Přihlaste se zdarma

Jeremjáš 5

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  „Proběhněte ulicemi Jeruzaléma, prohledejte jeho náměstí, jen se dívejte a přesvědčte se, zda najdete někoho, kdo uplatňuje právo, kdo hledá pravdu, a já Jeruzalému odpustím.  2  Říkají-li: ‚Jakože živ je Hospodin,‘ jistě přísahají křivě.“  3  Hospodine, tobě přece záleží na věrnosti. Biješ je, ale bolestí se nesvíjejí, ničíš je, ale tvá napomínání odmítají. Jejich tváře jsou tvrdší než skála, odmítají se vrátit.  4  Řekl jsem: Jsou to jen nuzáci! Počínají si pošetile, protože neznají Hospodinovu cestu, řády svého Boha.  5  Půjdu tedy k velkým, promluvím s nimi, ti přece znají Hospodinovu cestu, řády svého Boha. Avšak ti rovněž rozlomili jho, zpřetrhali pouta.  6  Proto je zadáví lev z divočiny, zahubí je stepní vlk. U jejich měst bude číhat levhart a rozsápe každého, kdo z nich vyjde, neboť jejich nevěrností je tolik, tak četná jsou jejich odvrácení.  7  „Jak bych ti to mohl odpustit? Tvoji synové mě opustili a přísahají při tom, co není Bůh. Sytím je, a oni cizoloží, v domě nevěstky si zasazují smuteční zářezy.  8  Jsou to bujní hřebci, hned jak vstanou, každý plane vášní k ženě svého bližního.  9  Což je za to nemám ztrestat? je výrok Hospodinův. Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?  10  Vystupte na jeho zdi a ničte, ale ne docela, odstraňte jeho výhonky, protože nepatří Hospodinu.  11  Věrolomně se vůči mně zachoval dům izraelský i dům judský, je výrok Hospodinův.  12  Zapřeli Hospodina, říkají: ‚On to neudělá, nepotká nás nic zlého, nepocítíme meč ani hlad.  13  Proroci přejdou jako vítr, nemají co mluvit; tak ať se jim stane.‘“  14  Proto praví Hospodin, Bůh zástupů, toto: „Protože mluvíte takovými slovy, hle, já vkládám svá slova do tvých úst, ta budou ohněm a tento lid bude dřívím, jež pozře.“  15  „Hle, přivedu na vás zdaleka pronárod, dome izraelský, je výrok Hospodinův, pronárod mohutný, pronárod odvěký, pronárod, jehož jazyk neznáš, nebudeš rozumět tomu, co mluví.  16  Jeho toulec je otevřený hrob, všichni jsou bohatýři.  17  Pozře tvou žeň, tvůj chléb, pozře tvé syny i tvé dcery, pozře tvé ovce i tvůj dobytek, pozře tvou révu i tvé fíky, mečem vyvrátí tvá opevněná města, na něž se spoléháš.“  18  „Avšak ani v oněch dnech s vámi neskoncuji docela, je výrok Hospodinův. 19  Až se zeptáte: ‚Proč nám to všechno Hospodin, náš Bůh, učinil,‘ ty jim řekneš: ‚Tak jako jste vy opustili mne a sloužili ve své zemi cizím bohům, tak budete sloužit cizákům v zemi, která nebude vaše.‘“  20  „Oznamte v domě Jákobově a rozhlašte v Judsku toto:  21  Slyš to přece, lide pomatený, bez rozumu! Oči mají, a nevidí. Uši mají, a neslyší.  22  Což se mě nebudete bát? je výrok Hospodinův, nebudete se přede mnou svíjet bolestí? Moři jsem jako hráz položil písek, je to řád věčný, který nepřestoupí. Bouří se, ale nic nezmůže, jeho vlny hučí, ale nepřestoupí jej.  23  Avšak tento lid má srdce umíněné a vzpurné, odešli z umíněnosti.  24  Ani je nenapadlo říci: ,Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává vydatný déšť, jarní i pozdní, v pravý čas, ke žni stanovené týdny nám zachovává.‘  25  Vaše nepravosti to všechno narušily, vaše hříchy vás zbavily dobra.“  26  „V mém lidu se objevují svévolníci, rozhlížejí se, krčí, jako ptáčníci líčí past a lapají lidi.  27  Jako klec je plná ptáků, tak jsou jejich domy plné lsti. Proto se stali velkými, zbohatli.  28  Tuční jsou, tlustí, zlé události netečně přecházejí, nikoho neobhájí, ani sirotka, a přesto je provází zdar. Za právo ubožáků se na soudu nepostaví.  29  Což je za to nemám trestat? je výrok Hospodinův. Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta?  30  Úděsná, otřesná věc se děje v zemi.  31  Proroci prorokují klamně, kněží vládnou na vlastní pěst a můj lid to má rád. Co však uděláte, až nastanou věci poslední?“  

Jeremjáš 5

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Streift durch die Gassen Jerusalems und schaut doch nach und erkundigt euch und forscht nach auf ihren Plätzen, ob ihr einen Mann findet, ob einer da ist, der Recht übt und nach Wahrhaftigkeit strebt; so will ich ihr vergeben! (Gn 18,26; Ž 14,1; Př 20,5; Iz 59,16; Ez 22,30; Mi 7,2) 2 Aber wenn sie auch sagen: »So wahr der HERR lebt!«, so schwören sie dennoch falsch. (Lv 19,12; Iz 48,1; Jr 7,9) 3 HERR, sehen deine Augen nicht auf Wahrhaftigkeit? Du hast sie geschlagen, aber es tat ihnen nicht weh; du hast sie aufgerieben, aber sie haben sich geweigert, Zucht anzunehmen; sie haben ihr Angesicht härter als Fels gemacht, sie haben sich geweigert, umzukehren! (Ž 51,8; Iz 42,25; Jr 8,5; Am 4,6; Sf 3,2; Sf 3,7; Za 7,11; J 2,24) 4 Ich aber dachte: Nur die Geringen sind so; sie benehmen sich so töricht, weil sie den Weg des HERRN, das Recht ihres Gottes nicht kennen. (Iz 27,11; Jr 4,22; Oz 4,6; Mt 23,37; J 5,39) 5 Ich will doch zu den Großen gehen und mit ihnen reden; denn sie kennen den Weg des HERRN, das Recht ihres Gottes! Aber sie haben allesamt das Joch zerbrochen, die Bande zerrissen. (Ez 22,6; Mi 3,1; L 12,47) 6 Darum schlägt sie der Löwe aus dem Wald, überfällt sie der Steppenwolf; der Leopard lauert vor ihren Städten, sodass jeder, der sie verlässt, zerrissen wird; denn ihre Übertretungen sind zahlreich, und groß sind ihre Abweichungen! (Iz 57,4; Iz 59,12; Jr 2,15; Jr 2,17; Jr 2,19; Jr 4,7; Oz 13,7) 7 Warum sollte ich dir vergeben? Deine Kinder haben mich verlassen und bei denen geschworen, die keine Götter sind; und nachdem ich sie gesättigt hatte, brachen sie die Ehe und drängten sich scharenweise ins Hurenhaus! (Nu 25,1; Dt 32,21; Jr 2,13; Jr 2,17; Jr 2,19; Jr 3,8; Jr 9,1; Oz 7,4; Sf 1,5; 1K 8,4) 8 Wie brünstige Hengste schweifen sie umher; jeder wiehert nach der Ehefrau seines Nächsten. (Gn 39,7; Ex 20,14; Ex 20,17; Jr 13,27) 9 Sollte ich dies nicht heimsuchen, spricht der HERR, und sollte sich meine Seele an einem solchen Volk nicht rächen? (Lv 26,25; Dt 32,35; Dt 32,43; Jr 5,29; Jr 9,8; Jr 44,22) 10 Erklimmt ihre Mauern und verderbt, aber richtet sie nicht völlig zugrunde! Schneidet ihre Ranken ab, denn sie gehören nicht dem HERRN! (Jr 2,21; Jr 4,27; Jr 5,18; Jr 30,11; Jr 39,8; Pl 2,8; Mal 3,18) 11 Denn ganz und gar treulos haben das Haus Israel und das Haus Juda an mir gehandelt, spricht der HERR. (Iz 48,8; Jr 3,6; Jr 3,20; Oz 5,7) 12 Sie haben den HERRN verleugnet und gesagt: »Nicht Er ist’s! Kein Unglück wird über uns kommen; weder Schwert noch Hungersnot werden wir zu sehen bekommen! (Jb 21,14; Ž 14,1; Iz 28,15; Jr 2,5; Jr 2,32; Jr 14,13; Jr 25,29; Jr 25,31; Am 9,10; Mi 3,11; Mt 10,33; Sk 3,13; 2P 2,1) 13 Die Propheten sind ja nur Windbeutel, und das Wort ist nicht in ihnen; ihnen selbst soll es so ergehen!« (2Pa 36,16; Jr 20,8; Jr 25,4; Jr 26,12) 14 Darum spricht der HERR, der Gott der Heerscharen: Weil ihr das gesagt habt, siehe, so will ich meine Worte in deinem Mund zu einem Feuer machen und dieses Volk zu Holz, sodass es sie verzehren wird. (Jr 23,29; Oz 6,5; Za 1,6; Zj 11,5) 15 Siehe, ich bringe über euch, du Haus Israel, ein Volk aus der Ferne, spricht der HERR, ein zähes Volk, ein uraltes Volk, ein Volk, dessen Sprache du nicht kennst und dessen Rede du nicht verstehst. (Dt 28,49; Iz 28,11; Iz 33,19; Jr 2,26; Jr 4,16; Jr 5,11; Jr 6,22; Ez 18,31; Mt 3,9; 1K 14,21) 16 Sein Köcher ist wie ein offenes Grab, und es besteht aus lauter Helden. (Ž 5,10; Iz 5,28; Ř 3,13) 17 Und es wird deine Ernte und dein Brot aufessen, sie werden deine Söhne und deine Töchter verzehren, deine Schafe und deine Rinder fressen; es wird deinen Weinstock und deinen Feigenbaum abfressen; und deine festen Städte, auf die du dich verlässt, wird es mit dem Schwert zerstören. (Lv 26,16; Dt 28,30; Sd 6,3; Jr 1,15; Jr 4,7; Jr 4,26; Ez 36,4; Sf 3,6) 18 Aber auch in jenen Tagen, spricht der HERR, will ich mit euch nicht ganz ein Ende machen. (Jr 4,27; Jr 5,10; Ez 9,8; Ez 11,13; Ř 11,1) 19 Und wenn es dann geschieht, dass ihr fragt: »Weshalb hat der HERR, unser Gott, uns das alles angetan?«, so sollst du ihnen antworten: »Gleichwie ihr mich verlassen und fremden Göttern gedient habt in eurem Land, so müsst ihr auch jetzt Fremden dienen in einem Land, das nicht euch gehört!« (Dt 29,24; 1Kr 9,8) 20 Verkündigt dies im Haus Jakob und lasst es hören in Juda und sprecht: (Jr 4,5) 21 Höre doch dies, du törichtes Volk ohne Einsicht, die ihr Augen habt und doch nicht seht, die ihr Ohren habt und doch nicht hört! (Dt 29,3; Ž 95,10; Iz 6,10; Jr 2,4; Jr 5,23; Ez 12,2; Mt 13,15; Sk 28,26) 22 Mich wollt ihr nicht fürchten, spricht der HERR, vor mir nicht erzittern, der ich dem Meer den Sand zur Grenze gesetzt habe, zur ewigen Schranke, die es nicht überschreiten darf? Wenn sich seine Wogen auch dagegen auflehnen, so sind sie doch machtlos; wenn sie auch toben, können sie sie nicht überschreiten. (Dt 28,58; Jb 38,8; Ž 104,9; Př 8,29; Zj 15,4) 23 Aber dieses Volk hat ein halsstarriges, aufrührerisches Herz; sie haben sich abgewandt und sind davongelaufen; (Dt 31,27; Jr 2,31; Jr 5,3; Oz 11,7) 24 und sie haben in ihrem Herzen nicht gedacht: Wir wollen doch den HERRN, unseren Gott, fürchten, der den Regen gibt, Früh- und Spätregen zu seiner Zeit, der die bestimmten Wochen der Ernte für uns einhält! (Gn 8,22; Dt 11,14; Ž 147,8; Oz 6,11; Mt 5,45; Sk 14,17) 25 Eure Missetaten haben dies verhindert, und eure Sünden haben das Gute von euch zurückgehalten. (Ž 107,33; Iz 59,2; Jr 3,3; Jr 14,1; Pl 3,39) 26 Denn unter meinem Volk finden sich Gottlose; sie liegen auf der Lauer, ducken sich wie Vogelsteller; sie stellen Fallen, um Menschen zu fangen. (Ž 10,8; Př 1,11; Iz 57,20; Ez 13,22; Abk 1,13; 1K 5,1) 27 Wie ein Käfig voller Vögel geworden ist, so haben sich ihre Häuser mit Betrug gefüllt; auf diese Weise sind sie groß und reich geworden. (Př 13,11; Oz 12,8; Mi 6,12) 28 Sie glänzen vor Fett; auch fließen sie über von bösen Taten. Für das Recht sorgen sie nicht, für das Recht der Waisen, um ihnen zum Gelingen zu verhelfen; und die Rechtssache der Armen führen sie nicht. (Jb 12,6; Ž 73,4; Ž 73,12; Iz 1,23; Jr 5,22; Jr 12,1; Za 7,10) 29 Sollte ich dies nicht heimsuchen?, spricht der HERR; ja, sollte sich meine Seele an einem solchen Volk nicht rächen? (Jr 5,9; Jr 9,8; Mal 3,5; Jk 5,4) 30 Entsetzliches und Abscheuliches ist im Land geschehen: (Iz 1,4; Jr 23,14; Oz 6,10) 31 Die Propheten weissagen falsch, und die Priester herrschen mit ihrer Unterstützung; und mein Volk liebt es so! Was wollt ihr aber tun, wenn das Ende von [all] dem kommt? (Dt 32,29; Jr 14,14; Jr 51,13; Pl 1,9; Pl 2,14; Pl 4,18; Ez 13,1; Mi 2,11; 2Tm 4,3) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.