1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni. 2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, 3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. 4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili. 5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči. 6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! 7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. 8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.
Žalm 142
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Maskil von David, als er in der Höhle war. Ein Gebet. (1S 22,1; 1S 24,1; 1S 24,4)2Ich schreie mit meiner Stimme zum HERRN, ich flehe mit meiner Stimme zum HERRN. (Ž 28,1; Ž 55,17)3Ich schütte meine Klage vor ihm aus und verkünde meine Not vor ihm. (1S 1,15; Ž 102,1; Pl 2,19)4Wenn mein Geist in mir verzagt ist, so kennst du doch meinen Pfad; auf dem Weg, den ich wandeln soll, haben sie mir heimlich eine Schlinge gelegt. (Ž 1,6; Ž 42,6; Ž 141,9; Iz 35,4; Jr 18,22)5Ich schaue zur Rechten, siehe, da ist keiner, der mich kennt; jede Zuflucht ist mir abgeschnitten, niemand fragt nach meiner Seele! (1S 23,26; Ž 35,12; Iz 53,3; L 10,31; J 5,7)6Ich schreie, o HERR, zu dir; ich sage: Du bist meine Zuflucht, mein Teil im Land der Lebendigen! (Jb 30,23; Ž 28,1; Ž 46,2; Ž 91,2; Ž 107,28; Ž 116,9; Ž 141,8)7Höre auf mein Wehklagen, denn ich bin sehr schwach; errette mich von meinen Verfolgern, denn sie sind mir zu mächtig! (2Pa 14,10; Ž 38,20; Ž 40,18)8Führe meine Seele aus dem Kerker, dass ich deinen Namen preise! Die Gerechten werden sich zu mir sammeln, wenn du mir wohlgetan hast. (Ž 9,14; Ž 34,3; Ž 107,42; Ž 138,2)