Website too slow? Load as basic HTML.

Luke 22

Český ekumenický překlad

1  Blížil se svátek nekvašených chlebů, Velikonoce. 2  Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.  3  Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. 4  Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. 5  Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. 6  Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.  7  Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. 8  Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ 9  Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“ 10  Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: 11  ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ 12  A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“ 13  Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.  14  Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. 15  Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. 16  Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“ 17  Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou. 18  Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“ 19  Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ 20 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“  21  “Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. 22  Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“ 23  A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.  24  Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. 25  Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. 26  Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. 27  Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží. 28  A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. 29  Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, 30  abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“  31  „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. 32  Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ 33  Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ 34  Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“  35  Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“ 36  Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč. 37  Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“ 38  Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“  39  Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali. 40  Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“ 41  Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: 42  “Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ 43  Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. 44  Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. 45  Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli. 46  Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“  47  Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ 49  Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“ 50  A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. 51  Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím!“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. 52  Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. 53  Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“  54  Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. 55  Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. 56  A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ 57  Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ 58  Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ 59  Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ 60  Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. 61  Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ 62  Vyšel ven a hořce se rozplakal.  63  Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho; 64  zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“ 65  A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.  66  Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu: 67  “Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte. 68  Položím-li otázku já vám, neodpovíte. 69  Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“ 70  Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ 71  Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“