Genesis 19 | English Standard Version

English Standard Version

God Rescues Lot

1 The two angels came to Sodom in the evening, and Lot was sitting in the gate of Sodom. When Lot saw them, he rose to meet them and bowed himself with his face to the earth (Ge 18:22) 2 and said, “My lords, please turn aside to your servant’s house and spend the night and wash your feet. Then you may rise up early and go on your way.” They said, “No; we will spend the night in the town square.” (Ge 18:4; Jud 4:18; Lu 24:28; Heb 13:2)

Ge 18:4Jud 4:18Lu 24:28Heb 13:2

3 But he pressed them strongly; so they turned aside to him and entered his house. And he made them a feast and baked unleavened bread, and they ate. 4 But before they lay down, the men of the city, the men of Sodom, both young and old, all the people to the last man, surrounded the house. 5 And they called to Lot, “Where are the men who came to you tonight? Bring them out to us, that we may know them.” (Ge 13:13; Jud 19:22; Isa 3:9; Ro 1:24; Ro 1:27; Jud 1:7)

Ge 13:13Jud 19:22Isa 3:9Ro 1:24Ro 1:27Jud 1:7

6 Lot went out to the men at the entrance, shut the door after him, 7 and said, “I beg you, my brothers, do not act so wickedly. 8 Behold, I have two daughters who have not known any man. Let me bring them out to you, and do to them as you please. Only do nothing to these men, for they have come under the shelter of my roof.” (Jud 19:24) 9 But they said, “Stand back!” And they said, “This fellow came to sojourn, and he has become the judge! Now we will deal worse with you than with them.” Then they pressed hard against the man Lot, and drew near to break the door down. (Ge 13:12; Ex 2:14) 10 But the men reached out their hands and brought Lot into the house with them and shut the door. 11 And they struck with blindness the men who were at the entrance of the house, both small and great, so that they wore themselves out groping for the door. (2Ki 6:18; Ac 13:11) 12 Then the men said to Lot, “Have you anyone else here? Sons-in-law, sons, daughters, or anyone you have in the city, bring them out of the place. (2Pe 2:7; 2Pe 2:9; Re 18:4) 13 For we are about to destroy this place, because the outcry against its people has become great before the Lord, and the Lord has sent us to destroy it.” (Ge 18:20) 14 So Lot went out and said to his sons-in-law, who were to marry his daughters, “Up! Get out of this place, for the Lord is about to destroy the city.” But he seemed to his sons-in-law to be jesting. (Nu 16:21; Nu 16:26; Nu 16:45; Jer 51:6)

Nu 16:21Nu 16:26Nu 16:45Jer 51:6

15 As morning dawned, the angels urged Lot, saying, “Up! Take your wife and your two daughters who are here, lest you be swept away in the punishment of the city.” 16 But he lingered. So the men seized him and his wife and his two daughters by the hand, the Lord being merciful to him, and they brought him out and set him outside the city. (Ps 34:22) 17 And as they brought them out, one said, “Escape for your life. Do not look back or stop anywhere in the valley. Escape to the hills, lest you be swept away.” (Ge 13:10; Ge 19:26; Mt 24:16) 18 And Lot said to them, “Oh, no, my lords. 19 Behold, your servant has found favor in your sight, and you have shown me great kindness in saving my life. But I cannot escape to the hills, lest the disaster overtake me and I die. 20 Behold, this city is near enough to flee to, and it is a little one. Let me escape there—is it not a little one?—and my life will be saved!” 21 He said to him, “Behold, I grant you this favor also, that I will not overthrow the city of which you have spoken. 22 Escape there quickly, for I can do nothing till you arrive there.” Therefore the name of the city was called Zoar.^[1] (Ge 14:2)

God Destroys Sodom

23 The sun had risen on the earth when Lot came to Zoar. 24 Then the Lord rained on Sodom and Gomorrah sulfur and fire from the Lord out of heaven. (De 29:23; Jer 20:16; Jer 50:40; La 4:6; Am 4:11; Zep 2:9; Lu 17:29; 2Pe 2:6)

De 29:23Jer 20:16Jer 50:40La 4:6Am 4:11Zep 2:9Lu 17:292Pe 2:6

25 And he overthrew those cities, and all the valley, and all the inhabitants of the cities, and what grew on the ground. 26 But Lot’s wife, behind him, looked back, and she became a pillar of salt. (Lu 17:32) 27 And Abraham went early in the morning to the place where he had stood before the Lord. (Ge 18:22) 28 And he looked down toward Sodom and Gomorrah and toward all the land of the valley, and he looked and, behold, the smoke of the land went up like the smoke of a furnace. 29 So it was that, when God destroyed the cities of the valley, God remembered Abraham and sent Lot out of the midst of the overthrow when he overthrew the cities in which Lot had lived. (Ge 8:1)

Lot and His Daughters

30 Now Lot went up out of Zoar and lived in the hills with his two daughters, for he was afraid to live in Zoar. So he lived in a cave with his two daughters. (Ge 19:17; Ge 19:19) 31 And the firstborn said to the younger, “Our father is old, and there is not a man on earth to come in to us after the manner of all the earth. 32 Come, let us make our father drink wine, and we will lie with him, that we may preserve offspring from our father.” 33 So they made their father drink wine that night. And the firstborn went in and lay with her father. He did not know when she lay down or when she arose. 34 The next day, the firstborn said to the younger, “Behold, I lay last night with my father. Let us make him drink wine tonight also. Then you go in and lie with him, that we may preserve offspring from our father.” 35 So they made their father drink wine that night also. And the younger arose and lay with him, and he did not know when she lay down or when she arose. 36 Thus both the daughters of Lot became pregnant by their father. 37 The firstborn bore a son and called his name Moab.^[2] He is the father of the Moabites to this day. (De 2:9) 38 The younger also bore a son and called his name Ben-ammi.^[3] He is the father of the Ammonites to this day. (De 2:19)

Bible Kralická

1 Přišli pak dva andělé do Sodomy u večer, a Lot seděl v bráně Sodomské. Kteréžto když uzřel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi. 2 A řekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého, a zůstaňte přes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, půjdete cestou svou. Oni pak odpověděli: Nikoli, ale přenocujeme na ulici. 3 Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k němu, vešli do domu jeho. I udělal jim hody, a napekl chlebů přesných, i jedli. 4 Prvé pak než lehli, muži města toho, muži Sodomští, osuli se vůkol domu toho, od mladého až do starého, všecken lid odevšad. 5 I volali na Lota, a řekli jemu: Kde jsou ti muži, kteříž přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme. 6 I vyšel k nim Lot ven, a zavřel po sobě dvéře. 7 A řekl: Prosím, bratří moji, nečiňte zlého. 8 Aj, mám teď dvě dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužům těmto nic nečiňte, poněvadž vešli pod stín střechy mé. 9 I řekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobě hůř uděláme, než jim. I obořili se násilně na muže toho, totiž na Lota, a přistoupili, aby vylomili dvéře. 10 Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou, a uvedli Lota k sobě do domu, a dvéře zavřeli. 11 A ty muže, kteříž byli přede dveřmi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do největšího, tak že ustali, hledajíce dveří. 12 I řekli muži k Lotovi: Máš-li ještě zde koho, buď zetě neb syny své, neb dcery své, i všecko, což máš v městě, vyveď z místa tohoto. 13 Nebo zkazíme místo toto, proto že se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je. 14 Vyšed tedy Lot, mluvil k zeťům svým, kteříž již měli pojímati dcery jeho, a řekl: Vstaňte, vyjděte z místa tohoto, nebo zkazí Hospodin město toto. Ale zdálo se zeťům jeho, jako by žertoval. 15 A když zasvitávalo, nutili andělé Lota, řkouce: Vstaň, vezmi ženu svou a dvě dcery své, kteréž tu jsou, abys nezahynul v pomstě města. 16 A když prodléval, chopili muži ruku jeho, a ruku ženy jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za městem. 17 A stalo se, když je vedli ven, řekl jeden: Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět, ani se zastavuj na vší této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul. 18 I řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji. 19 Aj, nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi učinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umřel bych. 20 Hle, teď jest toto město blízko, do něhož bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má. 21 I řekl k němu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této věci, abych nepodvrátil města toho, o němž jsi mluvil. 22 Pospěšiž, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničehož, dokudž tam nedojdeš. A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor. 23 Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor. 24 A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe. 25 A podvrátil ta města i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele těch měst, i všecko, což roste z země. 26 I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný. 27 Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál před Hospodinem. 28 A pohleděv k Sodomě a Gomoře,i na všecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice. 29 Stalo se tedy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot. 30 Potom vyšel Lot z Ségor, a bydlil na hoře té, a obě dvě dcery jeho s ním; nebo nesměl bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými. 31 I řekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země. 32 Poď, dejme píti otci našemu vína, a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě. 33 I daly píti otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala. 34 Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem včerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ještě této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símě z otce našeho. 35 I daly píti ještě té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala. 36 A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého. 37 I porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb; onť jest otec Moábských až do dnešního dne. 38 I mladší také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon; onť jest otcem Ammonitských až do dnešního dne.