1And after five days the high priest Ananias came down with some elders and a spokesman, one Tertullus. They laid before the governor their case against Paul. (Ac 21:18; Ac 21:27; Ac 23:2; Ac 23:24; Ac 24:11)2And when he had been summoned, Tertullus began to accuse him, saying: “Since through you we enjoy much peace, and since by your foresight, most excellent Felix, reforms are being made for this nation, (Lu 1:3; Ac 23:26)3in every way and everywhere we accept this with all gratitude.4But, to detain[1] you no further, I beg you in your kindness to hear us briefly.5For we have found this man a plague, one who stirs up riots among all the Jews throughout the world and is a ringleader of the sect of the Nazarenes. (Lu 23:2; Ac 5:17; Ac 15:5; Ac 24:14; Ac 26:5; Ac 28:22)6He even tried to profane the temple, but we seized him.[2] (Ac 21:27)8By examining him yourself you will be able to find out from him about everything of which we accuse him.”9The Jews also joined in the charge, affirming that all these things were so.10And when the governor had nodded to him to speak, Paul replied: “Knowing that for many years you have been a judge over this nation, I cheerfully make my defense.11You can verify that it is not more than twelve days since I went up to worship in Jerusalem, (Joh 12:20; Ac 8:27; Ac 20:16; Ac 24:1)12and they did not find me disputing with anyone or stirring up a crowd, either in the temple or in the synagogues or in the city. (Ac 25:8)13Neither can they prove to you what they now bring up against me. (Ac 25:7)14But this I confess to you, that according to the Way, which they call a sect, I worship the God of our fathers, believing everything laid down by the Law and written in the Prophets, (Lu 1:74; Ac 3:13; Ac 9:2; Ac 22:3; Ac 24:5; Ac 24:22; Ac 26:22; Ac 27:23; Ac 28:23; Ro 1:9; Ro 3:21; 2Ti 1:3; Heb 9:14; Heb 12:28)15having a hope in God, which these men themselves accept, that there will be a resurrection of both the just and the unjust. (Da 12:2; Lu 14:14; Ac 23:6; Ga 5:5; Tit 2:13)16So I always take pains to have a clear conscience toward both God and man. (Ac 23:1; 1Co 10:32; Php 1:10; 1Ti 4:7; 1Ti 4:15; Jud 1:24)17Now after several years I came to bring alms to my nation and to present offerings. (Ac 20:16; Ac 20:31; Ac 24:11; Ac 26:4; Ac 28:19; Ro 15:25; Ro 15:31; 1Co 16:1; 2Co 8:1; 2Co 9:1; 2Co 9:12; Ga 2:10)18While I was doing this, they found me purified in the temple, without any crowd or tumult. But some Jews from Asia— (Ac 21:26; Ac 21:27; Ac 26:21)19they ought to be here before you and to make an accusation, should they have anything against me. (Ac 23:30)20Or else let these men themselves say what wrongdoing they found when I stood before the council,21other than this one thing that I cried out while standing among them: ‘It is with respect to the resurrection of the dead that I am on trial before you this day.’” (Ac 23:6)
Paul Kept in Custody
22But Felix, having a rather accurate knowledge of the Way, put them off, saying, “When Lysias the tribune comes down, I will decide your case.” (Ac 9:2; Ac 24:14)23Then he gave orders to the centurion that he should be kept in custody but have some liberty, and that none of his friends should be prevented from attending to his needs. (Ac 27:3; Ac 28:16)24After some days Felix came with his wife Drusilla, who was Jewish, and he sent for Paul and heard him speak about faith in Christ Jesus. (Ac 20:21; Ro 3:24; Ga 2:16)25And as he reasoned about righteousness and self-control and the coming judgment, Felix was alarmed and said, “Go away for the present. When I get an opportunity I will summon you.” (Ac 17:32; 2Ti 4:2; Tit 2:12)26At the same time he hoped that money would be given him by Paul. So he sent for him often and conversed with him. (Ac 24:17)27When two years had elapsed, Felix was succeeded by Porcius Festus. And desiring to do the Jews a favor, Felix left Paul in prison. (Mr 15:15; Lu 21:12; Ac 12:3; Ac 25:1; Ac 25:9; Ac 25:14; Ac 26:24)
Acts 24
Bible Kralická
1Po pěti pak dnech sstoupil nejvyšší kněz Ananiáš s staršími a s nějakým Tertullem řečníkem; kteřížto postavili se před vladařem proti Pavlovi.2A když povolán byl, počal naň žalovati Tertullus, řka:3Kterak mnohý pokoj způsoben jest nám skrze tebe a mnohé věci v tomto národu výborně se dějí skrze tvou opatrnost, to my i všelijak i všudy se vším děkováním vyznáváme, výborný Felix.4Ale abych tě déle nezaměstnával, prosím, vyslyšiž nás maličko podle obyčeje přívětivosti své.5Nalezli jsme zajisté člověka tohoto nešlechetného, a vzbuzujícího různice mezi všemi Židy po všem světě, a vůdci té sekty nazaretské;6Jenž také i o to se pokoušel, aby chrámu poskvrnil; a kteréhožto javše, vedle Zákona našeho chtěli jsme souditi.7Ale přišed k tomu hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich,8Rozkázav, aby žalobníci jeho šli k tobě. Od něhožto ty sám budeš moci, vyptaje se, zvěděti o všem o tom, z čeho my jej viníme.9A k tomu se přimluvili i Židé, pravíce, že to tak jest.10Tedy Pavel odpověděl, když mu návěští dal vladař, aby mluvil: Od mnohých let věda tebe býti soudcím národu tomuto představeným, s lepší myslí k tomu, což se mne dotýče, odpovídati budu,11Poněvadž ty můžeš to věděti, že není tomu dní více než dvanácte, jakž jsem přišel do Jeruzaléma, abych se modlil.12A aniž jsou mne nalezli v chrámě s někým se hádajícího, aneb činícího roty v zástupu, ani v školách, ani v městě,13Aniž toho prokázati mohou, což na mne žalují.14Ale totoť já před tebou vyznávám, že podle té cesty, kterouž oni nazývají kacířstvím, tak sloužím Bohu otců svých, věře všemu, cožkoli psáno jest v Zákoně a v Prorocích,15Maje naději v Bohu, že bude, jehož i oni čekají, vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.16A tak se chovati hledím, abych měl dobré svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi vždycky17Po mnohých pak letech přišel jsem, almužny nesa národu svému a oběti.18Při čemž mne nalezli v chrámě očištěného, ne s zástupem, ani s bouřkou, někteří Židé z Azie,19Kteříž by měli tuto také před tebou státi a žalovati, měli-li by co proti mně.20Anebo nechať tito sami povědí, nalezli-li jsou na mně jakou nepravost, když jsem stál v radě,21Leč to jedno promluvení, že jsem zavolal, stoje mezi nimi: Pro vzkříšení z mrtvých já k soudu potažen jsem dnes od vás.22A vyslyšav to Felix, odložil jim, až by o té cestě něco místnějšího vyzvěděl, řka: Až hejtman Lyziáš sem přijede, posoudím té pře vaší.23I poručil setníkovi, aby Pavla ostříhal a polehčil mu vězení a nebránil žádnému z přátel jeho posluhovati jemu anebo navštěvovati ho.24Po několika pak dnech přišed Felix s Druzillou, manželkou svou, kteráž byla Židovka, zavolal Pavla, a slyšel od něho o víře v Krista.25A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu, ulekl se Felix, a odpověděl: Nyní odejdi, a v čas příhodný zavolám tě.26Nadál se pak, že jemu Pavel dá nějaké peníze, aby jej propustil, pročež i tím častěji, povolávaje ho, mluvíval s ním.27Po dvou pak letech měl po sobě náměstka Felix, Festa Porcia, a chtěje se zalíbiti Židům Felix, nechal Pavla v vězení.