1 Corinthians 4

English Standard Version

from Crossway
1 This is how one should regard us, as servants of Christ and stewards of the mysteries of God. (1Co 9:17; 1Pe 4:10)2 Moreover, it is required of stewards that they be found faithful.3 But with me it is a very small thing that I should be judged by you or by any human court. In fact, I do not even judge myself.4 For I am not aware of anything against myself, but I am not thereby acquitted. It is the Lord who judges me. (Job 9:2; Job 9:15; Ps 130:3; Ps 143:2; Ac 23:1; 1Jo 3:21)5 Therefore do not pronounce judgment before the time, before the Lord comes, who will bring to light the things now hidden in darkness and will disclose the purposes of the heart. Then each one will receive his commendation from God. (Mt 7:1; Mt 13:29; Joh 21:22; Ro 2:1; Ro 2:16; 1Co 3:8; 1Co 3:13; 2Co 10:18)6 I have applied all these things to myself and Apollos for your benefit, brothers,[1] that you may learn by us not to go beyond what is written, that none of you may be puffed up in favor of one against another. (1Co 4:18; 1Co 5:2; 1Co 13:4)7 For who sees anything different in you? What do you have that you did not receive? If then you received it, why do you boast as if you did not receive it? (1Ch 29:14; Joh 3:27; Jas 1:17; 1Pe 4:10)8 Already you have all you want! Already you have become rich! Without us you have become kings! And would that you did reign, so that we might share the rule with you!9 For I think that God has exhibited us apostles as last of all, like men sentenced to death, because we have become a spectacle to the world, to angels, and to men. (Isa 20:3; Ro 8:36; Heb 10:33)10 We are fools for Christ’s sake, but you are wise in Christ. We are weak, but you are strong. You are held in honor, but we in disrepute. (Ac 17:18; Ac 26:24; 1Co 1:18; 1Co 2:3; 2Co 11:19; 2Co 13:9)11 To the present hour we hunger and thirst, we are poorly dressed and buffeted and homeless, (Mt 8:20; Ro 8:35; 2Co 11:20; 2Co 11:23; 2Co 11:27; Php 4:12)12 and we labor, working with our own hands. When reviled, we bless; when persecuted, we endure; (Joh 15:20; Ac 18:3; 1Pe 3:9)13 when slandered, we entreat. We have become, and are still, like the scum of the world, the refuse of all things. (Isa 30:22; Isa 64:6; La 3:45)14 I do not write these things to make you ashamed, but to admonish you as my beloved children. (1Co 6:5; 1Co 15:34; 2Co 6:13; 1Th 2:11; 3Jo 1:4)15 For though you have countless[2] guides in Christ, you do not have many fathers. For I became your father in Christ Jesus through the gospel. (1Co 3:10; Ga 4:19; Phm 1:10)16 I urge you, then, be imitators of me. (1Co 11:1; Php 3:17; Php 4:9; 1Th 1:6; 2Th 3:9)17 That is why I sent[3] you Timothy, my beloved and faithful child in the Lord, to remind you of my ways in Christ,[4] as I teach them everywhere in every church. (1Co 7:17; 1Co 16:10; 1Ti 1:2; 2Ti 1:2)18 Some are arrogant, as though I were not coming to you. (1Co 4:6; 1Co 4:21; 2Co 10:2)19 But I will come to you soon, if the Lord wills, and I will find out not the talk of these arrogant people but their power. (Ac 19:21; Ac 20:2; 1Co 11:34; 1Co 16:5; 2Co 1:15)20 For the kingdom of God does not consist in talk but in power. (1Co 2:4)21 What do you wish? Shall I come to you with a rod, or with love in a spirit of gentleness? (2Co 1:23; 2Co 2:1; 2Co 2:3; 2Co 12:20; 2Co 13:2; 2Co 13:10)

1 Corinthians 4

Bible Kralická

1 Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích.2 Dále pak vyhledává se při šafářích toho, aby každý z nich věrný nalezen byl.3 Mně pak to za nejmenší věc jest, abych od vás souzen byl, aneb od lidského soudu; nýbrž aniž sám sebe soudím.4 Nebo ačkoli do sebe nic bezbožného nevím, však ne skrze to jsem spravedliv; nebo ten, ješto mne soudí, Pán jest.5 Protož nesuďtež nic před časem, až by přišel Pán, kterýž i osvítí to, což skrytého jest ve tmě, a zjeví rady srdcí. A tehdážť bude míti chválu jeden každý od Boha.6 Tyto pak věci, bratří moji, v podobenství obrátil jsem na sebe a na Apollo, pro vás, abyste se na nás učili nad to, což psáno jest, výše nesmýšleti, a abyste jeden pro druhého nenadýmali se proti někomu.7 Nebo kdož tě soudí? A co máš, ješto bys nevzal? A když jsi vzal, proč se chlubíš, jako bys nevzal?8 Již jste nasyceni, již jste zbohatli, bez nás kralujete. Ale ó byste kralovali, abychom i my také spolu s vámi kralovali.9 Za to mám jistě, že nás Bůh apoštoly poslední okázal jako k smrti oddané; nebo učiněni jsme divadlo tomuto světu, i andělům, i lidem.10 My blázni pro Krista, ale vy opatrní v Kristu; my mdlí, vy pak silní; vy slavní, ale my opovržení.11 Až do tohoto času i lačníme, i žízníme, i nahotu trpíme, i poličkováni býváme, i místa nemáme,12 A pracujeme, dělajíce rukama vlastníma; uhaněni jsouce, dobrořečíme; protivenství trpíce, mile snášíme.13 Když se nám rouhají, modlíme se za ně; jako smeti tohoto světa učiněni jsme, a jako povrhel u všech, až posavad.14 Ne proto, abych vás zahanbil, píši toto, ale jako svých milých synů napomínám.15 Nebo byste pak deset tisíc pěstounů měli v Kristu, však proto nemnoho máte otců. Nebo v Kristu Ježíši skrze evangelium já jsem vás zplodil.16 Protož prosím vás, buďtež následovníci moji.17 Pro tu příčinu poslal jsem vám Timotea, kterýžto jest syn můj milý a věrný v Pánu. Tenť vám připomínati bude, které jsou cesty mé v Kristu, jakž všudy v každé církvi učím.18 Rovně jako bych neměl k vám přijíti, tak se naduli někteří.19 Ale přijduť k vám brzo, bude-li Pán chtíti, a poznám ne řeč těch nadutých, ale moc.20 Neboť nezáleží v řeči království Boží, ale v moci.21 Co chcete? S metlou-li abych přišel k vám, čili s láskou, a s duchem tichosti?