1 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, 2 vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! 3 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. 4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. 5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. 6 Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. 7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, 9 kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy. 10 Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná. 11 Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!
Žalm 95
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Kommt, lasst uns dem HERRN zujubeln und jauchzen dem Fels unsres Heils! (Dt 32,15; Ž 34,4; Ž 81,2; Ž 94,22; Iz 12,6)2Lasst uns ihm begegnen mit Lobgesang und mit Psalmen ihm zujauchzen! (Ž 100,2; Ž 100,4)3Denn der HERR ist ein großer Gott und ein großer König über alle Götter. (Ž 47,3; Ž 96,4; Ž 97,9)4In seiner Hand sind die Tiefen der Erde, und die Gipfel der Berge gehören ihm. (Jb 12,10; Ž 31,16; Kaz 9,1)5Sein ist das Meer, denn er hat es gemacht, und seine Hände haben das Festland bereitet. (Zj 14,7)6Kommt, lasst uns anbeten und uns beugen, lasst uns niederfallen vor dem HERRN, unserem Schöpfer! (Ž 149,2; Kaz 12,1; Oz 8,14)7Denn er ist unser Gott, und wir sind das Volk seiner Weide und die Schafe seiner Hand. »Heute, wenn ihr seine Stimme hört, (Ž 31,15; Ž 100,3; J 10,4; J 10,16; J 10,27; Žd 3,11)8so verstockt eure Herzen nicht, wie bei der Herausforderung, am Tag der Versuchung in der Wüste, (Ex 17,2; Žd 3,7; Žd 3,15)9wo mich eure Väter versuchten; sie prüften mich — und sahen doch mein Werk! (Nu 14,22; Dt 6,16)10Vierzig Jahre empfand ich Ekel vor diesem Geschlecht; und ich sprach: Sie sind ein Volk, das in seinem Herzen in die Irre geht, und sie haben meine Wege nicht erkannt, (Lv 26,30; Jb 21,14; Ž 78,8; Ž 78,37; Jr 14,19; Ř 1,21)11sodass ich schwor in meinem Zorn: Sie sollen nicht in meine Ruhe eingehen!« (Dt 12,9; Žd 3,11; Žd 3,18; Žd 4,1)