Psalm 39

Das Buch

von SCM Verlag
1 Für den Musiker. Für JEDUTUN. Ein Gotteslied von David.2 Das habe ich mir vorgenommen: »Ich will mein Leben umsichtig führen, damit ich nicht mit meinen Worten schuldig werde, ich will meinen Mund im Zaum halten, solange der Gottesfeind noch in meiner Nähe ist.«3 Ich verstummte und schwieg, ich schwieg, doch ohne Glück, dennoch wurde mein Schmerz immer stärker.4 Heiß wurde mir das Herz in meinem Inneren, bei meinem Grübeln loderte ein Feuer auf und ich ließ meinen Worten freien Lauf:5 Zeige mir doch, HERR, mein Lebensende und wie viele Tage mir noch bleiben, damit ich erkenne, wie vergänglich ich bin!6 Ja, wirklich! Nur wenige Jahre hast du mir zugedacht und wie ein Nichts ist meine Lebenszeit vor dir, nur ein Windhauch ist jeder Mensch, ganz gleich, wie fest er steht. SELAH!7 Wie ein Schattenbild ist das Leben des Menschen, um Nichtiges macht er viel Lärm, er häuft Besitz auf und weiß nicht, wer ihn an sich nehmen wird.8 Und jetzt: Worauf kann ich noch hoffen, Herr? Meine Hoffnung richtet sich auf dich!9 Von all meinen Fehltritten befreie mich, lass mich nicht zum Spott derer werden, die Gott vergessen!10 Ich bin verstummt, ich öffne meinen Mund nicht mehr, denn du hast eingegriffen.11 Nimm doch die Plage von mir weg, mit der du mich geschlagen hast! Sonst vergehe ich durch das, was du mir zumutest.12 Wenn du einen Menschen zurechtweist wegen seiner Schuld, dann lässt du seine Schönheit sich auflösen wie eine Motte. Der Mensch ist ja nichts als Vergänglichkeit! SELAH!13 Höre doch mein Gebet, HERR, ja, nimm doch mein Schreien wahr, bleib nicht stumm, wenn du meine Tränen siehst! Denn ein bloßer Gast bin ich bei dir, ein geduldeter Mitbewohner, wie schon meine Vorfahren.14 Lass doch ab von mir, sodass ich noch einmal fröhlich werde, bevor ich fortgehen muss und nicht mehr da bin!

Psalm 39

Bible, překlad 21. století

von Biblion
1 Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův.2 Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty, svým jazykem abych nehřešil, na uzdě svoje ústa podržím, dokud je se mnou ničemník.“3 Jako němý jsem zůstal tiše, nadobro jsem se odmlčel, svou bolest však jen jitřil jsem.4 Srdce mě pálilo v útrobách, oheň mi hořel v myšlenkách, takže můj jazyk začal promlouvat:5 Můj konec, Hospodine, ukaž mi, kolik dnů jsi mi odměřil, ať poznám, jak pomíjím!6 Ach, jen hrstku dnů dals mi, můj věk je u tebe jako nic, člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla7 Jak pouhý stín člověk životem kráčí, marně se trápí, marně hromadí, nevěda ani, kdo to podědí!8 Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal? Všechna má naděje v tobě spočívá!9 Vyprosti mě ze všech mých provinění, ať se mi prosím blázni nesmějí!10 Zůstanu tiše, neotevřu ústa, protože tys to způsobil!11 Odvrať ode mě svoji metlu, pod ranami tvé ruky umírám!12 Když trestáš člověka za jeho vinu, jako mol ničíš vše, co měl rád – člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla13 Vyslyš mou modlitbu, Hospodine, když křičím o pomoc, naslouchej. Nad mými slzami nezůstaň mlčet, poutník a host jsem přece u tebe tak jako všichni moji otcové!14 Odvrať svůj pohled, ať se zotavím, dříve než odejdu a nebudu tu víc!