Žalm 44 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

BOŽE, NA VLASTNÍ UŠI JSME SLÝCHALI

1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující. 2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných. 3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu. 4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení. 5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen. 6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu. 7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání; 8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil. 9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. -Sela- 10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš. 11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí. 12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody. 13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl. 14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. 15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou. 16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba, 17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele. 18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu. 19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky, 20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti. 21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali, 22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce. 23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití. 24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy! 25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš? 26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi. 27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!

Українська Біблія LXX УБТ

od Ukrainian Bible Society

1 На закінчення. Про тих, які зміняться. Для повчання синів Корея. Пісня про Улюбленого. 2 З мого серця ллються приємні слова, я розповідаю Цареві про свої діла; мій язик — перо скорописця. 3 Твоя врода перевершує красу людських синів, ласка розплилася на Твоїх устах. Тому поблагословив Тебе Бог навіки. 4 Пов’яжи на стегна Свого меча, о Могутній, — зі Своїм квітучим виглядом і красою; 5 натягни тятиву лука і нехай щастить Тобі: царюй задля правди, лагідності та справедливості, і Тебе дивовижно поведе Твоя правиця. 6 Народи впадуть перед Тобою, о Могутній, Твої стріли вигострені — в серце ворогів царя. 7 Боже, Твій престол навіки-віків, скіпетр Твого царства — це скіпетр справедливості. 8 Ти полюбив праведність і зненавидів беззаконня, тому помазав Тебе, Боже, Твій Бог олією радості — більше, ніж друзів Твоїх. 9 Смирною, алое і касією духмяніють Твої ризи у величних Твоїх палацах зі слонової кості, в яких Тебе розвеселили. 10 Дочки-царівни — у Твоїй славі, і цариця, одягнена в чудові позолочені шати, стала по Твоїй правиці. 11 Послухай, дочко, поглянь, прихили своє вухо: забудь свій народ і дім свого батька, 12 бо ж Цар забажав твоєї краси, адже Він є твоїм Паном! 13 І йому з дарами поклоняться дочки Тира, — перед Твоїм обличчям складатимуть прохання найбагатші з народу. 14 Уся слава її, дочки царівни, — в ній самій; вона одягнена в прегарні шати із золотим мереживом. 15 А за нею до Царя приведуть дівчат, — до Тебе приведуть її подруг. 16 Їх приведуть веселими та в захопленні — їх уведуть до палацу Царя. 17 Замість Твоїх батьків у Тебе народилися сини. Ти їх поставиш володарями над усією землею. 18 Вони будуть згадувати Твоє Ім’я в кожному роді й поколінні. Тому народи славитимуть Тебе повік і навіки-віків.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových. 2 Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli, co nám vyprávěli naši otcové – o tom, cos konal v jejich dnech, v těch starodávných dnech. 3 Svou vlastní rukou jsi vyhnal pohany, a je jsi usadil; rozdrtils národy, a je jsi rozplodil. 4 Svým vlastním mečem tu zemi neovládli, ve vlastní paži neměli vítězství; tvá pravice to byla, paže tvá, tvář tvá jim zářila – měls je rád! 5 Jenom ty, Bože, jsi můj Král, ty nech vítězit Jákoba! 6 S tebou jsme nepřátele drtili, tvým jménem po útočnících šlapali. 7 Ve vlastní luk jsem nevěřil, nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství! 8 Tys nám dal nad nepřáteli vítězit, naše protivníky jsi vždy zahanbil. 9 Chlubili jsme se Bohem každý den, stále jsme slavili jméno tvé! séla 10 Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil, nevytáhl jsi s vojsky našimi. 11 Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli, naši protivníci nás obrali! 12 Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít, rozehnal jsi nás mezi pohany. 13 Za pakatel jsi svůj lid prodal, o jejich cenu jsi nesmlouval! 14 U našich sousedů vydals nás potupě, všem okolo jsme k smíchu a zábavě. 15 Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy, aby nad námi lidé třásli hlavami. 16 Denně je přede mnou moje ostuda, moji tvář hanba pokrývá, 17 když slyším urážky a nadávky, když se mi nepřátelé mstí! 18 Když se nám to všechno dělo, nezapomněli jsme na tebe, nezradili jsme smlouvu tvou. 19 Naše srdce se jinam neodvrátilo, z tvé stezky nesešel náš krok. 20 Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů, halil jsi nás šerou temnotou! 21 Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli, jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali? 22 Cožpak by na to znalec tajemství srdce, cožpak by na to Bůh nepřišel? 23 Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli, mají nás za ovce k zabití! 24 Probuď se, Pane, proč ještě spíš? Procitni, nezaháněj nás navěky! 25 Proč ukrýváš svoji tvář, nedbáš na naši bídu, na útlak náš? 26 Do prachu naše duše klesají, naše těla leží na zemi. 27 Povstaň a pomoz nám – ať nás vykoupí láska tvá!