Website too slow? Load as basic HTML.

Mark 5

Český ekumenický překlad

1  Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské. 2  Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem. 3  Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. 4  Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. 5  A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. 6  Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem 7  a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“ 8  Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ 9  A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚Legie‘, poněvadž je nás mnoho.“ 10  A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. 11  Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. 12  Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“ 13  On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce.  14  Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. 15  Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se. 16  Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo. 17  Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin. 18  Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním. 19  Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“ 20  Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.  21  Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup. 22  Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám 23  a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“ 24  Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.  25  Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení. 26  Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu. 27  Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu. 28  Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ 29  A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení. 30  Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“ 31  Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“ 32  On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila. 33  Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu. 34  A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“  35  Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ 36  Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“ 37  A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38  Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení. 39  Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“ 40  Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo. 41  Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘ 42  Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení. 43  Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.