1Now before the Feast of the Passover, when Jesus knew that his hour had come to depart out of this world to the Father, having loved his own who were in the world, he loved them to the end. (Joh 1:11; Joh 6:4; Joh 12:1; Joh 12:23; Joh 13:3; Joh 13:34; Joh 16:28; Joh 17:6; Joh 17:9)2During supper, when the devil had already put it into the heart of Judas Iscariot, Simon’s son, to betray him, (Joh 6:70; Joh 13:11; Joh 13:27; Ac 5:3)3Jesus, knowing that the Father had given all things into his hands, and that he had come from God and was going back to God, (Mt 11:27; Joh 8:42; Joh 14:12; Joh 16:28; Joh 17:2; Re 2:27)4rose from supper. He laid aside his outer garments, and taking a towel, tied it around his waist. (Lu 22:27; Joh 21:7)5Then he poured water into a basin and began to wash the disciples’ feet and to wipe them with the towel that was wrapped around him. (2Ki 3:11)6He came to Simon Peter, who said to him, “Lord, do you wash my feet?”7Jesus answered him, “What I am doing you do not understand now, but afterward you will understand.” (Joh 12:16; Joh 13:12; Joh 13:36; Joh 15:15)8Peter said to him, “You shall never wash my feet.” Jesus answered him, “If I do not wash you, you have no share with me.” (Mt 16:22; 1Co 6:11; Eph 5:26; Tit 3:5; Heb 10:22)9Simon Peter said to him, “Lord, not my feet only but also my hands and my head!”10Jesus said to him, “The one who has bathed does not need to wash, except for his feet,[1] but is completely clean. And you[2] are clean, but not every one of you.” (Ge 18:4; Joh 13:18; Joh 15:3)11For he knew who was to betray him; that was why he said, “Not all of you are clean.” (Joh 2:24; Joh 6:64; Joh 13:2)12When he had washed their feet and put on his outer garments and resumed his place, he said to them, “Do you understand what I have done to you? (Joh 13:4; Joh 13:7)13You call me Teacher and Lord, and you are right, for so I am. (Mt 23:8; Mt 23:10; Lu 6:46; 1Co 8:6; 1Co 12:3; Php 2:11)14If I then, your Lord and Teacher, have washed your feet, you also ought to wash one another’s feet. (1Ti 5:10; 1Pe 5:5)15For I have given you an example, that you also should do just as I have done to you. (Mt 11:29)16Truly, truly, I say to you, a servant[3] is not greater than his master, nor is a messenger greater than the one who sent him. (Mt 10:24; Joh 15:20)17If you know these things, blessed are you if you do them. (Lu 11:28; Jas 1:22)18I am not speaking of all of you; I know whom I have chosen. But the Scripture will be fulfilled,[4] ‘He who ate my bread has lifted his heel against me.’ (Ps 41:9; Mt 1:22; Mt 26:23; Mr 3:13; Lu 6:13; Joh 6:70; Joh 13:10; Joh 13:26; Joh 15:16; Joh 15:19; Joh 17:12; Ac 1:2)19I am telling you this now, before it takes place, that when it does take place you may believe that I am he. (Joh 14:29; Joh 16:4)20Truly, truly, I say to you, whoever receives the one I send receives me, and whoever receives me receives the one who sent me.” (Mt 10:40)
One of You Will Betray Me
21After saying these things, Jesus was troubled in his spirit, and testified, “Truly, truly, I say to you, one of you will betray me.” (Mt 26:21; Mr 14:18; Lu 22:21; Joh 12:27; Ac 1:17)22The disciples looked at one another, uncertain of whom he spoke. (Lu 22:23)23One of his disciples, whom Jesus loved, was reclining at table at Jesus’ side,[5] (Lu 16:22; Joh 19:26; Joh 20:2; Joh 21:7; Joh 21:20)24so Simon Peter motioned to him to ask Jesus[6] of whom he was speaking.25So that disciple, leaning back against Jesus, said to him, “Lord, who is it?” (Mr 4:36; Joh 21:20)26Jesus answered, “It is he to whom I will give this morsel of bread when I have dipped it.” So when he had dipped the morsel, he gave it to Judas, the son of Simon Iscariot. (Ru 2:14; Mt 26:23; Mt 26:25; Mr 14:20; Joh 6:71)27Then after he had taken the morsel, Satan entered into him. Jesus said to him, “What you are going to do, do quickly.” (Lu 12:50; Lu 22:3; Joh 13:2; 1Co 11:27)28Now no one at the table knew why he said this to him.29Some thought that, because Judas had the moneybag, Jesus was telling him, “Buy what we need for the feast,” or that he should give something to the poor. (Joh 12:5; Joh 12:6; Joh 13:1)30So, after receiving the morsel of bread, he immediately went out. And it was night. (1Sa 28:8)
36Simon Peter said to him, “Lord, where are you going?” Jesus answered him, “Where I am going you cannot follow me now, but you will follow afterward.” (Joh 7:34; Joh 13:7; Joh 14:2; Joh 21:18; 2Pe 1:14)37Peter said to him, “Lord, why can I not follow you now? I will lay down my life for you.” (Mt 26:33; Mr 14:29; Lu 22:33)38Jesus answered, “Will you lay down your life for me? Truly, truly, I say to you, the rooster will not crow till you have denied me three times. (Joh 18:27)
John 13
Bible Kralická
1Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.2A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)3Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,4Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.5Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.6Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?7Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.8Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.9Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.10Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.11Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.12Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?13Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.14Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.15Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.16Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.17Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.18Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.19Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.20Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.21A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.22Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.23Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.24Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?25A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?26Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.27A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.28Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.29Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.30A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.31Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.32A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.33Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.34Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.35Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.36Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.37Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.38Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.