1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón. 2 Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly, 3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“ 4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi? 5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene. 6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost. 7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“ 8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás. 9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.
Žalm 137
Українська Біблія LXX УБТ
od Ukrainian Bible Society1Псалом Давида. Прославлятиму Тебе, Господи, від усього мого серця, співатиму Тобі перед ангелами, бо Ти вислухав слова моїх уст.2Поклонюся до Твого святого храму і прославлю Твоє Ім’я за Твою милість і Твою правду, бо Ти звеличив Своє слово понад усяке ім’я.3Того дня, як я закличу до Тебе, невідкладно вислухай мене: Ти потурбуєшся про силу моєї душі.4Хай прославлять Тебе, Господи, усі царі землі, бо всі чули слова Твоїх уст;5тож хай співають на дорогах Господніх, бо велика слава Господня!6Адже високо Господь: і на понижене Він споглядає, і горде здалека впізнає.7Якщо я піду серед біди, Ти держатимеш при житті мене. На злобу моїх ворогів простягнув Ти Свою руку, — Твоя правиця спасла мене.8Господь розплатиться за мене! Господи, навіки милість Твоя; не погордуй ділами Своїх рук!
Žalm 137
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Mezi babylonskými řekami, tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sion.2V té zemi jsme odložili citery a zavěsili je na vrby.3Naši věznitelé nás tam žádali, abychom jim prý zpívali; naši tyrani od nás chtěli veselí: „Co kdybyste nám zpívali některou z písní sionských?!“4Jak bychom ale byli zpívali Hospodinovu píseň mezi cizinci?5Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe, pak ať mi uschne pravice!6Ať mi i k patru jazyk přiroste, pokud přestanu myslet na tebe, pokud mi Jeruzalém nebude nade vše, nade všechny mé rozkoše!7Hospodine, jen se rozpomeň na Edomce v Jeruzalémě v onen den, kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte, zničte to město v základech!“8Ó dcero Babylonská, budeš zničena! Blaze tomu, kdo ti odplatí za všechna naše příkoří!9Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí a o skálu je rozrazí!