1Now when the king lived in his house and the Lord had given him rest from all his surrounding enemies, (Jos 11:23; 1Ch 17:1)2the king said to Nathan the prophet, “See now, I dwell in a house of cedar, but the ark of God dwells in a tent.” (Ex 26:1; 2Sa 5:11; 2Sa 7:17; 2Sa 12:1)3And Nathan said to the king, “Go, do all that is in your heart, for the Lord is with you.” (1Ki 8:17; 1Ch 22:7; 1Ch 28:2; Ac 7:46)4But that same night the word of the Lord came to Nathan,5“Go and tell my servant David, ‘Thus says the Lord: Would you build me a house to dwell in? (1Ki 5:3; 1Ki 8:19; 1Ch 22:8; 1Ch 28:3)6I have not lived in a house since the day I brought up the people of Israel from Egypt to this day, but I have been moving about in a tent for my dwelling. (Ex 40:18; Ex 40:34; 1Ki 8:16)7In all places where I have moved with all the people of Israel, did I speak a word with any of the judges[1] of Israel, whom I commanded to shepherd my people Israel, saying, “Why have you not built me a house of cedar?”’ (Le 26:11; De 23:14; 2Sa 5:2; 1Ch 17:6)8Now, therefore, thus you shall say to my servant David, ‘Thus says the Lord of hosts, I took you from the pasture, from following the sheep, that you should be prince[2] over my people Israel. (1Sa 16:11; Ps 78:70)9And I have been with you wherever you went and have cut off all your enemies from before you. And I will make for you a great name, like the name of the great ones of the earth. (1Sa 18:14; 2Sa 5:10; 2Sa 8:6; 2Sa 8:14)10And I will appoint a place for my people Israel and will plant them, so that they may dwell in their own place and be disturbed no more. And violent men shall afflict them no more, as formerly, (2Ki 21:8; Ps 44:2; Ps 80:8; Ps 89:22; Jer 24:6; Am 9:15)11from the time that I appointed judges over my people Israel. And I will give you rest from all your enemies. Moreover, the Lord declares to you that the Lord will make you a house. (Ex 1:21; Jos 11:23; Jud 2:14; 1Sa 2:35; 1Sa 12:9; 2Sa 7:1; 2Sa 7:27; 1Ki 11:38)12When your days are fulfilled and you lie down with your fathers, I will raise up your offspring after you, who shall come from your body, and I will establish his kingdom. (De 31:16; 1Ki 1:21; 1Ki 2:1; 1Ki 2:10; 1Ki 8:20; Ps 132:11; Ac 13:36)13He shall build a house for my name, and I will establish the throne of his kingdom forever. (2Sa 7:16; 1Ki 5:5; 1Ki 6:12; 1Ki 8:19; 1Ch 22:10; 1Ch 28:6; Ps 89:4; Ps 89:29; Ps 89:36)14I will be to him a father, and he shall be to me a son. When he commits iniquity, I will discipline him with the rod of men, with the stripes of the sons of men, (Ps 89:26; Ps 89:32; Heb 1:5)15but my steadfast love will not depart from him, as I took it from Saul, whom I put away from before you. (1Sa 15:23; 1Sa 15:28; 2Sa 7:14; 1Ki 11:13; 1Ki 11:34)16And your house and your kingdom shall be made sure forever before me.[3] Your throne shall be established forever.’” (2Sa 7:13; Ps 89:36; Lu 1:33)17In accordance with all these words, and in accordance with all this vision, Nathan spoke to David.
David’s Prayer of Gratitude
18Then King David went in and sat before the Lord and said, “Who am I, O Lord God, and what is my house, that you have brought me thus far? (Ge 32:10)19And yet this was a small thing in your eyes, O Lord God. You have spoken also of your servant’s house for a great while to come, and this is instruction for mankind, O Lord God! (2Sa 7:12; 1Ch 17:17)20And what more can David say to you? For you know your servant, O Lord God! (Ps 139:1)21Because of your promise, and according to your own heart, you have brought about all this greatness, to make your servant know it.22Therefore you are great, O Lord God. For there is none like you, and there is no God besides you, according to all that we have heard with our ears. (Ex 15:11; De 3:24; 1Ch 16:25; 2Ch 2:5; Ps 86:8; Ps 89:6; Ps 89:8; Isa 45:5; Jer 10:6)23And who is like your people Israel, the one nation on earth whom God went to redeem to be his people, making himself a name and doing for them[4] great and awesome things by driving out before your people,[5] whom you redeemed for yourself from Egypt, a nation and its gods? (De 4:7; De 4:34; De 9:26; De 10:21; De 33:29; Ne 1:10; Ps 147:20)24And you established for yourself your people Israel to be your people forever. And you, O Lord, became their God. (De 26:18; 2Sa 7:13; 2Sa 7:16; 2Sa 7:26)25And now, O Lord God, confirm forever the word that you have spoken concerning your servant and concerning his house, and do as you have spoken.26And your name will be magnified forever, saying, ‘The Lord of hosts is God over Israel,’ and the house of your servant David will be established before you.27For you, O Lord of hosts, the God of Israel, have made this revelation to your servant, saying, ‘I will build you a house.’ Therefore your servant has found courage to pray this prayer to you.28And now, O Lord God, you are God, and your words are true, and you have promised this good thing to your servant. (Joh 17:17)29Now therefore may it please you to bless the house of your servant, so that it may continue forever before you. For you, O Lord God, have spoken, and with your blessing shall the house of your servant be blessed forever.” (2Sa 22:51; Ps 89:28)
2 Samuel 7
Bible Kralická
1I stalo se, že když král seděl v domě svém, a Hospodin jemu dal odpočinutí vůkol přede všemi nepřátely jeho,2Řekl král Nátanovi proroku: Pohleď medle, já bydlím v domě cedrovém, truhla pak Boží přebývá mezi kortýnami.3I dí Nátan králi: Cožkoli jest v srdci tvém, jdi, učiň, nebo Hospodin s tebou jest.4Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi, řkoucí:5Jdi a pověz služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin: Zdaliž ty mi stavěti budeš dům, v kterémž bych přebýval?6Poněvadž jsem nebydlil v domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské z Egypta, až do dne tohoto, ale přecházel jsem s stánkem a příbytkem sem i tam.7Nadto kudyž jsem koli chodil se všechněmi syny Izraelskými, zdali jsem jedno slovo řekl kterému z soudců Izraelských, kterémuž jsem přikázal pásti lid svůj Izraelský, řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?8Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Jáť jsem tě vzal z ovčince od stáda, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.9A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obracel; všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinil jsem tobě jméno veliké, jako jméno vyvýšených na zemi.10Způsobím tolikéž místo lidu svému Izraelskému, a vštípím jej, a bydliti bude v místě svém a nepohne se více, aniž ho budou více trápiti lidé nešlechetní jako prvé,11Hned od toho dne, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem teď dal odpočinutí tobě přede všemi nepřátely tvými. Přesto oznamujeť Hospodin, že on sám tobě dům vzdělá.12Když se vyplní dnové tvoji, a usneš s otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž vyjde z života tvého, a utvrdím království jeho.13Onť ustaví dům jménu mému, a já utvrdím trůn království jeho až na věky.14Já budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kterýž když zhřeší, trestati ho budu metlou lidskou a ranami synů lidských.15Ale milosrdenství mé nebude odjato od něho, tak jako jsem je odjal od Saule, kteréhož jsem zahnal od tváři tvé.16A tak utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou, a trůn tvůj bude stálý až na věky.17Vedlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.18Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníče Hospodine, a jaký jest dům můj, že jsi mne přivedl v ta místa.19Nýbrž ještěť se to málo vidělo, Panovníče Hospodine, že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé časy, ješto jest to povaha lidská, Panovníče Hospodine.20Ale což již více má mluviti David před tebou? Však ty znáš služebníka svého, Panovníče Hospodine.21Pro slovo své a podlé srdce svého činíš všecky tyto věci veliké, v známost je uvodě služebníku svému.22(Protož zveleben jsi Hospodine Bože, nebo není tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe), podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.23Kdo tedy jest jako lid tvůj, jako Izrael, který národ na zemi, jehož by Bůh šel, aby jej sobě vykoupil za lid, a dobyl sobě jména, a učinil tobě, ó Izraeli, tyto veliké věci a hrozné v zemi tvé, před oblíčejem lidu svého, kterýž jsi sobě vysvobodil z Egypta, z pohanstva bohů jejich?24A vzdělal jsi sobě lid svůj Izraelský, sobě v lid až na věky, a protož, Hospodine, jsi jejich Bohem.25Nyní tedy, Hospodine Bože, slovo to, jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho, naplniž je až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil,26Tak aby zvelebováno bylo jméno tvé až na věky, když se říkati bude: Hospodin zástupů jest Bůh nad Izraelem, a dům služebníka tvého Davida aby byl stálý před oblíčejem tvým.27Nebo ty, Hospodine zástupů, Bože Izraelský, zjevil jsi mně služebníku svému, řka: Dům ustavím tobě. Protož usoudil služebník tvůj v srdci svém, aby se modlil tobě modlitbou touto.28A tak již, Panovníče Hospodine, ty sám jsi Bůh, a slova tvá jsou pravda, jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré věci tyto.29Již tedy rač požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým. Nebo ty jsi, Hospodine Bože, mluvil, že požehnáním tvým požehnán bude dům služebníka tvého na věky.