JONÁŠOVA MODLITBA - Hospodin vytrhuje Jonáše ze smrti. Zachráněný děkuje za vysvobození.
1 Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci.2 I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: 3 „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. 4 Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily. 5 A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám! 6 Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. 7 Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože! 8 Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám. 9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. 10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!“ 11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.
Jona im Bauch eines großen Fisches – sein Gebet und seine Rettung
1Und der HERR entsandte einen großen Fisch, der Jona verschlingen sollte; und Jona war im Bauch des Fisches drei Tage und drei Nächte lang. (Jon 1,4; Jon 4,6; Mt 12,40; Mt 26,61; J 2,19)2Und Jona betete aus dem Bauch des Fisches zu dem HERRN, seinem Gott, und sprach: (2Pa 33,12; Ž 50,15)3Aus meiner Drangsal rief ich zu dem HERRN, und er erhörte mich; aus dem Schoß des Totenreiches schrie ich, und du hörtest meine Stimme! (Ž 116,3; Pl 3,55)4Denn du hattest mich in die Tiefe geschleudert, mitten ins Meer, dass mich die Strömung umspülte; alle deine Wogen und Wellen gingen über mich. (Ž 42,8; Ž 88,5; Jon 2,6)5Und ich sprach: Ich bin von deinen Augen verstoßen; dennoch will ich fortfahren, nach deinem heiligen Tempel zu schauen! (Ž 5,8; Ž 27,4; Ž 31,23)6Die Wasser umringten mich bis an die Seele, die Tiefe umgab mich, Meergras umschlang mein Haupt. (Ž 69,2; Pl 3,54)7Zu den Gründen der Berge sank ich hinunter; die Erde war auf ewig hinter mir verriegelt — da hast du, HERR, mein Gott, mein Leben aus dem Grab heraufgeführt! (Jb 38,16; Ž 31,15; Ž 103,4; Př 8,28; Iz 38,17)8Als meine Seele in mir verschmachtete, gedachte ich an den HERRN, und mein Gebet kam zu dir in deinen heiligen Tempel. (Ž 6,10; Ž 143,4; Iz 38,5; L 15,17; Sk 10,4; Zj 8,3)9Die Verehrer nichtiger Götzen verlassen ihre Gnade[1]; (Dt 32,21; Ž 31,7)10ich aber will dir mit lauter Stimme Lob opfern; was ich gelobt habe, das will ich bezahlen. Die Rettung kommt von dem HERRN! (Jb 22,26; Ž 3,9; Ž 50,14; Ž 116,14; Iz 38,20; Iz 43,11; Zj 7,10)11Und der HERR gebot dem Fisch; und der spie Jona ans Land. (Jon 2,1)