1 Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. 2 Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, 3 přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. 4 Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem. 5 „Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!“ 6 Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem. -Sela- 7 „Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem. 8 Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále. 9 Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. 10 Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách, 11 v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe. 12 Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm. 13 Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví? 14 Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu! 15 Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat.“ 16 Ale svévolníkovi Bůh praví: „Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu? 17 Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš. 18 Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl. 19 Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí. 20 Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky. 21 To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu. 22 Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne. 23 Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu.“