Genesis 18 | English Standard Version

English Standard Version

1 And the Lord appeared to him by the oaks^[1] of Mamre, as he sat at the door of his tent in the heat of the day. (Ge 13:18; Ge 14:13) 2 He lifted up his eyes and looked, and behold, three men were standing in front of him. When he saw them, he ran from the tent door to meet them and bowed himself to the earth (Ge 19:1; Heb 13:2) 3 and said, “O Lord,^[2] if I have found favor in your sight, do not pass by your servant. 4 Let a little water be brought, and wash your feet, and rest yourselves under the tree, (Ge 19:2; Ge 24:32; Ge 43:24; Lu 7:44; Joh 13:14)

Ge 19:2Ge 24:32Ge 43:24Lu 7:44Joh 13:14

5 while I bring a morsel of bread, that you may refresh yourselves, and after that you may pass on—since you have come to your servant.” So they said, “Do as you have said.” (Ge 19:8; Ge 33:10; Jud 19:5; Ps 104:15)

Ge 19:8Ge 33:10Jud 19:5Ps 104:15

6 And Abraham went quickly into the tent to Sarah and said, “Quick! Three seahs^[3] of fine flour! Knead it, and make cakes.” 7 And Abraham ran to the herd and took a calf, tender and good, and gave it to a young man, who prepared it quickly. 8 Then he took curds and milk and the calf that he had prepared, and set it before them. And he stood by them under the tree while they ate. 9 They said to him, “Where is Sarah your wife?” And he said, “She is in the tent.” (Ge 24:67) 10 The Lord said, “I will surely return to you about this time next year, and Sarah your wife shall have a son.” And Sarah was listening at the tent door behind him. (Ge 17:19; Ge 17:21; Ge 18:14; Ge 21:2; 2Ki 4:16; Ro 9:9)

Ge 17:19Ge 17:21Ge 18:14Ge 21:22Ki 4:16Ro 9:9

11 Now Abraham and Sarah were old, advanced in years. The way of women had ceased to be with Sarah. (Ge 17:17; Ro 4:19; Heb 11:11) 12 So Sarah laughed to herself, saying, “After I am worn out, and my lord is old, shall I have pleasure?” (Ge 17:17; Lu 1:18; 1Pe 3:6) 13 The Lord said to Abraham, “Why did Sarah laugh and say, ‘Shall I indeed bear a child, now that I am old?’ 14 Is anything too hard^[4] for the Lord? At the appointed time I will return to you, about this time next year, and Sarah shall have a son.” (Ge 18:10; Job 42:2; Jer 32:17; Jer 32:27; Zec 8:6; Mt 19:26; Lu 1:37)

Ge 18:10Job 42:2Jer 32:17Jer 32:27Zec 8:6Mt 19:26Lu 1:37

15 But Sarah denied it,^[5] saying, “I did not laugh,” for she was afraid. He said, “No, but you did laugh.” 16 Then the men set out from there, and they looked down toward Sodom. And Abraham went with them to set them on their way. 17 The Lord said, “Shall I hide from Abraham what I am about to do, (Ps 25:14; Am 3:7; Joh 15:15) 18 seeing that Abraham shall surely become a great and mighty nation, and all the nations of the earth shall be blessed in him? (Ge 12:3; Ge 22:18; Ge 26:4; Ac 3:25; Ga 3:8)

Ge 12:3Ge 22:18Ge 26:4Ac 3:25Ga 3:8

19 For I have chosen^[6] him, that he may command his children and his household after him to keep the way of the Lord by doing righteousness and justice, so that the Lord may bring to Abraham what he has promised him.” (Am 3:2) 20 Then the Lord said, “Because the outcry against Sodom and Gomorrah is great and their sin is very grave, (Ge 4:10; Ge 19:13; Isa 3:9; Eze 16:49; Jas 5:4)

Ge 4:10Ge 19:13Isa 3:9Eze 16:49Jas 5:4

21 I will go down to see whether they have done altogether^[7] according to the outcry that has come to me. And if not, I will know.” (Ge 11:5; Ge 11:7; Ex 3:8; Jos 22:22)

Ge 11:5Ge 11:7Ex 3:8Jos 22:22

Abraham Intercedes for Sodom

22 So the men turned from there and went toward Sodom, but Abraham still stood before the Lord. (Ge 18:1; Ge 18:16; Ge 19:1; Ps 106:23; Jer 18:20)

Ge 18:1Ge 18:16Ge 19:1Ps 106:23Jer 18:20

23 Then Abraham drew near and said, “Will you indeed sweep away the righteous with the wicked? (Ge 20:4; Nu 16:22; 2Sa 24:17) 24 Suppose there are fifty righteous within the city. Will you then sweep away the place and not spare it for the fifty righteous who are in it? 25 Far be it from you to do such a thing, to put the righteous to death with the wicked, so that the righteous fare as the wicked! Far be that from you! Shall not the Judge of all the earth do what is just?” (De 32:4; Job 8:3; Job 8:20; Job 34:10; Ro 3:5)

De 32:4Job 8:3Job 8:20Job 34:10Ro 3:5

26 And the Lord said, “If I find at Sodom fifty righteous in the city, I will spare the whole place for their sake.” (Isa 65:8; Jer 5:1; Eze 22:30) 27 Abraham answered and said, “Behold, I have undertaken to speak to the Lord, I who am but dust and ashes. (Lu 18:1) 28 Suppose five of the fifty righteous are lacking. Will you destroy the whole city for lack of five?” And he said, “I will not destroy it if I find forty-five there.” 29 Again he spoke to him and said, “Suppose forty are found there.” He answered, “For the sake of forty I will not do it.” 30 Then he said, “Oh let not the Lord be angry, and I will speak. Suppose thirty are found there.” He answered, “I will not do it, if I find thirty there.” 31 He said, “Behold, I have undertaken to speak to the Lord. Suppose twenty are found there.” He answered, “For the sake of twenty I will not destroy it.” 32 Then he said, “Oh let not the Lord be angry, and I will speak again but this once. Suppose ten are found there.” He answered, “For the sake of ten I will not destroy it.” (Jud 6:39) 33 And the Lord went his way, when he had finished speaking to Abraham, and Abraham returned to his place.

Bible Kralická

1 Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre; a on seděl u dveří stanu, když veliké horko na den bylo. 2 A když pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři muži stáli naproti němu. Kteréžto jakž uzřel, běžel jim vstříc ode dveří stanu, a sklonil se až k zemi. 3 A řekl: Pane můj, jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, prosím, nepomíjej služebníka svého. 4 Přineseno bude trochu vody, a umyjete nohy své, a odpočinete pod stromem. 5 Zatím přinesu kus chleba, a posilníte srdce svého; potom půjdete, poněvadž mimo služebníka svého jdete. I řekli: Tak učiň, jakž jsi mluvil. 6 Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáře, a řekl: Spěšně tři míry mouky bělné zadělej, a napec podpopelných chlebů. 7 Abraham pak běžel k stádu; a vzav tele mladé a dobré, dal služebníku, kterýžto pospíšil připraviti je. 8 Potom vzav másla a mléka, i tele, kteréž připravil, položil před ně; sám pak stál při nich pod stromem, i jedli. 9 Řekli pak jemu: Kde jest Sára manželka tvá? Kterýžto odpověděl: Teď v stanu. 10 A řekl: Jistotně se navrátím k tobě vedlé času života, a aj, syna míti bude Sára manželka tvá. Ale Sára poslouchala u dveří stanu, kteréž byly za ním. 11 Abraham pak i Sára byli staří a sešlého věku, a přestal byl Sáře běh ženský. 12 I smála se Sára sama v sobě, řkuci: Teprv když jsem se sstarala, v rozkoše se vydám? A ještě i pán můj se sstaral. 13 Tedy řekl Hospodin Abrahamovi: Proč jest se smála Sára, řkuci: Zdaliž opravdu ještě roditi budu, a já se sstarala? 14 Zdaliž co skrytého bude před Hospodinem? K času určitému navrátím se k tobě vedlé času života, a Sára bude míti syna. 15 Zapřela pak Sára a řekla: Nesmála jsem se; nebo se bála. I řekl Hospodin: Neníť tak, ale smála jsi se. 16 Tedy vstavše odtud muži ti, obrátili se k Sodomě; Abraham pak šel s nimi, aby je provodil. 17 A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu? 18 Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný, a požehnáni budou v něm všickni národové země. 19 Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud, aťby naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil. 20 I řekl Hospodin: Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich že obtížen jest náramně: 21 Sstoupím již a pohledím, jestliže podle křiku jejich, kterýž přišel ke mně, činili, důjde na ně setření; a pakli toho není, zvím. 22 A obrátivše se odtud muži, šli do Sodomy; Abraham pak ještě stál před Hospodinem. 23 V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným? 24 Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě, zdali předce zahubíš, a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých, kteříž jsou v něm? 25 Odstup to od tebe, abys takovou věc učiniti měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; takť by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdaliž soudce vší země neučiní soudu? 26 I řekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomě, v městě tom, padesáte spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro ně. 27 A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel. 28 Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazíš pro těch pět všecko město? I řekl: Nezahladím, jestliže najdu tam čtyřidceti pět. 29 Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřidceti? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřidceti. 30 I řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, že mluviti budu: Snad se jich nalezne tam třidceti? Odpověděl: Neučiním, jestliže naleznu tam třidceti. 31 A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvadceti. 32 Řekl ještě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestliže jednou ještě mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset. 33 I odšel Hospodin, když dokonal řeč k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému.