Sign in for free

Acts 9

English Standard Version

from Crossway
1 But Saul, still breathing threats and murder against the disciples of the Lord, went to the high priest (Ps 27:12; Ac 8:3; Ac 9:13; Ac 9:21; Ac 22:5; Ac 26:10) 2 and asked him for letters to the synagogues at Damascus, so that if he found any belonging to the Way, men or women, he might bring them bound to Jerusalem. (Isa 30:21; Isa 35:8; Am 8:14; Lu 12:11; Lu 21:12; Ac 16:17; Ac 18:25; Ac 19:9; Ac 19:23; Ac 22:4; Ac 22:19; Ac 24:14; Ac 24:22) 3 Now as he went on his way, he approached Damascus, and suddenly a light from heaven shone around him. (Ac 22:6; Ac 26:12; 1Co 15:8) 4 And falling to the ground, he heard a voice saying to him, “Saul, Saul, why are you persecuting me?” (Isa 63:9; Zec 2:8) 5 And he said, “Who are you, Lord?” And he said, “I am Jesus, whom you are persecuting. (Ac 9:4) 6 But rise and enter the city, and you will be told what you are to do.” (Eze 3:22; Ac 9:16; 1Co 9:16; Ga 1:1) 7 The men who were traveling with him stood speechless, hearing the voice but seeing no one. (Da 10:7; Joh 12:29; Ac 22:9) 8 Saul rose from the ground, and although his eyes were opened, he saw nothing. So they led him by the hand and brought him into Damascus. (Ac 22:11) 9 And for three days he was without sight, and neither ate nor drank. 10 Now there was a disciple at Damascus named Ananias. The Lord said to him in a vision, “Ananias.” And he said, “Here I am, Lord.” (Ge 22:1; Isa 6:8; Ac 22:12) 11 And the Lord said to him, “Rise and go to the street called Straight, and at the house of Judas look for a man of Tarsus named Saul, for behold, he is praying, (Ac 21:39; Ac 22:3) 12 and he has seen in a vision a man named Ananias come in and lay his hands on him so that he might regain his sight.” (Mr 5:23; Ac 9:17) 13 But Ananias answered, “Lord, I have heard from many about this man, how much evil he has done to your saints at Jerusalem. (Ac 9:1; Ro 15:25; Ro 15:31; 1Th 3:13; 2Th 1:10) 14 And here he has authority from the chief priests to bind all who call on your name.” (Ac 7:59; Ac 9:21; Ac 22:16; Ro 10:13; 1Co 1:2; 2Ti 2:22) 15 But the Lord said to him, “Go, for he is a chosen instrument of mine to carry my name before the Gentiles and kings and the children of Israel. (Ac 13:2; Ac 25:22; Ac 26:1; Ac 26:32; Ro 1:1; Ro 1:5; Ro 11:13; Ro 15:16; Ga 1:15; Ga 1:16; Ga 2:2; Ga 2:7; Eph 3:7; 1Ti 2:7; 2Ti 4:16; 2Ti 4:17) 16 For I will show him how much he must suffer for the sake of my name.” (Ac 5:41; Ac 9:6; Ac 14:22; Ac 20:23; Ac 21:4; Ac 21:11; 2Co 6:4; 2Co 11:23; 1Th 3:3) 17 So Ananias departed and entered the house. And laying his hands on him he said, “Brother Saul, the Lord Jesus who appeared to you on the road by which you came has sent me so that you may regain your sight and be filled with the Holy Spirit.” (Ac 2:4; Ac 9:12; Ac 22:12) 18 And immediately something like scales fell from his eyes, and he regained his sight. Then he rose and was baptized; (Ac 22:13; Ac 22:16) 19 and taking food, he was strengthened. For some days he was with the disciples at Damascus. (Ac 9:9; Ac 26:20) 20 And immediately he proclaimed Jesus in the synagogues, saying, “He is the Son of God.” (Ac 9:22) 21 And all who heard him were amazed and said, “Is not this the man who made havoc in Jerusalem of those who called upon this name? And has he not come here for this purpose, to bring them bound before the chief priests?” (Ac 9:13; Ga 1:13; Ga 1:23) 22 But Saul increased all the more in strength, and confounded the Jews who lived in Damascus by proving that Jesus was the Christ. (Ac 9:20; Ac 18:28; 1Ti 1:12) 23 When many days had passed, the Jews[1] plotted to kill him, (Ga 1:17) 24 but their plot became known to Saul. They were watching the gates day and night in order to kill him, (Ac 20:3; Ac 20:19; Ac 23:12; Ac 23:30; Ac 25:3; 2Co 11:32) 25 but his disciples took him by night and let him down through an opening in the wall,[2] lowering him in a basket. (Jos 2:15; 1Sa 19:12; 2Co 11:33) 26 And when he had come to Jerusalem, he attempted to join the disciples. And they were all afraid of him, for they did not believe that he was a disciple. (Ac 22:17; Ac 26:20) 27 But Barnabas took him and brought him to the apostles and declared to them how on the road he had seen the Lord, who spoke to him, and how at Damascus he had preached boldly in the name of Jesus. (Ac 4:29; Ac 4:36; Ac 9:3; Ac 9:19; Ac 9:22; Ga 1:18) 28 So he went in and out among them at Jerusalem, preaching boldly in the name of the Lord. (Ac 1:21) 29 And he spoke and disputed against the Hellenists.[3] But they were seeking to kill him. (Ac 6:1; Ac 22:18) 30 And when the brothers learned this, they brought him down to Caesarea and sent him off to Tarsus. (Joh 21:23; Ac 11:25; Ga 1:21) 31 So the church throughout all Judea and Galilee and Samaria had peace and was being built up. And walking in the fear of the Lord and in the comfort of the Holy Spirit, it multiplied. (Ne 5:9; Ac 8:1; Ac 9:35; Ac 9:42; Ac 16:5) 32 Now as Peter went here and there among them all, he came down also to the saints who lived at Lydda. (Ac 8:25) 33 There he found a man named Aeneas, bedridden for eight years, who was paralyzed. 34 And Peter said to him, “Aeneas, Jesus Christ heals you; rise and make your bed.” And immediately he rose. (Ac 3:6) 35 And all the residents of Lydda and Sharon saw him, and they turned to the Lord. (1Ch 5:16; 1Ch 27:29; So 2:1; Ac 9:31; Ac 9:42; Ac 11:21; 2Co 3:16) 36 Now there was in Joppa a disciple named Tabitha, which, translated, means Dorcas.[4] She was full of good works and acts of charity. (Jos 19:46; 1Ti 2:10) 37 In those days she became ill and died, and when they had washed her, they laid her in an upper room. (Ac 1:13; Ac 9:39; Ac 20:8) 38 Since Lydda was near Joppa, the disciples, hearing that Peter was there, sent two men to him, urging him, “Please come to us without delay.” (Nu 22:16) 39 So Peter rose and went with them. And when he arrived, they took him to the upper room. All the widows stood beside him weeping and showing tunics[5] and other garments that Dorcas made while she was with them. (Ac 9:37) 40 But Peter put them all outside, and knelt down and prayed; and turning to the body he said, “Tabitha, arise.” And she opened her eyes, and when she saw Peter she sat up. (Mt 9:25; Mr 5:41; Joh 11:43; Ac 7:60) 41 And he gave her his hand and raised her up. Then, calling the saints and widows, he presented her alive. 42 And it became known throughout all Joppa, and many believed in the Lord. (Joh 11:45; Joh 12:11) 43 And he stayed in Joppa for many days with one Simon, a tanner. (Ac 10:6) 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.

Acts 9

Bible Kralická

1 Saul pak ještě dychtě po pohrůžkách a po mordu proti učedlníkům Páně, šel k nejvyššímu knězi, 2 A vyžádal od něho listy do Damašku do škol, nalezl-li by tam té cesty které muže nebo ženy, aby svázané přivedl do Jeruzaléma. 3 A když byl na cestě, stalo se, že již přibližoval se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklíčilo jej světlo s nebe. 4 A padna na zem, uslyšel hlas řkoucí: Saule, Saule, proč mi se protivíš? 5 A on řekl: I kdo jsi, Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati. 6 A on třesa se a boje se, řekl: Pane, co chceš, abych činil? A Pán k němu: Vstaň a jdi do města, a bude tobě povědíno, co bys ty měl činiti. 7 Ti pak muži, kteříž šli za ním, stáli, ohromeni jsouce, hlas zajisté slyšíce, ale žádného nevidouce. 8 I vstal Saul z země, a otevřev oči své, nic neviděl. Tedy pojavše ho za ruce, uvedli jej do Damašku. 9 I byl tu za tři dni nevida, a nejedl nic, ani nepil. 10 Byl pak jeden učedlník apoštolský v Damašku, jménem Ananiáš. I řekl k němu Pán u vidění: Ananiáši. A on řekl: Aj, já, Pane. 11 A Pán k němu: Vstaň a jdi do ulice, kteráž slove Přímá, a hledej v domě Judově Saule, jménem Tarsenského. Nebo aj, modlí se, 12 A viděl u vidění muže, Ananiáše jménem, an jde k němu, a vzkládá naň ruku, aby zrak přijal. 13 I odpověděl Ananiáš: Pane, slyšel jsem od mnohých o tom muži, kterak mnoho zlého činil svatým tvým v Jeruzalémě. 14 A i zdeť má moc od předních kněží, aby jímal všecky, kteříž vzývají jméno tvé. 15 I řekl jemu Pán: Jdi, neboť on jest má nádoba vyvolená, aby nosil jméno mé před pohany i krále, i před syny Izraelské. 16 Jáť zajisté ukáži jemu, kterak on mnoho musí trpěti pro jméno mé. 17 I šel Ananiáš, a všel do toho domu, a vloživ ruce naň, řekl: Saule bratře, Pán Ježíš poslal mne, kterýž se ukázal tobě na cestě, po níž jsi šel, abys zrak přijal a naplněn byl Duchem svatým. 18 A hned spadly s očí jeho jako lupiny, a on prohlédl pojednou; a vstav, pokřtěn jest. 19 A přijav pokrm, posilnil se. I zůstal Saul s učedlníky, kteříž byli v Damašku, za několiko dní. 20 A hned v školách kázal Krista, pravě, že on jest Syn Boží. 21 I divili se náramně všickni, kteříž jej slyšeli, a pravili: Zdaliž toto není ten, jenž hubil v Jeruzalémě ty, kteříž vzývali jméno toto, a sem na to přišel, aby je svázané vedl k předním kněžím? 22 Saul pak mnohem více se zmocňoval a zahanboval Židy, kteříž byli v Damašku, potvrzuje toho, že ten jest Kristus. 23 A když přeběhlo drahně dnů, radu mezi sebou na tom zavřeli Židé, aby jej zabili. 24 Ale zvěděl Saul o těch úkladech jejich. Ostříhali také i bran ve dne i v noci, aby jej zahubili. 25 Ale učedlníci v noci vzavše ho, spustili jej po provaze přes zed v koši. 26 Přišed pak Saul do Jeruzaléma, pokoušel se přitovaryšiti k učedlníkům, ale báli se ho všickni, nevěříce, by byl učedlníkem. 27 Barnabáš pak přijav jej, vedl ho k apoštolům, a vypravoval jim, kterak na cestě viděl Pána, a že mluvil s ním, a kterak v Damašku svobodně mluvil ve jménu Ježíše. 28 I byl s nimi přebývaje v Jeruzalémě, 29 A směle mluvě ve jménu Pána Ježíše, a hádal se s Řeky; oni pak usilovali ho zabíti. 30 To zvěděvše bratří, dovedli ho do Cesaree, a poslali jej do Tarsu. 31 A tak sborové po všem Judstvu a Galilei i Samaří měli pokoj, vzdělávajíce se, a chodíce v bázni Páně, a rozhojňovali se potěšením Ducha svatého. 32 Stalo se pak, že Petr, když procházel všecky sbory, přišel také k svatým, kteříž byli v Lyddě. 33 I nalezl tu člověka jednoho, jménem Eneáše, již od osmi let na loži ležícího, kterýž byl šlakem poražený. 34 I řekl mu Petr: Eneáši, uzdravujeť tebe Ježíš Kristus; vstaň a ustel sobě. A hned vstal. 35 I viděli jej všickni, kteříž bydlili v Lyddě a v Sároně, kteříž se obrátili ku Pánu. 36 Byla pak jedna učedlnice v Joppen, jménem Tabita, což se vykládá Dorkas. Ta byla plná skutků dobrých a almužen, kteréž činila. 37 I stalo se v těch dnech, že roznemohši se, umřela. Kteroužto umyvše, položili na síň vrchní. 38 A že byla blízko Lydda od Joppen, uslyšavše učedlníci, že by tam byl Petr, poslali k němu dva muže, prosíce ho, aby sobě neobtěžoval přijíti až k nim. 39 Tedy vstav Petr, šel s nimi. A když přišel, vedli jej na síň. I obstoupily ho všecky vdovy, plačíce a ukazujíce sukně a pláště, kteréž jim dělala, dokudž s nimi byla, Dorkas. 40 I rozkázav všechněm vyjíti ven Petr, poklek na kolena, modlil se, a obrátiv se k tomu tělu, řekl: Tabito, vstaň. A ona otevřela oči své, a uzřevši Petra, posadila se. 41 A podav jí ruky Petr, pozdvihl jí; a povolav svatých a vdov, ukázal jim ji živou. 42 I rozhlášeno jest to po všem městě Joppen, a uvěřili mnozí v Pána. 43 I stalo se, že za mnohé dni pozůstal Petr v Joppen u nějakého Šimona koželuha. 

Public Domain