1 Samuel 3 | English Standard Version

English Standard Version

The Lord Calls Samuel

1 Now the boy Samuel was ministering to the Lord in the presence of Eli. And the word of the Lord was rare in those days; there was no frequent vision. (1Sa 2:11; 1Sa 2:18; 1Sa 3:21; Ps 74:9; Am 8:11)

1Sa 2:111Sa 2:181Sa 3:21Ps 74:9Am 8:11

2 At that time Eli, whose eyesight had begun to grow dim so that he could not see, was lying down in his own place. (Ge 27:1; Ge 48:10; De 34:7; 1Sa 4:15)

Ge 27:1Ge 48:10De 34:71Sa 4:15

3 The lamp of God had not yet gone out, and Samuel was lying down in the temple of the Lord, where the ark of God was. (Ex 27:20; Le 24:2; 1Sa 1:9; 2Ch 13:11)

Ex 27:20Le 24:21Sa 1:92Ch 13:11

4 Then the Lord called Samuel, and he said, “Here I am!” 5 and ran to Eli and said, “Here I am, for you called me.” But he said, “I did not call; lie down again.” So he went and lay down. 6 And the Lord called again, “Samuel!” and Samuel arose and went to Eli and said, “Here I am, for you called me.” But he said, “I did not call, my son; lie down again.” 7 Now Samuel did not yet know the Lord, and the word of the Lord had not yet been revealed to him. 8 And the Lord called Samuel again the third time. And he arose and went to Eli and said, “Here I am, for you called me.” Then Eli perceived that the Lord was calling the boy. 9 Therefore Eli said to Samuel, “Go, lie down, and if he calls you, you shall say, ‘Speak, Lord, for your servant hears.’” So Samuel went and lay down in his place. 10 And the Lord came and stood, calling as at other times, “Samuel! Samuel!” And Samuel said, “Speak, for your servant hears.” 11 Then the Lord said to Samuel, “Behold, I am about to do a thing in Israel at which the two ears of everyone who hears it will tingle. (2Ki 21:12; Jer 19:3) 12 On that day I will fulfill against Eli all that I have spoken concerning his house, from beginning to end. (1Sa 2:30) 13 And I declare to him that I am about to punish his house forever, for the iniquity that he knew, because his sons were blaspheming God,^[1] and he did not restrain them. (1Sa 2:12; 1Sa 2:17; 1Sa 2:22; 1Sa 2:23; 1Sa 3:12)

1Sa 2:121Sa 2:171Sa 2:221Sa 2:231Sa 3:12

14 Therefore I swear to the house of Eli that the iniquity of Eli’s house shall not be atoned for by sacrifice or offering forever.” (Isa 22:14) 15 Samuel lay until morning; then he opened the doors of the house of the Lord. And Samuel was afraid to tell the vision to Eli. 16 But Eli called Samuel and said, “Samuel, my son.” And he said, “Here I am.” 17 And Eli said, “What was it that he told you? Do not hide it from me. May God do so to you and more also if you hide anything from me of all that he told you.” (Ru 1:17) 18 So Samuel told him everything and hid nothing from him. And he said, “It is the Lord. Let him do what seems good to him.” (2Sa 10:12; Job 1:21; Job 2:10; Ps 39:9; Isa 39:8)

2Sa 10:12Job 1:21Job 2:10Ps 39:9Isa 39:8

19 And Samuel grew, and the Lord was with him and let none of his words fall to the ground. (1Sa 2:21; 1Sa 9:6) 20 And all Israel from Dan to Beersheba knew that Samuel was established as a prophet of the Lord. (2Sa 3:10) 21 And the Lord appeared again at Shiloh, for the Lord revealed himself to Samuel at Shiloh by the word of the Lord. (Jos 18:1; 1Sa 3:1; 1Sa 3:4)

Bible Kralická

1 Mládenček pak Samuel přisluhoval Hospodinu při Elí, a řeč Hospodinova byla vzácná v těch dnech, aniž bývalo vidění zjevného. 2 Stalo se pak jednoho dne, když Elí ležel na místě svém, (a již byl počal scházeti na oči, a nemohl viděti), 3 Samuel také spal, a světlo Boží ještě zhašeno nebylo v chrámě Hospodinově, v němž byla truhla Boží, 4 Že zavolal Hospodin Samuele. Kterýž řekl: Teď jsem. 5 I běžel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. I odpověděl: Nevolal jsem, jdi zase spáti. Kterýž odšed, spal. 6 Opět pak Hospodin zavolal Samuele. A vstav Samuel, šel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. I odpověděl: Nevolalť jsem, synu můj; jdi zase, spi. 7 Samuel pak ještě neznal Hospodina, a ještě nebyla mu zjevena řeč Hospodinova. 8 Tedy opět Hospodin zavolal Samuele po třetí. Kterýžto vstav, šel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. Tedy srozuměl Elí, že byl Hospodin volal mládence. 9 I řekl Elí k Samuelovi: Jdi, spi, a bude-li tě volati, řekneš: Mluv, Hospodine, nebo slyší služebník tvůj. Odšel tedy Samuel, a spal na místě svém. 10 I přišel Hospodin, a stál a zavolal, jako i prvé, a řekl: Samueli, Samueli! Odpověděl Samuel: Mluv, nebo slyší služebník tvůj. 11 I řekl Hospodin Samuelovi: Aj, já učiním věc takovou v Izraeli, kterouž kdokoli uslyší, zníti jemu bude v obou uších jeho. 12 V ten den uvedu na Elí všecko to, což jsem mluvil proti domu jeho; počnuť i dokonám. 13 A ukáži jemu, že já soudím dům jeho až na věky pro nepravost, o níž věděl; nebo znaje, že na se zlořečenství uvodí synové jeho, a však nezbránil jim. 14 A protož jsem zapřisáhl domu Elí, že nebude vyčištěna nepravost domu Elí žádnou obětí, ani obětí suchou až na věky. 15 I spal Samuel až do jitra, a otevřel dvéře domu Hospodinova; ostýchal se pak Samuel oznámiti Elí toho vidění. 16 Tedy povolal Elí Samuele a řekl: Samueli, synu můj. Kterýž odpověděl: Teď jsem. 17 I řekl: Jaká jest to řeč, kterouž mluvil tobě? Netaj medle přede mnou. Toto učiň tobě Bůh a toto přidej, jestliže co zatajíš přede mnou ze všech slov, kteráž mluvil tobě. 18 A tak oznámil jemu Samuel všecka slova, a ničeho nezatajil před ním. A on řekl: Hospodinť jest, nechť učiní, což ráčí. 19 Rostl pak Samuel, a Hospodin byl s ním, tak že nedopustil padnouti žádnému slovu jeho na zem. 20 Z čehož poznal všecken Izrael od Dan až do Bersabé, že Samuel jest věrný prorok Hospodinův. 21 Nebo se jemu i potom ukazoval Hospodin v Sílo, jakož se byl prvé zjevil Hospodin Samuelovi v Sílo, skrze řeč Hospodinovu.