— Nemohoucnost model a všemohoucnost Boží - Modly nejsou nic, Hospodin jediný je Bohem, on svou vůli ohlašuje a také prosazuje.
1 Bél klesl, Nébo se zhroutil, jejich modlářské stvůry byly naloženy na zvěř a na dobytek, ten náklad, který jste nosili, to břímě k zemdlení. 2 Zvířata se zhroutila, klesla spolu, břímě nebyla s to zachránit; oni musí do zajetí. 3 „Slyšte mě, dome Jákobův, všichni, kdo jste zůstali domu Izraelovu, vy, kteří jste chováni již od života matky, od matčina lůna na rukou nošeni: 4 Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním.“ 5 „Komu mě připodobníte, a s kým mě srovnáte, komu mě přirovnáte, abychom si byli podobni? 6 Z měšce sypou zlato a na váze odvažují stříbro, najmou si zlatníka, aby jim udělal boha a pak se hrbí a klanějí. 7 Nosí ho na rameni, přenášejí ho, postaví jej na podstavec, a on stojí, ze svého místa se nehne. Úpějí k němu, ale on se jim neozve, z jejich soužení je nezachrání. 8 Připomeňte si to, vzmužte se, vezměte si to k srdci, nevěrníci. 9 Pamatujte na to, co bylo na počátku od věků! Já jsem Bůh a jiného už není, jsem Bůh a nic není jako já. 10 Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí, a co se mi líbí, uskutečním. 11 Od východu povolávám dravce, ze vzdálené země muže své volby. Jak jsem slíbil, tak to uskutečním, jak jsem si předsevzal, tak to splním. 12 Naslouchejte mi, vy zarputilci, vzdálení od spravedlnosti: 13 Přiblížil jsem svoji spravedlnost, daleko už není, nebude už prodlévat má spása. Obdařím Sijón spásou, oslavím se v Izraeli.“
1Bel krümmt sich; Nebo ist zusammengebrochen;[1] ihre Bilder sind den Tieren und dem Vieh aufgeladen; eure Prozessionsbilder[2] sind ihnen zur schweren Last geworden, eine Bürde für das erschöpfte Vieh. (Iz 21,9; Jr 50,2; Jr 51,44)2Sie sind miteinander zusammengebrochen und niedergesunken und konnten die Last nicht retten; sie selbst mussten in die Gefangenschaft gehen. (2S 5,21; Iz 13,1; Jr 48,7)3Hört auf mich, o du Haus Jakob, und der ganze Überrest vom Haus Israel; ihr, die ihr vom Mutterleib an [mir] aufgeladen, von Geburt an [von mir] getragen worden seid: (Ex 19,4; Dt 1,31; Ž 22,10; Iz 4,3; Iz 10,20; Iz 63,9)4Bis in [euer] Greisenalter bin ich derselbe, und bis zu [eurem] Ergrauen will ich euch tragen. Ich habe es getan, und ich will auch fernerhin [euch] heben, tragen und erretten. (Ž 48,15; Ž 71,18; Ž 103,4; Iz 19,20; Jr 15,21; Mal 3,6; Ř 11,29)5Wem wollt ihr mich nachbilden und vergleichen, und wem mich ähnlich machen, dass wir uns gleichen sollten? (Ex 15,11; Iz 40,18; Iz 40,25)6Da schütteln sie Gold aus dem Beutel und wiegen Silber mit der Waage ab, sie bezahlen einen Goldschmied, damit er ihnen daraus einen Gott macht, vor dem sie niederfallen, ja, den sie anbeten. (Iz 44,12; Oz 8,2; Abk 2,18; Sk 17,29)7Sie nehmen ihn auf die Schulter, tragen ihn und stellen ihn an seinen Ort; da steht er und rührt sich nicht von der Stelle; ja, man schreit zu ihm, aber er antwortet nicht; er rettet niemand aus seiner Not. (Iz 45,20; Jr 2,28; Jr 10,5)8Bedenkt das und erweist euch als Männer und nehmt es euch zu Herzen, ihr Übertreter! (Iz 44,19; Iz 44,21; Iz 59,16; L 15,17; 1K 16,13)9Gedenkt an das Frühere von der Urzeit her, dass Ich Gott bin und keiner sonst; ein Gott, dem keiner zu vergleichen ist. (Ex 12,2; Ex 15,11; Iz 41,4; Iz 45,5; Jr 6,16)10Ich verkündige von Anfang an das Ende, und von der Vorzeit her, was noch nicht geschehen ist. Ich sage: Mein Ratschluss soll zustande kommen, und alles, was mir gefällt, werde ich vollbringen. (Ž 33,11; Př 19,21; Iz 41,26; Da 4,34; Sk 15,18)11Ich berufe von Osten her einen Adler und aus fernen Ländern den Mann meines Ratschlusses. Ja, ich habe es gesagt, ich führe es auch herbei; ich habe es geplant, und ich vollbringe es auch. (Jb 23,13; Iz 41,2; Iz 41,25; Iz 45,13; Ř 4,21; Fp 2,13)12Hört mir zu, die ihr ein stolzes Herz habt und fern von der Gerechtigkeit seid! (Iz 1,2; Iz 1,10; Iz 5,7; Iz 6,10; Iz 28,14; Iz 48,1; Iz 59,15; Sk 7,51; Ř 10,3)13Ich habe meine Gerechtigkeit nahe gebracht; sie ist nicht fern, und meine Rettung lässt nicht auf sich warten. Ich will in Zion Rettung geben und für Israel meine Herrlichkeit. (Ž 87,1; Iz 1,27; Iz 44,23; Iz 45,17; Iz 45,21; Iz 51,5; Iz 52,1; Iz 60,9; Iz 62,11; Abk 2,3; Ř 1,17; Ř 3,21)