1V té době se Antiochos vracel s nepořízenou z perských končin.2Přitáhl totiž k Persepoli, kde se pokusil vyloupit chrám a zmocnit se města. Když se však pozdvihlo množství lidu, aby se zbraní hájilo město, stalo se, že Antiochos byl obyvateli odražen a musel se dát s hanbou na ústup.3Když byl u Ekbatan, dostihla ho zpráva o tom, co se stalo s Níkánórem a s Timoteovou družinou.4Velmi ho to rozzuřilo a umínil si, že na židech pomstí svůj potupný ústup. Proto nařídil svému vozatajovi, aby bez odpočinku jel cvalem až do cíle cesty. To už se však nad ním vznášel soud Nebe, neboť ve své pýše prohlásil: „Až tam dorazím, udělám z Jeruzaléma hromadný hrob židů.“5Vševidoucí Hospodin, Bůh Izraele, postihl jej nevyléčitelnou a neviditelnou ranou. Sotva totiž vyslovil svou hrozbu, zachvátily ho nesnesitelné bolesti útrob a nápor svíjivé vnitřní křeče.6Spravedlivá odplata stihla toho, který sám trýznil nitro druhých mnohými a neslýchanými bolestmi.7Královu bojechtivost to však nijak nezmenšilo; byl zpupnosti tak plný, že v hněvu sesílal oheň na židy a pobízel k ostřejší jízdě. A tak se stalo, že vypadl z uhánějícího vozu a těžkým pádem se mu vykloubily všechny údy těla.8Ten, který si právě v nadlidské zpupnosti představoval, že může rozkazovat mořským vlnám a vážit vysoké hory, byl sražen k zemi a musel být nesen na nosítkách. Všem tak na sobě ukázal zjevnou moc Boží.9Z těla toho bezbožníka nakonec vylézali červi a jeho tělo se v krutých bolestech zaživa rozpadalo. Hnilobný puch z něho nesnesitelně obtěžoval celý tábor,10takže toho, který si ještě před časem myslel, že se dotýká nebeských hvězd, nikdo nemohl snést pro nesnesitelný zápach.11Hluboce tím zdrcen začal polevovat ve své velké zpupnosti. Svírán bolestmi, které se každým okamžikem zvětšovaly, došel k poznání, že je trestán od Boha.12Když už ani sám nemohl snést svůj zápach, pravil: „Je spravedlivé podrobit se Bohu, aby si smrtelník nemyslel, že je mu rovný.“13Dokonce se tento zločinec modlil k Pánu, ale ten se nad ním už neslitoval. Sliboval,14že prohlásí svobodným svaté město, do něhož spěchal s úmyslem srovnat je se zemí a udělat z něho hromadný hrob.15Židy, které dosud neuznával ani za hodné pohřbu a chtěl je i s malými dětmi předhazovat ptákům a divé zvěři, sliboval postavit všechny na roveň Athéňanům;16zadušoval se, že nejkrásnějšími dary znovu vyzdobí chrám, který předtím vyloupil, že rozmnoží počet všech posvátných nádob a sám bude z vlastních prostředků hradit náklady spojené s úhradou obětin.17Nadto řekl, že se stane židem, bude putovat po obydlených místech, aby všude zvěstoval Boží moc.18Útrapy však vůbec nepovolily, stihl jej spravedlivý Boží soud. Když přestal doufat ve své uzdravení, napsal židům prosebný dopis tohoto znění:19„Král a vojevůdce Antiochos pozdravuje vzácné židovské občany a přeje jim zdraví a úspěch!20Doufám, že se máte dobře vy i vaše děti a že jsou v pořádku vaše záležitosti. Pokud jde o mne, já doufám už jenom v Nebe.21Rád vzpomínám na vaši úctu a náklonnost ke mně. Když jsem se vracel z perských končin, stihla mě nevolnost, po níž jsem upadl do těžké nemoci; pokládám proto za nutné postarat se o všeobecnou bezpečnost.22Nezoufám nad sebou a mám pevnou naději, že se z nemoci dostanu;23tane mi však na mysli, že můj otec v dobách, kdy táhl s vojskem do horských krajů, ustanovil nástupce,24aby obyvatelé země věděli, komu je svěřena vláda, a neupadli ve zmatek, kdyby se stalo cokoli nečekaného anebo došla neblahá zpráva.25Kromě toho uvažuji o tom, že vladaři okolních zemí sousedících s královstvím číhají na vhodnou příležitost a čekají, jak to dopadne. Králem proto ustanovuji svého syna Antiocha. Toho jsem vám často doporučoval a svěřoval, když jsem odjížděl do horní satrapie. Jemu jsem už o tom napsal.26Žádám vás tedy a prosím, abyste pamatovali na dobrodiní, obecná i soukromá, a zachovávali dosavadní náklonnost ke mně i k mému synovi.27Jsem pevně přesvědčen, že bude náležitě a lidumilně následovat mých zásad ve styku s vámi.“ 28Takhle tento vrah a rouhač skončil za nejhorších bolestí svůj život v cizině, v horách, tím nejbídnějším způsobem, jak sám nakládal s jinými.29Pohřeb jeho těla obstaral jeho spoluodchovanec Filip, který však z obavy před Antiochovým synem odešel do Egypta k Ptolemaiovi Filométórovi.