1Für den Musiker. Nach der Melodie: »Die stumme Taube in der Ferne«. Ein MIKTAM von David. Verfasst, als die Philister ihn in der Stadt Gat gefangen genommen hatten.2Wende dich mir doch freundlich zu, denn die Menschen treten auf mir herum! Den ganzen Tag bekämpft mich einer und will mich unterdrücken.3Den ganzen Tag treten meine Feinde auf mir herum, ja, viele sind es, sie bekämpfen mich in ihrem Hochmut.4Doch gerade dann, wenn ich mich fürchte, setze ich mein Vertrauen auf dich.5Auf Gott – und sein Wort will ich loben –, auf Gott vertraue ich und fürchte mich nicht. Was kann mir ein sterblicher Mensch schon antun?6Den ganzen Tag verhöhnen sie meine Worte, ihr ganzes Denken richtet sich gegen mich, mir zu schaden.7Sie greifen mich an und lauern mir auf und beobachten alle meine Schritte, denn sie wollen mir das Leben nehmen.8Sollten sie bei so viel Bosheit davonkommen? Lass die Völker in deinem Zorn niederstürzen, Gott!9Mein Elend hast du dir gemerkt! So sammle doch meine Tränen in deinem Krug, ja, ist nicht alles bei dir niedergeschrieben?10Dann werden meine Feinde zurückweichen am Tag, an dem ich zu dir rufe, das weiß ich bestimmt: Gott ist für mich!11Auf Gott – und sein Wort will ich loben –, auf den HERRN – ja, sein Wort lobe ich –,12auf Gott vertraue ich und fürchte mich nicht. Was kann mir ein bloßer Mensch schon antun?13Was ich dir versprochen habe, Gott, will ich erfüllen, meinen Dank will ich dir bringen.14Denn du hast mein Leben dem Tod entrissen und meinen Fuß vor dem Fallen bewahrt! So werde ich mein Leben vor dir führen, o Gott, im Licht der Lebendigen.
Psalm 56
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Pro předního zpěváka, na nápěv „Tiché holubice v dálavách“. Zlatý zpěv Davidův, když ho Filištíni zajali v Gatu.[1]2Smiluj se, Bože, lidé mě deptají, bojovníci na mě každý den útočí.3Každý den deptají mě moji protivníci, tak mnozí proti mně pyšně bojují.4Kdykoli bojím se, v tobě mám naději!5V Bohu, jehož slovo chválím, v Bohu mám naději. Proto se nebojím, co by mi udělal smrtelník!6Každý den má slova překrucují, přemýšlejí stále, jak mi uškodit.7Číhají tajně, sledují mé kroky, po mém životě už se sápají.8Copak uniknou se svou hanebností? Svým hněvem, Bože, smeť ty pohany!9Ty vedeš v patrnosti každý můj útěk, mé slzy schovej do své lahvice – ty sám víš nejlépe, kolik jich je!10Nazpátek stáhnou se moji nepřátelé, když k tobě zavolám – v ten den. Vím totiž jedno: Bůh se mnou je!11V Bohu, jehož slovo chválím, v Hospodinu, jehož slovo chválím,12v Bohu mám naději. Proto se nebojím, co by mi člověk učinil!13Tobě jsem, Bože, složil sliby, tobě přinesu vděčné oběti.14Vždyť jsi mě zachránil od smrti, mé nohy od zvrtnutí, abych směl před Bohem stále chodit ve světle, mezi živými!