1Tehdy uslyšel Juda o slávě Římanů, o jejich vojenské moci a o tom, že jednají blahovolně se všemi, kdo se k nim přidají; s těmi, kdo by k nim přišli, uzavírají přátelství, ačkoli sami jsou vojensky mocní.2Líčili mu jejich války a statečnost, kterou se vyznamenali při dobývání země Galů, jak je ovládli a učinili poplatnými,3i co udělali v Hispánii, jak se zmocnili tamějších dolů na stříbro a na zlato,4jak svou chytrostí a vytrvalostí ovládli celé toto území, ačkoli bylo od nich velmi vzdáleno. Jak zničili krále, kteří na ně vytáhli ze vzdálených končin země, a způsobili jim těžké porážky, a jak ti zbývající jim platí každoročně poplatky,5jak i Filipa a Persea, krále Kitejců, a všechny, kdo se proti nim postavili, potřeli v bitvě a podmanili si je.6I Antiochos Veliký, král Asie, byl jimi poražen, když proti nim vytáhl do boje, přestože měl sto dvacet slonů, jízdu a válečné vozy i obrovské vojsko.7Zajali ho živého a uložili mu, aby on i jeho nástupci odváděli veliké poplatky, dávali rukojmí a odstoupili8území Indie, Médie a Lýdie, která byla nejlepší z jejich zemí, a dali je králi Eumenovi.9Také obyvatelé Řecka prý chtěli proti nim táhnout a zničit je.10Ale jakmile se to oni dozvěděli, poslali proti nim jednoho ze svých vojevůdců. V bitvě mnoho Řeků padlo nebo bylo zraněno, Římané vzali do zajetí jejich ženy a děti, zemi vyplenili a ovládli, zbořili jejich pevnosti a mají je podrobené do dnešního dne.11Připravili zkázu a porobu i ostatním královstvím a ostrovům, které se proti nim postavily, ale se svými přáteli a těmi, kdo se jim dali v ochranu, udržují přátelství.12Tak se zmocnili království blízkých i vzdálených, jejich jméno budí strach u každého, kdo o nich uslyší.13Za krále ustanovují, komu sami chtějí pomoci na trůn, a sesazují, koho chtějí; tak veliké moci dosáhli.14Při tom všem si však ani jeden z nich nenasadí diadém a neoblékne se do purpuru, aby si jím dodal lesku.15Ustavili si senát a každý den se tři sta dvacet jeho členů radí o všem, co se týká správného chodu věcí a záležitostí všeho lidu.16Každý rok svěřují vládu jednomu člověku. Ten panuje nad celou zemí a všichni ho poslouchají bez závisti nebo žárlivosti.
Spojenectví s Římany
17Juda vybral Eupolema, syna Jóchananova, vnuka Kósova, a Jásona, syna Eleazarova, a vyslal je do Říma, aby tam uzavřeli smlouvu o přátelství a spojenectví.18Chtěli se zbavit svého jha, neboť pozorovali, že království Helénů chce Izraele zotročit.19Poslové se vydali na cestu a po dlouhém putování přišli do Říma. Vešli do senátu, a když jim bylo uděleno slovo, promluvili:20„Juda, zvaný Makabejský, jeho bratři a židovský lid nás posílají k vám, abychom s vámi sjednali spojenectví v boji i míru, abyste nás zapsali mezi své spojence a přátele.“21Toto prohlášení se Římanům zalíbilo.22A toto je opis usnesení, jež bylo vyryto na bronzové desky a odesláno do Jeruzaléma, aby jim tam bylo připomínkou míru a spojenectví v boji:23„Zdar Římanům a národu židovskému na moři i na souši na věčné časy! Ať je od nich vzdálen meč i nepřítel!24Kdyby však hrozila válka nejprve Římu nebo komukoli ze spojenců v celém jejich impériu,25pak se zúčastní boje celým srdcem i židovský národ podle příkazu chvíle.26Nepřátelům nebudou dodávat a poskytovat potravu, zbraně, peníze, lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky budou plnit a nic neopomenou.27Stejně tak když zprvu bude hrozit válka židovskému národu, zúčastní se celou duší boje i Římané podle příkazu chvíle.28Nepřátelům ani jejich spojencům nebudou dodávat potravu, zbraně, peníze ani lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky budou zachovávat nezištně.29Podle těchto slov zaujali Římané postoj k židovskému lidu.30Kdyby v tomto prohlášení chtěla jedna nebo druhá strana něco přidat nebo ubrat, mohou to učinit podle společného uvážení, a cokoli přidají nebo zruší, ať je platné.31Pokud jde o příkoří, kterých se král Démétrios na židech dopustil, napsali jsme mu: ‚Proč jsi vložil jho na naše přátele a spojence židy?32Budou-li od této chvíle na tebe žalovat, zjednáme jim právo a budeme s tebou válčit na moři i na souši!‘“