1Ein MASKIL von David. Verfasst, als er in der Höhle war. Ein Bittgebet.2Laut rufe ich zum HERRN, laut flehe ich zum HERRN!3Ich schütte meine Klage vor ihm aus, meine Not erzähle ich vor ihm.4Auch wenn mein Mut mich verlässt, dann weißt du doch einen Weg für mich. Auf dem Weg, den ich gehen muss, haben sie mir eine Falle gestellt.5Schau doch nach rechts, sieh hin! Da ist keiner, der sich um mich kümmert. Jegliche Zuflucht wurde mir genommen, niemand fragt, wie es mir geht.6Ich schreie zu dir, HERR, ich sage: »Du bist meine Zuflucht, meine Heimat, solange ich hier lebe!«7Achte doch auf mein Schreien, denn ich bin ganz schwach geworden! Rette mich vor denen, die mich verfolgen, denn sie sind mir zu stark!8Befreie meine Seele aus dem Gefängnis, so will ich deinen Namen loben! Zu mir werden die kommen, die gerecht leben, weil du Gutes an mir getan hast.
Psalm 142
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Poučný žalm Davidův. Jeho modlitba, když byl v jeskyni.[1]2K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním!3Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji.4Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past.5Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará!6K tobě zní moje volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl na zemi mezi živými!7Vyslechni prosím moje volání – jsem už úplně zoufalý! Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají, jsou příliš silní – na ně nestačím!8Vyveď mou duši z vězení, abych tvé jméno mohl oslavit! Tehdy mě spravedliví obklopí, až mi své dobrodiní projevíš.