1But Saul, still breathing threats and murder against the disciples of the Lord, went to the high priest (Ps 27:12; Ac 8:3; Ac 9:13; Ac 9:21; Ac 22:5; Ac 26:10)2and asked him for letters to the synagogues at Damascus, so that if he found any belonging to the Way, men or women, he might bring them bound to Jerusalem. (Isa 30:21; Isa 35:8; Am 8:14; Lu 12:11; Lu 21:12; Ac 16:17; Ac 18:25; Ac 19:9; Ac 19:23; Ac 22:4; Ac 22:19; Ac 24:14; Ac 24:22)3Now as he went on his way, he approached Damascus, and suddenly a light from heaven shone around him. (Ac 22:6; Ac 26:12; 1Co 15:8)4And falling to the ground, he heard a voice saying to him, “Saul, Saul, why are you persecuting me?” (Isa 63:9; Zec 2:8)5And he said, “Who are you, Lord?” And he said, “I am Jesus, whom you are persecuting. (Ac 9:4)6But rise and enter the city, and you will be told what you are to do.” (Eze 3:22; Ac 9:16; 1Co 9:16; Ga 1:1)7The men who were traveling with him stood speechless, hearing the voice but seeing no one. (Da 10:7; Joh 12:29; Ac 22:9)8Saul rose from the ground, and although his eyes were opened, he saw nothing. So they led him by the hand and brought him into Damascus. (Ac 22:11)9And for three days he was without sight, and neither ate nor drank.10Now there was a disciple at Damascus named Ananias. The Lord said to him in a vision, “Ananias.” And he said, “Here I am, Lord.” (Ge 22:1; Isa 6:8; Ac 22:12)11And the Lord said to him, “Rise and go to the street called Straight, and at the house of Judas look for a man of Tarsus named Saul, for behold, he is praying, (Ac 21:39; Ac 22:3)12and he has seen in a vision a man named Ananias come in and lay his hands on him so that he might regain his sight.” (Mr 5:23; Ac 9:17)13But Ananias answered, “Lord, I have heard from many about this man, how much evil he has done to your saints at Jerusalem. (Ac 9:1; Ro 15:25; Ro 15:31; 1Th 3:13; 2Th 1:10)14And here he has authority from the chief priests to bind all who call on your name.” (Ac 7:59; Ac 9:21; Ac 22:16; Ro 10:13; 1Co 1:2; 2Ti 2:22)15But the Lord said to him, “Go, for he is a chosen instrument of mine to carry my name before the Gentiles and kings and the children of Israel. (Ac 13:2; Ac 25:22; Ac 26:1; Ac 26:32; Ro 1:1; Ro 1:5; Ro 11:13; Ro 15:16; Ga 1:15; Ga 1:16; Ga 2:2; Ga 2:7; Eph 3:7; 1Ti 2:7; 2Ti 4:16; 2Ti 4:17)16For I will show him how much he must suffer for the sake of my name.” (Ac 5:41; Ac 9:6; Ac 14:22; Ac 20:23; Ac 21:4; Ac 21:11; 2Co 6:4; 2Co 11:23; 1Th 3:3)17So Ananias departed and entered the house. And laying his hands on him he said, “Brother Saul, the Lord Jesus who appeared to you on the road by which you came has sent me so that you may regain your sight and be filled with the Holy Spirit.” (Ac 2:4; Ac 9:12; Ac 22:12)18And immediately something like scales fell from his eyes, and he regained his sight. Then he rose and was baptized; (Ac 22:13; Ac 22:16)
Saul Proclaims Jesus in Synagogues
19and taking food, he was strengthened. For some days he was with the disciples at Damascus. (Ac 9:9; Ac 26:20)20And immediately he proclaimed Jesus in the synagogues, saying, “He is the Son of God.” (Ac 9:22)21And all who heard him were amazed and said, “Is not this the man who made havoc in Jerusalem of those who called upon this name? And has he not come here for this purpose, to bring them bound before the chief priests?” (Ac 9:13; Ga 1:13; Ga 1:23)22But Saul increased all the more in strength, and confounded the Jews who lived in Damascus by proving that Jesus was the Christ. (Ac 9:20; Ac 18:28; 1Ti 1:12)
Saul Escapes from Damascus
23When many days had passed, the Jews[1] plotted to kill him, (Ga 1:17)24but their plot became known to Saul. They were watching the gates day and night in order to kill him, (Ac 20:3; Ac 20:19; Ac 23:12; Ac 23:30; Ac 25:3; 2Co 11:32)25but his disciples took him by night and let him down through an opening in the wall,[2] lowering him in a basket. (Jos 2:15; 1Sa 19:12; 2Co 11:33)
Saul in Jerusalem
26And when he had come to Jerusalem, he attempted to join the disciples. And they were all afraid of him, for they did not believe that he was a disciple. (Ac 22:17; Ac 26:20)27But Barnabas took him and brought him to the apostles and declared to them how on the road he had seen the Lord, who spoke to him, and how at Damascus he had preached boldly in the name of Jesus. (Ac 4:29; Ac 4:36; Ac 9:3; Ac 9:19; Ac 9:22; Ga 1:18)28So he went in and out among them at Jerusalem, preaching boldly in the name of the Lord. (Ac 1:21)29And he spoke and disputed against the Hellenists.[3] But they were seeking to kill him. (Ac 6:1; Ac 22:18)30And when the brothers learned this, they brought him down to Caesarea and sent him off to Tarsus. (Joh 21:23; Ac 11:25; Ga 1:21)31So the church throughout all Judea and Galilee and Samaria had peace and was being built up. And walking in the fear of the Lord and in the comfort of the Holy Spirit, it multiplied. (Ne 5:9; Ac 8:1; Ac 9:35; Ac 9:42; Ac 16:5)
The Healing of Aeneas
32Now as Peter went here and there among them all, he came down also to the saints who lived at Lydda. (Ac 8:25)33There he found a man named Aeneas, bedridden for eight years, who was paralyzed.34And Peter said to him, “Aeneas, Jesus Christ heals you; rise and make your bed.” And immediately he rose. (Ac 3:6)35And all the residents of Lydda and Sharon saw him, and they turned to the Lord. (1Ch 5:16; 1Ch 27:29; So 2:1; Ac 9:31; Ac 9:42; Ac 11:21; 2Co 3:16)
Dorcas Restored to Life
36Now there was in Joppa a disciple named Tabitha, which, translated, means Dorcas.[4] She was full of good works and acts of charity. (Jos 19:46; 1Ti 2:10)37In those days she became ill and died, and when they had washed her, they laid her in an upper room. (Ac 1:13; Ac 9:39; Ac 20:8)38Since Lydda was near Joppa, the disciples, hearing that Peter was there, sent two men to him, urging him, “Please come to us without delay.” (Nu 22:16)39So Peter rose and went with them. And when he arrived, they took him to the upper room. All the widows stood beside him weeping and showing tunics[5] and other garments that Dorcas made while she was with them. (Ac 9:37)40But Peter put them all outside, and knelt down and prayed; and turning to the body he said, “Tabitha, arise.” And she opened her eyes, and when she saw Peter she sat up. (Mt 9:25; Mr 5:41; Joh 11:43; Ac 7:60)41And he gave her his hand and raised her up. Then, calling the saints and widows, he presented her alive.42And it became known throughout all Joppa, and many believed in the Lord. (Joh 11:45; Joh 12:11)43And he stayed in Joppa for many days with one Simon, a tanner. (Ac 10:6)
Acts 9
Bible Kralická
1Saul pak ještě dychtě po pohrůžkách a po mordu proti učedlníkům Páně, šel k nejvyššímu knězi,2A vyžádal od něho listy do Damašku do škol, nalezl-li by tam té cesty které muže nebo ženy, aby svázané přivedl do Jeruzaléma.3A když byl na cestě, stalo se, že již přibližoval se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklíčilo jej světlo s nebe.4A padna na zem, uslyšel hlas řkoucí: Saule, Saule, proč mi se protivíš?5A on řekl: I kdo jsi, Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.6A on třesa se a boje se, řekl: Pane, co chceš, abych činil? A Pán k němu: Vstaň a jdi do města, a bude tobě povědíno, co bys ty měl činiti.7Ti pak muži, kteříž šli za ním, stáli, ohromeni jsouce, hlas zajisté slyšíce, ale žádného nevidouce.8I vstal Saul z země, a otevřev oči své, nic neviděl. Tedy pojavše ho za ruce, uvedli jej do Damašku.9I byl tu za tři dni nevida, a nejedl nic, ani nepil.10Byl pak jeden učedlník apoštolský v Damašku, jménem Ananiáš. I řekl k němu Pán u vidění: Ananiáši. A on řekl: Aj, já, Pane.11A Pán k němu: Vstaň a jdi do ulice, kteráž slove Přímá, a hledej v domě Judově Saule, jménem Tarsenského. Nebo aj, modlí se,12A viděl u vidění muže, Ananiáše jménem, an jde k němu, a vzkládá naň ruku, aby zrak přijal.13I odpověděl Ananiáš: Pane, slyšel jsem od mnohých o tom muži, kterak mnoho zlého činil svatým tvým v Jeruzalémě.14A i zdeť má moc od předních kněží, aby jímal všecky, kteříž vzývají jméno tvé.15I řekl jemu Pán: Jdi, neboť on jest má nádoba vyvolená, aby nosil jméno mé před pohany i krále, i před syny Izraelské.16Jáť zajisté ukáži jemu, kterak on mnoho musí trpěti pro jméno mé.17I šel Ananiáš, a všel do toho domu, a vloživ ruce naň, řekl: Saule bratře, Pán Ježíš poslal mne, kterýž se ukázal tobě na cestě, po níž jsi šel, abys zrak přijal a naplněn byl Duchem svatým.18A hned spadly s očí jeho jako lupiny, a on prohlédl pojednou; a vstav, pokřtěn jest.19A přijav pokrm, posilnil se. I zůstal Saul s učedlníky, kteříž byli v Damašku, za několiko dní.20A hned v školách kázal Krista, pravě, že on jest Syn Boží.21I divili se náramně všickni, kteříž jej slyšeli, a pravili: Zdaliž toto není ten, jenž hubil v Jeruzalémě ty, kteříž vzývali jméno toto, a sem na to přišel, aby je svázané vedl k předním kněžím?22Saul pak mnohem více se zmocňoval a zahanboval Židy, kteříž byli v Damašku, potvrzuje toho, že ten jest Kristus.23A když přeběhlo drahně dnů, radu mezi sebou na tom zavřeli Židé, aby jej zabili.24Ale zvěděl Saul o těch úkladech jejich. Ostříhali také i bran ve dne i v noci, aby jej zahubili.25Ale učedlníci v noci vzavše ho, spustili jej po provaze přes zed v koši.26Přišed pak Saul do Jeruzaléma, pokoušel se přitovaryšiti k učedlníkům, ale báli se ho všickni, nevěříce, by byl učedlníkem.27Barnabáš pak přijav jej, vedl ho k apoštolům, a vypravoval jim, kterak na cestě viděl Pána, a že mluvil s ním, a kterak v Damašku svobodně mluvil ve jménu Ježíše.28I byl s nimi přebývaje v Jeruzalémě,29A směle mluvě ve jménu Pána Ježíše, a hádal se s Řeky; oni pak usilovali ho zabíti.30To zvěděvše bratří, dovedli ho do Cesaree, a poslali jej do Tarsu.31A tak sborové po všem Judstvu a Galilei i Samaří měli pokoj, vzdělávajíce se, a chodíce v bázni Páně, a rozhojňovali se potěšením Ducha svatého.32Stalo se pak, že Petr, když procházel všecky sbory, přišel také k svatým, kteříž byli v Lyddě.33I nalezl tu člověka jednoho, jménem Eneáše, již od osmi let na loži ležícího, kterýž byl šlakem poražený.34I řekl mu Petr: Eneáši, uzdravujeť tebe Ježíš Kristus; vstaň a ustel sobě. A hned vstal.35I viděli jej všickni, kteříž bydlili v Lyddě a v Sároně, kteříž se obrátili ku Pánu.36Byla pak jedna učedlnice v Joppen, jménem Tabita, což se vykládá Dorkas. Ta byla plná skutků dobrých a almužen, kteréž činila.37I stalo se v těch dnech, že roznemohši se, umřela. Kteroužto umyvše, položili na síň vrchní.38A že byla blízko Lydda od Joppen, uslyšavše učedlníci, že by tam byl Petr, poslali k němu dva muže, prosíce ho, aby sobě neobtěžoval přijíti až k nim.39Tedy vstav Petr, šel s nimi. A když přišel, vedli jej na síň. I obstoupily ho všecky vdovy, plačíce a ukazujíce sukně a pláště, kteréž jim dělala, dokudž s nimi byla, Dorkas.40I rozkázav všechněm vyjíti ven Petr, poklek na kolena, modlil se, a obrátiv se k tomu tělu, řekl: Tabito, vstaň. A ona otevřela oči své, a uzřevši Petra, posadila se.41A podav jí ruky Petr, pozdvihl jí; a povolav svatých a vdov, ukázal jim ji živou.42I rozhlášeno jest to po všem městě Joppen, a uvěřili mnozí v Pána.43I stalo se, že za mnohé dni pozůstal Petr v Joppen u nějakého Šimona koželuha.