 16:10; Zec 3:3)

Ge 41:42Es 3:10Es 8:2Eze 16:10Zec 3:3

23 And bring the fattened calf and kill it, and let us eat and celebrate. (1Sa 28:24; Lu 12:19) 24 For this my son was dead, and is alive again; he was lost, and is found.’ And they began to celebrate. (Lu 15:32; Ro 11:15; Eph 2:1; Col 2:13; Re 3:1)

Lu 15:32Ro 11:15Eph 2:1Col 2:13Re 3:1

25 “Now his older son was in the field, and as he came and drew near to the house, he heard music and dancing. 26 And he called one of the servants and asked what these things meant. 27 And he said to him, ‘Your brother has come, and your father has killed the fattened calf, because he has received him back safe and sound.’ 28 But he was angry and refused to go in. His father came out and entreated him, 29 but he answered his father, ‘Look, these many years I have served you, and I never disobeyed your command, yet you never gave me a young goat, that I might celebrate with my friends. (Lu 15:23) 30 But when this son of yours came, who has devoured your property with prostitutes, you killed the fattened calf for him!’ (Pr 29:3; Lu 15:12) 31 And he said to him, ‘Son, you are always with me, and all that is mine is yours. (Joh 8:35) 32 It was fitting to celebrate and be glad, for this your brother was dead, and is alive; he was lost, and is found.’” (Lu 15:24; Lu 15:29)

Bible Kralická

1 Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli. 2 I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi. 3 I pověděl jim podobenství toto, řka: 4 Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji? 5 A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí. 6 A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula. 7 Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání. 8 Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne? 9 A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila. 10 Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím. 11 Řekl také Ježíš: Člověk jeden měl dva syny. 12 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek. 13 A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně. 14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti. 15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře. 16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu. 17 On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru! 18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, 19 A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých. 20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho. 21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj. 22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy. 23 A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli. 24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti. 25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se. 26 I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo. 27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal. 28 I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho. 29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl. 30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné. 31 A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé. 32 Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.