Exodus 5 | English Standard Version

English Standard Version

Making Bricks Without Straw

1 Afterward Moses and Aaron went and said to Pharaoh, “Thus says the Lord, the God of Israel, ‘Let my people go, that they may hold a feast to me in the wilderness.’” (Ex 10:9) 2 But Pharaoh said, “Who is the Lord, that I should obey his voice and let Israel go? I do not know the Lord, and moreover, I will not let Israel go.” (Ex 3:19; 2Ki 18:35; Job 21:15) 3 Then they said, “The God of the Hebrews has met with us. Please let us go a three days’ journey into the wilderness that we may sacrifice to the Lord our God, lest he fall upon us with pestilence or with the sword.” (Ex 3:18; Ex 7:16; Ex 9:1; Ex 9:13)

Ex 3:18Ex 7:16Ex 9:1Ex 9:13

4 But the king of Egypt said to them, “Moses and Aaron, why do you take the people away from their work? Get back to your burdens.” (Ex 1:11) 5 And Pharaoh said, “Behold, the people of the land are now many,^[1] and you make them rest from their burdens!” (Ex 1:7; Ex 1:9) 6 The same day Pharaoh commanded the taskmasters of the people and their foremen, (Ex 3:7; Ex 5:14; Ex 5:19) 7 “You shall no longer give the people straw to make bricks, as in the past; let them go and gather straw for themselves. 8 But the number of bricks that they made in the past you shall impose on them, you shall by no means reduce it, for they are idle. Therefore they cry, ‘Let us go and offer sacrifice to our God.’ 9 Let heavier work be laid on the men that they may labor at it and pay no regard to lying words.” 10 So the taskmasters and the foremen of the people went out and said to the people, “Thus says Pharaoh, ‘I will not give you straw. (Ex 3:7) 11 Go and get your straw yourselves wherever you can find it, but your work will not be reduced in the least.’” 12 So the people were scattered throughout all the land of Egypt to gather stubble for straw. 13 The taskmasters were urgent, saying, “Complete your work, your daily task each day, as when there was straw.” (Ex 3:7) 14 And the foremen of the people of Israel, whom Pharaoh’s taskmasters had set over them, were beaten and were asked, “Why have you not done all your task of making bricks today and yesterday, as in the past?” (Ex 5:13) 15 Then the foremen of the people of Israel came and cried to Pharaoh, “Why do you treat your servants like this? 16 No straw is given to your servants, yet they say to us, ‘Make bricks!’ And behold, your servants are beaten; but the fault is in your own people.” 17 But he said, “You are idle, you are idle; that is why you say, ‘Let us go and sacrifice to the Lord.’ 18 Go now and work. No straw will be given you, but you must still deliver the same number of bricks.” 19 The foremen of the people of Israel saw that they were in trouble when they said, “You shall by no means reduce your number of bricks, your daily task each day.” 20 They met Moses and Aaron, who were waiting for them, as they came out from Pharaoh; 21 and they said to them, “The Lord look on you and judge, because you have made us stink in the sight of Pharaoh and his servants, and have put a sword in their hand to kill us.” (Ex 6:9) 22 Then Moses turned to the Lord and said, “O Lord, why have you done evil to this people? Why did you ever send me? 23 For since I came to Pharaoh to speak in your name, he has done evil to this people, and you have not delivered your people at all.”

Bible Kralická

1 Potom pak přišli Mojžíš s Aronem, a řekli Faraonovi: Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský: Propusť lid můj, ať mi slaví svátky na poušti. 2 Odpověděl Farao: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím. 3 I řekli: Bůh Hebrejský potkal se s námi. Nechť medle jdeme cestou tří dní na poušť, a obětujeme Hospodinu Bohu našemu, aby nedopustil na nás moru neb meče. 4 I řekl jim král Egyptský: Proč ty Mojžíši a Arone, odtrhujete lid od prací jejich? Jděte k robotám svým. 5 Řekl také Farao: Hle, již nyní mnoho jest lidu toho v zemi, a vy odvozujete je od robot jejich. 6 I přikázal Farao v ten den úředníkům nad lidem a šafářům jeho, řka: 7 Nedávejte již více slámy lidu k dělání cihel jako prvé; nechať jdou sami a sbírají sobě slámu. 8 Však touž summu cihel, kterouž udělávali prvé, uložte na ně, nic neujímejte z ní; neboť zahálejí, a protož volají, řkouce: Poďme, obětujme Bohu našemu. 9 Nechť se přitíží robot mužům těm; a nechť pracují v nich, aby se neohlédali na slova lživá. 10 Vyšedše tedy úředníci nad lidem a šafáři jeho, mluvili k lidu, řkouce: Takto praví Farao: Já nebudu vám dávati slámy. 11 Sami jděte, beřte sobě slámu, kdekoli naleznete; ale nic nebude ujato díla vašeho. 12 I rozběhl se lid po vší zemi Egyptské, aby trhal strniště místo slámy. 13 A úředníci nutili je, řkouce: Vyplňte díla svá, úkol denní v den jeho, jako když sláma byla. 14 I biti jsou šafáři synů Izraelských, kteréž ustanovili nad nimi úředníci Faraonovi, a mluveno k nim: Proč jste nevyplnili úkolu svého v díle cihel, jako prvé, ani včera ani dnes? 15 I přišli šafáři synů Izraelských, a volali k Faraonovi, řkouce: Proč tak děláš služebníkům svým? 16 Slámy se nedává služebníkům tvým, a říkají nám: Dělejte cihly; a hle, služebníci tvoji biti bývají, a hřeší lid tvůj. 17 I řekl: Zahálíte, zahálíte, a protož mluvíte: Poďme, obětujme Hospodinu. 18 Protož nyní jděte, dělejte; slámy se vám dávati nebude, ale vy summu cihel vyplňujte. 19 Vidouce šafáři synů Izraelských, že zle s nimi, poněvadž řečeno: Neujmete počtu cihel vašich z úkolu denního v den jeho, 20 Potkali se s Mojžíšem a Aronem, kteříž stáli, aby jim vstříc vyšli, když by se vraceli od Faraona. 21 A mluvili jim: Pohlediž Hospodin na vás, a suď; nebo zošklivili jste nás před Faraonem a služebníky jeho, a dali jste meč v ruku jejich, aby nás zamordovali. 22 I navrátil se Mojžíš k Hospodinu a řekl: Pane, proč jsi tyto zlé věci uvedl na lid tento? Proč jsi mne sem poslal? 23 Nebo od té chvíle, jakž jsem všel k Faraonovi, abych mluvil jménem tvým, hůře nakládá s lidem tímto, a ty jsi vždy nevysvobodil lidu svého.