1 Samuel 18

English Standard Version

from Crossway
1 As soon as he had finished speaking to Saul, the soul of Jonathan was knit to the soul of David, and Jonathan loved him as his own soul. (De 13:6; 1Sa 19:2; 1Sa 20:17; 2Sa 1:26)2 And Saul took him that day and would not let him return to his father’s house. (1Sa 17:15)3 Then Jonathan made a covenant with David, because he loved him as his own soul. (1Sa 18:1)4 And Jonathan stripped himself of the robe that was on him and gave it to David, and his armor, and even his sword and his bow and his belt.5 And David went out and was successful wherever Saul sent him, so that Saul set him over the men of war. And this was good in the sight of all the people and also in the sight of Saul’s servants. (1Sa 18:14; 1Sa 18:30)6 As they were coming home, when David returned from striking down the Philistine, the women came out of all the cities of Israel, singing and dancing, to meet King Saul, with tambourines, with songs of joy, and with musical instruments.[1] (Ex 15:20; Jud 11:34)7 And the women sang to one another as they celebrated, “Saul has struck down his thousands, and David his ten thousands.” (Ex 15:21; 1Sa 21:11; 1Sa 29:5)8 And Saul was very angry, and this saying displeased him. He said, “They have ascribed to David ten thousands, and to me they have ascribed thousands, and what more can he have but the kingdom?” (1Sa 15:28)9 And Saul eyed David from that day on.10 The next day a harmful spirit from God rushed upon Saul, and he raved within his house while David was playing the lyre, as he did day by day. Saul had his spear in his hand. (Jud 9:23; 1Sa 16:14; 1Sa 16:16; 1Sa 19:9; 1Sa 19:23; 1Ki 18:29; Ac 16:16)11 And Saul hurled the spear, for he thought, “I will pin David to the wall.” But David evaded him twice. (1Sa 19:10; 1Sa 20:33)12 Saul was afraid of David because the Lord was with him but had departed from Saul. (1Sa 16:14; 1Sa 16:18; 1Sa 18:15; 1Sa 18:28; 1Sa 18:29; 1Sa 28:15)13 So Saul removed him from his presence and made him a commander of a thousand. And he went out and came in before the people. (Nu 27:17; 1Sa 18:16; 2Sa 5:2)14 And David had success in all his undertakings, for the Lord was with him. (1Sa 18:5; 1Sa 18:12)15 And when Saul saw that he had great success, he stood in fearful awe of him. (1Sa 18:14)16 But all Israel and Judah loved David, for he went out and came in before them. (1Sa 18:5)17 Then Saul said to David, “Here is my elder daughter Merab. I will give her to you for a wife. Only be valiant for me and fight the Lord’s battles.” For Saul thought, “Let not my hand be against him, but let the hand of the Philistines be against him.” (1Sa 14:49; 1Sa 17:25; 1Sa 18:21; 1Sa 18:25; 1Sa 25:28)18 And David said to Saul, “Who am I, and who are my relatives, my father’s clan in Israel, that I should be son-in-law to the king?” (1Sa 18:23; 2Sa 7:18)19 But at the time when Merab, Saul’s daughter, should have been given to David, she was given to Adriel the Meholathite for a wife. (Jud 7:22; 2Sa 21:8)20 Now Saul’s daughter Michal loved David. And they told Saul, and the thing pleased him. (1Sa 18:17; 1Sa 18:28)21 Saul thought, “Let me give her to him, that she may be a snare for him and that the hand of the Philistines may be against him.” Therefore Saul said to David a second time,[2] “You shall now be my son-in-law.” (Ex 10:7; 1Sa 18:17; 1Sa 18:26)22 And Saul commanded his servants, “Speak to David in private and say, ‘Behold, the king has delight in you, and all his servants love you. Now then become the king’s son-in-law.’”23 And Saul’s servants spoke those words in the ears of David. And David said, “Does it seem to you a little thing to become the king’s son-in-law, since I am a poor man and have no reputation?” (Nu 16:9)24 And the servants of Saul told him, “Thus and so did David speak.”25 Then Saul said, “Thus shall you say to David, ‘The king desires no bride-price except a hundred foreskins of the Philistines, that he may be avenged of the king’s enemies.’” Now Saul thought to make David fall by the hand of the Philistines. (Ge 34:12; Ex 22:17; 1Sa 14:24; 1Sa 18:17; 1Sa 18:21)26 And when his servants told David these words, it pleased David well to be the king’s son-in-law. Before the time had expired, (1Sa 18:21)27 David arose and went, along with his men, and killed two hundred of the Philistines. And David brought their foreskins, which were given in full number to the king, that he might become the king’s son-in-law. And Saul gave him his daughter Michal for a wife. (1Sa 18:13; 2Sa 3:14)28 But when Saul saw and knew that the Lord was with David, and that Michal, Saul’s daughter, loved him, (1Sa 18:12; 1Sa 18:20)29 Saul was even more afraid of David. So Saul was David’s enemy continually.30 Then the commanders of the Philistines came out to battle, and as often as they came out David had more success than all the servants of Saul, so that his name was highly esteemed. (1Sa 18:5; 1Sa 19:8; 2Sa 11:1)

1 Samuel 18

Bible Kralická

1 I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.2 A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.3 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.4 A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.5 Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.6 Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.7 A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.8 I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?9 Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.10 Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.11 I vyhodil Saul kopí,řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.12 A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.13 Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.14 David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.15 A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.16 Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.17 Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)18 I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?19 I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.20 Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.21 (Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm.22 I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.23 A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.24 Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David.25 I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)26 Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,27 Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.28 A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,29 Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.30 Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.