Žalm 94

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! 2  Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. 3  Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? 4  Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností 5  a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, 6  vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. 7  Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“ 8  Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? 9  Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? 10  Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? 11  Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. 12  Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: 13  Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. 14  Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. 15  Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. 16  Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? 17  Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. 18  Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. 19  Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. 20  Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? 21  Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. 22  Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. 23  Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš! 

Žalm 94

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Du Gott der Rache, o HERR, du Gott der Rache, leuchte hervor! (Dt 32,35; Ž 80,2; Jr 51,56; Žd 10,30)2 Erhebe dich, du Richter der Erde, gib den Hochmütigen ihren Lohn! (Jb 40,11; Ž 82,8; Iz 2,12)3 Wie lange sollen die Gottlosen, o HERR, wie lange sollen die Gottlosen frohlocken? (Jb 20,5; Iz 10,12; Jr 12,1)4 Sie halten viele und freche Reden; stolz überheben sich alle Übeltäter. (1S 2,3; 2Pa 32,15)5 Dein Volk, o HERR, zertreten sie und unterdrücken dein Erbteil. (Da 7,25; Da 8,23; Am 5,12; Mi 3,2)6 Witwen und Fremdlinge erwürgen sie und ermorden Waisen; (Iz 10,1; Ez 22,7)7 und dann sagen sie: »Der HERR sieht es nicht, und der Gott Jakobs achtet nicht darauf!« (Ez 9,9)8 Nehmt doch Verstand an, ihr Unvernünftigen unter dem Volk! Ihr Toren, wann wollt ihr einsichtig werden? (Př 1,22)9 Der das Ohr gepflanzt hat, sollte der nicht hören? Der das Auge gebildet hat, sollte der nicht sehen? (Ex 4,11; Př 20,12)10 Der die Völker züchtigt, sollte der nicht strafen, er, der die Menschen Erkenntnis lehrt? (Př 1,4; Ez 39,21; Oz 6,6)11 Der HERR erkennt die Gedanken der Menschen, dass sie nichtig sind. (Ž 44,22; J 2,24; 1K 3,20)12 Wohl dem Mann, den du, HERR, züchtigst, und den du aus deinem Gesetz belehrst, (Jb 5,17; Ž 119,71; Žd 12,11)13 um ihm Ruhe zu geben vor den Tagen des Unglücks, bis dem Gottlosen die Grube gegraben wird. (Iz 26,20; Iz 32,18; 2P 2,9)14 Denn der HERR wird sein Volk nicht verstoßen und sein Erbteil nicht verlassen; (1S 12,22; Ř 11,1)15 denn zur Gerechtigkeit kehrt das Gericht zurück, und alle von Herzen Aufrichtigen werden ihm folgen! (Ž 7,12; Ž 9,8; Ž 58,12)16 Wer steht mir bei gegen die Bösen, wer tritt für mich ein gegen die Übeltäter? (2Kr 9,32; Iz 63,5)17 Wäre der HERR nicht meine Hilfe gewesen — wenig fehlte, und meine Seele hätte in der Totenstille gewohnt!18 So oft ich aber sprach: »Mein Fuß ist wankend geworden!«, hat deine Gnade, o HERR, mich gestützt. (Ž 37,23)19 Bei den vielen Sorgen in meinem Herzen erquickten deine Tröstungen meine Seele. (Ž 42,7; Pl 3,21)20 Sollte der Thron des Verderbens mit dir Gemeinschaft haben, der Unheil schafft durch Gesetz? (Př 28,9; Iz 5,18)21 Sie rotten sich zusammen gegen die Seele des Gerechten und verurteilen unschuldiges Blut. (Ex 23,7; 2Kr 21,16; Mt 27,1)22 Aber der HERR ist meine sichere Burg geworden, mein Gott der Fels, bei dem ich Zuflucht gefunden habe. (Ž 90,1; Ž 91,2)23 Und er lässt ihr Unrecht auf sie selber zurückfallen, und er wird sie durch ihre eigene Bosheit vertilgen; der HERR, unser Gott, wird sie vertilgen. (Ž 37,38; Ž 145,20; Př 5,22)