1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.2 Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.3 Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
— O odpuštění
4 A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto,‘ odpustíš mu!“
— Výrok o síle víry
5 Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“6 Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ a ona by vás poslechla.“
— O postavení služebníka
7 “Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ‚Pojď si hned sednout ke stolu‘?8 Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘?9 Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“
— Uzdravení deseti malomocných
11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.12 Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál13 a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“14 Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.15 Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;16 padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan.17 Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?18 Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“19 Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
— O příchodu Syna člověka
20 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat;21 ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ 22 Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.23 Řeknou vám: ‚Hle, tam je, hle, tu;‘ zůstaňte doma a nechoďte za nimi.24 Jako když se zableskne a rázem se osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.25 Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.26 Jako bylo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka:27 Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.28 Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;29 v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.30 Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.31 Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.32 Vzpomeňte na Lotovu ženu!33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.34 Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat, a druhý zanechán.35 Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, a druhá zanechána. 36 Dva budou na poli, jeden bude přijat, a druhý zanechán.“37 Když to slyšeli, otázali se ho: „Kde to bude, Pane?“ Řekl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“