1Then Moses and the people of Israel sang this song to the Lord, saying, “I will sing to the Lord, for he has triumphed gloriously; the horse and his rider[1] he has thrown into the sea. (Ex 15:21; Jud 5:1; 2Sa 22:1; Ps 106:12)2The Lord is my strength and my song, and he has become my salvation; this is my God, and I will praise him, my father’s God, and I will exalt him. (Ex 3:6; Ex 3:15; De 10:21; 2Sa 22:47; Ps 18:1; Ps 18:46; Ps 34:3; Ps 59:17; Ps 99:5; Ps 99:9; Ps 109:1; Ps 118:14; Ps 118:28; Ps 140:7; Ps 145:1; Isa 12:2; Isa 25:1; Hab 3:18)3The Lord is a man of war; the Lord is his name. (Ex 3:15; Ex 6:3; Ps 24:8; Ps 83:18; Isa 42:8; Mal 3:6; Re 19:11)4“Pharaoh’s chariots and his host he cast into the sea, and his chosen officers were sunk in the Red Sea. (Ex 14:7; Ex 14:28)5The floods covered them; they went down into the depths like a stone. (Ex 14:28; Ex 15:10; Ne 9:11)6Your right hand, O Lord, glorious in power, your right hand, O Lord, shatters the enemy. (Ex 15:12; Ps 2:9; Ps 118:15; Isa 51:9; Re 2:27)7In the greatness of your majesty you overthrow your adversaries; you send out your fury; it consumes them like stubble. (De 33:26; Isa 5:24; Isa 47:14; Mal 4:1)8At the blast of your nostrils the waters piled up; the floods stood up in a heap; the deeps congealed in the heart of the sea. (Ex 14:21; Jos 3:16; 2Sa 22:16; Job 4:9; Ps 18:15; Ps 78:13; Hab 3:10; 2Th 2:8)9The enemy said, ‘I will pursue, I will overtake, I will divide the spoil, my desire shall have its fill of them. I will draw my sword; my hand shall destroy them.’ (Ge 49:27; Ex 14:9; Jud 5:30; Isa 53:12; Lu 11:22)10You blew with your wind; the sea covered them; they sank like lead in the mighty waters. (Ex 14:21; Ex 14:28; Ex 15:5; Isa 11:15; Isa 40:24)11“Who is like you, O Lord, among the gods? Who is like you, majestic in holiness, awesome in glorious deeds, doing wonders? (De 3:24; 1Sa 2:2; 2Sa 7:22; 1Ki 8:23; 2Ch 6:14; Ps 77:14; Isa 6:3; Jer 10:6; Re 4:8)12You stretched out your right hand; the earth swallowed them. (Ex 15:6)13“You have led in your steadfast love the people whom you have redeemed; you have guided them by your strength to your holy abode. (Ps 77:15; Ps 77:20; Ps 78:54)14The peoples have heard; they tremble; pangs have seized the inhabitants of Philistia. (Nu 14:14; De 2:25; Jos 2:9; Jos 9:24)15Now are the chiefs of Edom dismayed; trembling seizes the leaders of Moab; all the inhabitants of Canaan have melted away. (Nu 22:3; De 2:4; Jos 2:9; Jos 2:11; Jos 2:24; Jos 5:1)16Terror and dread fall upon them; because of the greatness of your arm, they are still as a stone, till your people, O Lord, pass by, till the people pass by whom you have purchased. (De 2:25; De 11:25; 1Sa 25:37; Ps 74:2; 1Pe 2:9)17You will bring them in and plant them on your own mountain, the place, O Lord, which you have made for your abode, the sanctuary, O Lord, which your hands have established. (Ps 44:2; Ps 78:54; Ps 80:8; Ps 132:13; Jer 32:41)18The Lord will reign forever and ever.” (Ps 10:16; Ps 29:10; Ps 45:6; Ps 146:10; Re 11:15)19For when the horses of Pharaoh with his chariots and his horsemen went into the sea, the Lord brought back the waters of the sea upon them, but the people of Israel walked on dry ground in the midst of the sea. (Ex 14:23; Ex 14:28)20Then Miriam the prophetess, the sister of Aaron, took a tambourine in her hand, and all the women went out after her with tambourines and dancing. (Ex 2:4; Nu 26:59; Jud 4:4; Jud 11:34; 1Sa 18:6; 2Ki 22:14; Ne 6:14; Ps 68:25; Ps 149:3; Ps 150:4; Mic 6:4; Lu 2:36)21And Miriam sang to them: “Sing to the Lord, for he has triumphed gloriously; the horse and his rider he has thrown into the sea.” (Ex 15:1)
Bitter Water Made Sweet
22Then Moses made Israel set out from the Red Sea, and they went into the wilderness of Shur. They went three days in the wilderness and found no water. (Ge 16:7; Ge 25:18; 1Sa 15:7)23When they came to Marah, they could not drink the water of Marah because it was bitter; therefore it was named Marah.[2] (Ru 1:20)24And the people grumbled against Moses, saying, “What shall we drink?” (Ex 16:2; Ex 17:3)25And he cried to the Lord, and the Lord showed him a log,[3] and he threw it into the water, and the water became sweet. There the Lord[4] made for them a statute and a rule, and there he tested them, (Ex 14:10; Ex 16:4; Ex 17:4; De 8:2; De 8:16; Jud 2:22; Jud 3:1; Jud 3:4; 2Ki 2:21; 2Ki 4:41; Ps 66:10)26saying, “If you will diligently listen to the voice of the Lord your God, and do that which is right in his eyes, and give ear to his commandments and keep all his statutes, I will put none of the diseases on you that I put on the Egyptians, for I am the Lord, your healer.” (Ex 23:25; Le 26:3; De 7:12; De 28:27; De 28:60; Ps 103:3; Ps 147:3; Ho 6:1)27Then they came to Elim, where there were twelve springs of water and seventy palm trees, and they encamped there by the water. (Nu 33:9)
Exodus 15
Bible Kralická
1Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň tuto Hospodinu, a řekli takto: Zpívati budu Hospodinu, neboť jest slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře.2Síla má a píseň jest Hospodin, nebo vysvobodil mne. Onť jest Bůh můj silný, protož stánek vzdělám jemu; onť jest Bůh otce mého, protož vyvyšovati ho budu.3Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho.4Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém.5Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen.6Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele.7A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, kterýžto sežral je jako strniště.8A duchem chřípí tvých shromážděny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostřed moře.9Řekl nepřítel: Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má.10Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.11Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo jest tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, činící divy?12Vztáhls pravici svou, i požřela je země.13Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskavě povedeš jej v síle své k příbytku svatosti své.14Uslyší lidé, bouřiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské.15Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští.16Připadne na ně strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlčeti budou jako kámen, dokudž nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokudž nepřejde lid ten, kteréhožs sobě dobyl.17Uvedeš je, a štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane.18Hospodin kralovati bude na věky věků.19Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře, a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izraelští šli po suše u prostřed moře.20I vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami.21I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvadž slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře.22Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého, a táhli na poušť Sur. I šli tři dni po poušti, a nenalezli vod.23A přišedše do Marah, nemohli píti vod z Marah, nebo byly hořké; protož nazváno jest jméno jeho Marah.24Z té příčiny reptal lid na Mojžíše, řka: Co budeme píti?25I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil.26A řekl: Jestliže skutečně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činiti budeš, což spravedlivého jest před očima jeho, a nakloníš uší k přikázaním jeho, a ostříhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterouž jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, kterýž tě uzdravuji.27I přišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany při vodách.