1 Corinthians 15 | English Standard Version

English Standard Version

The Resurrection of Christ

1 Now I would remind you, brothers,^[1] of the gospel I preached to you, which you received, in which you stand, (Ro 5:2; 1Co 3:6; 2Co 1:24; 2Ti 2:8; 1Pe 5:12)

Ro 5:21Co 3:62Co 1:242Ti 2:81Pe 5:12

2 and by which you are being saved, if you hold fast to the word I preached to you—unless you believed in vain. (1Co 1:18; 1Co 11:2; Ga 3:4; Heb 3:6; Heb 3:14)

1Co 1:181Co 11:2Ga 3:4Heb 3:6Heb 3:14

3 For I delivered to you as of first importance what I also received: that Christ died for our sins in accordance with the Scriptures, (Da 9:26; Zec 13:7; Joh 1:29; 1Co 11:23; Ga 1:4; Ga 1:12; Heb 5:1; Heb 5:3; 1Pe 1:11; 1Pe 2:24)

Da 9:26Zec 13:7Joh 1:291Co 11:23Ga 1:4Ga 1:12Heb 5:1Heb 5:31Pe 1:111Pe 2:24

4 that he was buried, that he was raised on the third day in accordance with the Scriptures, (Ps 16:10; Isa 53:10; Ho 6:2; Mt 12:40; Joh 2:22; Ac 2:25; Ac 13:33; Ac 26:22)

Ps 16:10Isa 53:10Ho 6:2Mt 12:40Joh 2:22Ac 2:25Ac 13:33Ac 26:22

5 and that he appeared to Cephas, then to the twelve. (Mr 16:14; Lu 24:34; Lu 24:36; Joh 20:19; Joh 20:26; Ac 10:41)

Mr 16:14Lu 24:34Lu 24:36Joh 20:19Joh 20:26Ac 10:41

6 Then he appeared to more than five hundred brothers at one time, most of whom are still alive, though some have fallen asleep. 7 Then he appeared to James, then to all the apostles. (Lu 24:50; Ac 1:3; Ac 12:17) 8 Last of all, as to one untimely born, he appeared also to me. (1Co 9:1) 9 For I am the least of the apostles, unworthy to be called an apostle, because I persecuted the church of God. (Ac 8:3; 2Co 12:11; Eph 3:7; 1Ti 1:13)

Ac 8:32Co 12:11Eph 3:71Ti 1:13

10 But by the grace of God I am what I am, and his grace toward me was not in vain. On the contrary, I worked harder than any of them, though it was not I, but the grace of God that is with me. (Mt 10:20; 1Co 3:6; 2Co 3:5; 2Co 11:23; 2Co 12:11; Php 2:13; Col 1:29)

Mt 10:201Co 3:62Co 3:52Co 11:232Co 12:11Php 2:13Col 1:29

11 Whether then it was I or they, so we preach and so you believed.

The Resurrection of the Dead

12 Now if Christ is proclaimed as raised from the dead, how can some of you say that there is no resurrection of the dead? (Ac 23:8; 2Ti 2:18) 13 But if there is no resurrection of the dead, then not even Christ has been raised. (1Th 4:14) 14 And if Christ has not been raised, then our preaching is in vain and your faith is in vain. 15 We are even found to be misrepresenting God, because we testified about God that he raised Christ, whom he did not raise if it is true that the dead are not raised. (Ac 2:24) 16 For if the dead are not raised, not even Christ has been raised. 17 And if Christ has not been raised, your faith is futile and you are still in your sins. (Ro 4:25) 18 Then those also who have fallen asleep in Christ have perished. (1Th 4:16; Re 14:13) 19 If in Christ we have hope^[2] in this life only, we are of all people most to be pitied. (1Co 4:9; 2Ti 3:12) 20 But in fact Christ has been raised from the dead, the firstfruits of those who have fallen asleep. (Ac 26:23; 1Co 15:23; 2Ti 2:8; 1Pe 1:3)

Ac 26:231Co 15:232Ti 2:81Pe 1:3

21 For as by a man came death, by a man has come also the resurrection of the dead. (Joh 11:25; Ro 5:12; Ro 6:23) 22 For as in Adam all die, so also in Christ shall all be made alive. (Ro 5:14) 23 But each in his own order: Christ the firstfruits, then at his coming those who belong to Christ. (Lu 14:14; 1Co 15:52; 1Th 2:19; 1Th 4:16)

Lu 14:141Co 15:521Th 2:191Th 4:16

24 Then comes the end, when he delivers the kingdom to God the Father after destroying every rule and every authority and power. (Da 7:14; Da 7:27; Eph 1:21) 25 For he must reign until he has put all his enemies under his feet. (Ps 110:1) 26 The last enemy to be destroyed is death. (2Ti 1:10; Re 20:14; Re 21:4) 27 For “God^[3] has put all things in subjection under his feet.” But when it says, “all things are put in subjection,” it is plain that he is excepted who put all things in subjection under him. (Ps 8:6; Mt 11:27; Mt 28:18; Eph 1:22)

Ps 8:6Mt 11:27Mt 28:18Eph 1:22

28 When all things are subjected to him, then the Son himself will also be subjected to him who put all things in subjection under him, that God may be all in all. (1Co 3:23; 1Co 11:3; Php 3:21) 29 Otherwise, what do people mean by being baptized on behalf of the dead? If the dead are not raised at all, why are people baptized on their behalf? 30 Why are we in danger every hour? (2Co 11:26) 31 I protest, brothers, by my pride in you, which I have in Christ Jesus our Lord, I die every day! (Lu 9:23; Ro 8:36; 1Th 2:19) 32 What do I gain if, humanly speaking, I fought with beasts at Ephesus? If the dead are not raised, “Let us eat and drink, for tomorrow we die.” (Isa 22:13; Isa 56:12; Lu 12:19; 2Co 1:8)

Isa 22:13Isa 56:12Lu 12:192Co 1:8

33 Do not be deceived: “Bad company ruins good morals.”^[4] (1Co 5:6; Jas 1:16) 34 Wake up from your drunken stupor, as is right, and do not go on sinning. For some have no knowledge of God. I say this to your shame. (Ro 13:11; 1Co 4:14; 1Co 6:5; 1Th 4:5)

Ro 13:111Co 4:141Co 6:51Th 4:5

The Resurrection Body

35 But someone will ask, “How are the dead raised? With what kind of body do they come?” (Eze 37:3) 36 You foolish person! What you sow does not come to life unless it dies. (Joh 12:24) 37 And what you sow is not the body that is to be, but a bare kernel, perhaps of wheat or of some other grain. 38 But God gives it a body as he has chosen, and to each kind of seed its own body. 39 For not all flesh is the same, but there is one kind for humans, another for animals, another for birds, and another for fish. 40 There are heavenly bodies and earthly bodies, but the glory of the heavenly is of one kind, and the glory of the earthly is of another. 41 There is one glory of the sun, and another glory of the moon, and another glory of the stars; for star differs from star in glory. 42 So is it with the resurrection of the dead. What is sown is perishable; what is raised is imperishable. (Da 12:3; Mt 13:43) 43 It is sown in dishonor; it is raised in glory. It is sown in weakness; it is raised in power. (Php 3:21; Col 3:4) 44 It is sown a natural body; it is raised a spiritual body. If there is a natural body, there is also a spiritual body. 45 Thus it is written, “The first man Adam became a living being”;^[5] the last Adam became a life-giving spirit. (Ge 2:7; Joh 5:21; Joh 6:33; Joh 6:39; Joh 6:54; Joh 6:57; Ro 5:14; Ro 8:2; Ro 8:10)

Ge 2:7Joh 5:21Joh 6:33Joh 6:39Joh 6:54Joh 6:57Ro 5:14Ro 8:2Ro 8:10

46 But it is not the spiritual that is first but the natural, and then the spiritual. 47 The first man was from the earth, a man of dust; the second man is from heaven. (Ge 2:7; Ge 3:19; Joh 3:13; Joh 3:31)

Ge 2:7Ge 3:19Joh 3:13Joh 3:31

48 As was the man of dust, so also are those who are of the dust, and as is the man of heaven, so also are those who are of heaven. (Php 3:20) 49 Just as we have borne the image of the man of dust, we shall^[6] also bear the image of the man of heaven. (Ge 5:3; Ro 8:29)

Mystery and Victory

50 I tell you this, brothers: flesh and blood cannot inherit the kingdom of God, nor does the perishable inherit the imperishable. (Mt 16:17; Joh 3:3; Joh 3:5) 51 Behold! I tell you a mystery. We shall not all sleep, but we shall all be changed, (Php 3:21; 1Th 4:15; 1Th 4:17)

Php 3:211Th 4:151Th 4:17

52 in a moment, in the twinkling of an eye, at the last trumpet. For the trumpet will sound, and the dead will be raised imperishable, and we shall be changed. (Isa 27:13; Zec 9:14; Mt 24:31; Lu 20:36; Joh 5:25; Joh 5:28; 1Th 4:16)

Isa 27:13Zec 9:14Mt 24:31Lu 20:36Joh 5:25Joh 5:281Th 4:16

53 For this perishable body must put on the imperishable, and this mortal body must put on immortality. (2Co 5:2) 54 When the perishable puts on the imperishable, and the mortal puts on immortality, then shall come to pass the saying that is written: “Death is swallowed up in victory.” (Isa 25:8; Heb 2:14; Re 20:14; Re 21:4)

Isa 25:8Heb 2:14Re 20:14Re 21:4

55 “O death, where is your victory? O death, where is your sting?” (Ho 13:14) 56 The sting of death is sin, and the power of sin is the law. (Ro 4:15; Ro 5:13; Ro 7:5; Ro 7:8; Ro 7:13)

Ro 4:15Ro 5:13Ro 7:5Ro 7:8Ro 7:13

57 But thanks be to God, who gives us the victory through our Lord Jesus Christ. (Ro 8:37; 1Jo 5:4) 58 Therefore, my beloved brothers, be steadfast, immovable, always abounding in the work of the Lord, knowing that in the Lord your labor is not in vain. (Jer 48:10; Joh 6:28; 1Co 3:8; 1Co 16:10; Ga 6:9; 2Pe 3:14)

Jer 48:10Joh 6:281Co 3:81Co 16:10Ga 6:92Pe 3:14

Bible Kralická

1 Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte, 2 Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili. 3 Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem, 4 A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem. 5 A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti. 6 Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli. 7 Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů. 8 Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně. 9 Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží. 10 Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest. 11 Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili. 12 Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání? 13 Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal. 14 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše. 15 A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají. 16 Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal. 17 A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich. 18 A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli. 19 Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí. 20 Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli. 21 Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých. 22 Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou. 23 Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho. 24 Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc. 25 Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho. 26 Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt. 27 Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko. 28 A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech. 29 Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé? 30 Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny? 31 Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem. 32 Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme. 33 Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání. 34 Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím. 35 Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou? 36 Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře. 37 A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné. 38 Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo. 39 Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí. 40 A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských, 41 Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě. 42 Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné; 43 Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné; 44 Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo. 45 Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího. 46 Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní. 47 První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe. 48 Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští. 49 A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského. 50 Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží. 51 Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. 52 Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. 53 Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. 54 A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství. 55 Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé? 56 Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon. 57 Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista. 58 Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.