Website too slow? Load as basic HTML.

Genesis 2

Český ekumenický překlad

1  Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. 2  Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. 3  A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.  4  Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, 5  nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. 6  Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. 7  I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. 8  A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. 9  Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.  10  Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky. 11  Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato, 12  a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol. 13  Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš. 14  Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.  15  Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16  A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17  Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“  18  I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ 19  Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20  Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. 21  I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. 22  A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. 23  Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“  24  Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. 25  Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.