1Zakrátko nato správce říše Lýsiás, králův opatrovník a příbuzný, který velmi těžce nesl, co se stalo,2shromáždil kolem osmdesáti tisíc bojovníků a k tomu všechnu svou jízdu. S nimi vytáhl proti židům s úmyslem, že město dá za sídliště Helénům3a svatyně že se mu stane zdrojem zisku, podobně jako ostatní posvátná místa pohanů, jestliže bude vždy na rok prodávat velekněžský úřad.4Vůbec nepomyslel na moc Boží, oblouzen jen mocí desetitisíců pěšáků, tisíců jezdců a osmdesáti slonů.5Vtrhl do Judska, přiblížil se k Bét-súru, silné pevnosti vzdálené asi pět stadií od Jeruzaléma, a sevřel jej.6Když se bojovníci Makabejského doslechli, že Lýsiás obléhá pevnosti, se slzami a nářkem prosili spolu se zástupy lidu o ochranu Hospodina, aby seslal dobrého anděla k záchraně Izraele.7Sám Makabejský první se chopil zbraně a povzbuzoval ostatní, aby s ním čelili nebezpečí a přispěchali svým bratřím na pomoc. Odhodlaně se s ním vydali na cestu.8Když byli ještě před Jeruzalémem, zjevil se jim v čele jako vůdce jezdec v bílém odění, třímající zlatou zbraň.9Všichni společně velebili milosrdného Boha, a tak je to na duši povzbudilo, že byli odhodláni porazit nejen lidi, ale i nejdivočejší šelmy, a rozmetat i železné hradby.10Postupovali ve spořádaném šiku vedeni svým nebeským spolubojovníkem, neboť se nad nimi slitoval Hospodin.11Jako lvi se vrhli na nepřátelské bojovníky, pobili jich na jedenáct tisíc a na tisíc šest set jezdců, všechny ostatní pak zahnali na útěk.12Většina z nich utrpěla zranění. Sám Lýsiás si zachránil holý život jen potupným útěkem.
Mír se židy
13Lýsiás nebyl žádný šílenec, a když sám u sebe přemítal o porážce, která ho potkala, dospěl k přesvědčení, že Hebrejové jsou nepřemožitelní, protože při nich bojuje Bůh, který může vše.14Poslal k nim tedy posly ve snaze přesvědčit je, že je ochoten domluvit se s nimi o všem spravedlivém a že hodlá přesvědčit a přimět i krále, aby se k nim choval přátelsky.15Makabejský souhlasil se vším, co Lýsiás navrhoval, protože chtěl obecné dobro, a král povolil všechno, co Makabejský pro židy od Lýsiáse písemně požadoval.16Listina, kterou Lýsiás napsal židům, byla tohoto znění: „Lýsiás posílá celému společenství židů pozdrav.17Vaši zástupci Jóchanan a Abšalóm odevzdali mi písemné prohlášení a žádali, abych stvrdil, co v něm bylo obsaženo.18To, co bylo třeba předat králi, jsem mu oznámil a on s tím jako přijatelným souhlasil.19Projevíte-li za toho stavu věcí porozumění, budu se i v budoucnu snažit o to, co je pro vás dobré.20Nařídil jsem, aby vaši a moji vyslanci tyto otázky bod po bodu probrali.21Mějte se dobře. Roku stého čtyřicátého osmého, dvacátého čtvrtého dne měsíce dioskura.“22List králův obsahoval toto: „Král Antiochos posílá bratru Lýsiásovi pozdrav.23Náš otec byl vzat mezi bohy a my si přejeme, aby se obyvatelé království mohli nerušeně věnovat svým záležitostem.24Uslyšeli jsme, že židé nesouhlasí s převzetím helénských obyčejů, jak si to přál můj otec, ale že raději volí svůj způsob života a žádají, aby jim bylo dovoleno dodržovat jejich obyčeje.25Přejeme si, aby tento národ nebyl znepokojován, a proto soudíme, že jim má být svatyně navrácena a že mohou své veřejné věci vést podle mravů svých předků.26Učiníš tedy dobře, když k nim někoho pošleš a nabídneš jim pravici, aby viděli, jaký je náš úmysl, byli dobré mysli a s radostí setrvali u svých předsevzetí.“ 27Králův list národu židovskému zněl takto: „Král Antiochos posílá staršovstvu židovskému a ostatním židům pozdrav.28Přáli bychom si, abyste se měli dobře; i my jsme zdrávi.29Menelaos nám vyřizoval, že se chcete vrátit do svých domovů a ke svému vlastnictví.30Těm, kdo se navrátí do třicátého dne měsíce xantika, bude zaručena beztrestnost a bezpečí.31Ať židé užívají vlastních pokrmů a zákonů jako dříve; v žádném případě nesmí být nikdo stíhán pro věci konané z nevědomosti.32Posílám k vám Menelaa, aby vás o tom ujistil.33Mějte se dobře. Roku stého čtyřicátého osmého, patnáctého dne měsíce xantika.“ 34Židům napsali i Římané; jejich list zněl takto: „Quintus Mammius a Titus Manlius, římští legáti, posílají pozdrav židovskému národu.35Na čem se s vámi dohodl králův příbuzný Lýsiás, s tím souhlasíme i my.36O čem rozhodl, že se má předložit králi, to si promyslete a pošlete hned někoho, abychom rozvážili, co je pro vás vhodné. Odcházíme totiž do Antiochie.37Proto k nám urychleně někoho pošlete, abychom poznali, jaký je váš názor.38Buďte zdrávi! Roku stého čtyřicátého osmého, patnáctého dne měsíce xantika.“