Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ
1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. 10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, 11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. 12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. 13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. 15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. 17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. 23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! 33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, 34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. 35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. 36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží. 37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. 38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. 39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, 40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. 41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce. 42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. 43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!
Žalm 107
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1»Dankt dem HERRN, denn er ist gütig, denn seine Gnade währt ewiglich!« (Ž 106,1; Pl 3,22)2So sollen sagen die Erlösten des HERRN, die er erlöst hat aus der Hand des Bedrängers (Iz 35,10; Iz 51,11)3und die er gesammelt hat aus den Ländern, von Osten und von Westen, von Norden und vom Meer. (Iz 43,5; Jr 29,14; Zj 5,9)4Sie irrten umher in der Wüste, auf ödem Weg; sie fanden keine Stadt, in der sie wohnen konnten. (Dt 32,10; Iz 53,6; Ez 34,6)5Hungrig und durstig waren sie, ihre Seele verschmachtete in ihnen. (Iz 41,17; J 4,15)6Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten (Ž 107,13; Ž 107,19; Ž 107,28; Oz 5,15)7und führte sie auf den rechten Weg, dass sie zu einer Stadt gelangten, in der sie wohnen konnten. (Iz 42,16; Jr 31,9; Žd 12,22)8Sie sollen dem HERRN danken für seine Gnade und für seine Wunder an den Menschenkindern! (Ž 107,15; Ž 107,21; Ž 107,31; Ž 136,1)9Denn er hat die durstige Seele getränkt und die hungrige Seele mit Gutem erfüllt! (Ž 34,9; Iz 55,1; Mt 5,6; Zj 7,16)10Die in Finsternis und Todesschatten saßen, gebunden in Elend und Eisen, (2Pa 33,11; Jb 36,8; Mt 4,16; J 8,34)11weil sie den Worten Gottes widerstrebt und den Rat des Höchsten verachtet hatten, (2Pa 36,16; Ž 106,43; Př 1,25; Iz 63,10)12sodass er ihr Herz durch Unglück beugte — sie strauchelten, und niemand half ihnen. (Dt 31,17; Ž 142,4; Jr 11,11; Da 9,12; J 5,7; Ř 7,24)13Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten. (Ž 107,6)14Er führte sie heraus aus Finsternis und Todesschatten und zerriss ihre Fesseln. (Jb 36,16; Ž 136,11; Iz 49,25; J 8,36; Sk 5,19)15Sie sollen dem HERRN danken für seine Gnade und für seine Wunder an den Menschenkindern. (Ž 107,8)16Denn er hat eherne Türen zerbrochen und eiserne Riegel zerschlagen! (Iz 45,2; Sk 12,8)17Die Toren litten wegen ihres sündigen Wandels und um ihrer Ungerechtigkeit willen. (Jb 33,19; Ž 38,4; Jr 2,19)18Ihre Seele verabscheute alle Nahrung, und sie gelangten bis an die Pforten des Todes. (Jb 33,20; Iz 38,10; Mt 7,13)19Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten. (Ž 107,6)20Er sandte sein Wort und machte sie gesund und ließ sie aus ihren Gräbern entkommen. (Ex 15,26; 2Kr 20,5; Ž 30,3)21Sie sollen dem HERRN danken für seine Gnade und für seine Wunder an den Menschenkindern! (Ž 107,8)22Sie sollen ihm Dankopfer bringen und jubelnd seine Taten erzählen! (Lv 3,1; Jz 8,30; 2S 6,17; Ž 9,15; Jr 33,11; Žd 13,15)23Die in Schiffen sich aufs Meer begaben und Handel trieben auf großen Wassern, (Ez 27,26; Sk 27,9; Zj 18,17)24die sahen die Werke des HERRN und seine Wunder auf hoher See. (Jb 38,8; Ž 104,25)25Er sprach und erregte einen Sturmwind, der die Wellen in die Höhe warf; (Ž 104,4; Jon 1,4)26sie fuhren empor zum Himmel und hinab zur Tiefe, und ihre Seele verging vor Angst; (Ž 9,21; Iz 13,7; Jon 1,5; Jon 1,16; Mt 14,26)27sie taumelten und schwankten wie ein Trunkener, und alle ihre Weisheit war dahin. (Iz 29,9; Sk 27,20)28Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er führte sie heraus aus ihren Ängsten. (Ž 107,6)29Er stillte den Sturm, dass er schwieg und die Wellen sich beruhigten; (Ž 89,10; Jon 1,15; Mt 8,26)30und jene freuten sich, dass sie sich legten; und er führte sie in den ersehnten Hafen. (Iz 43,2; J 6,21)31Sie sollen dem HERRN danken für seine Gnade und für seine Wunder an den Menschenkindern; (Ž 107,8)32sie sollen ihn erheben in der Versammlung des Volkes und ihn rühmen im Rat der Ältesten! (Ž 22,23; Ž 22,26; Ž 66,16; Sk 4,8)33Er machte Ströme zur Wüste und Wasserquellen zu dürstendem Land, (1Kr 17,1; Iz 42,15; Jr 14,3; Am 4,7)34fruchtbares Land zur Salzwüste wegen der Bosheit derer, die es bewohnten. (Gn 13,10; Gn 19,24; Dt 29,23)35Er machte aber auch die Wüste zum Wasserteich und dürres Land zu Wasserquellen; (Ž 114,8; Iz 35,7; Ez 47,8)36und er ließ Hungrige dort siedeln, und sie gründeten eine Stadt, in der sie wohnen konnten. (Ž 107,7; Ž 146,7; L 1,53)37Und sie säten Äcker an und pflanzten Weinberge, die reichen Ertrag an Früchten brachten; (Jr 31,5; Am 9,13; 1K 3,7)38und er segnete sie, dass sie sich stark mehrten, und auch ihr Vieh ließ er nicht wenig sein. (Ex 1,7; Dt 7,13; Dt 28,1; Př 10,22)39Dann aber nahmen sie ab und wurden gebeugt durch Bedrückung, Unglück und Kummer. (1S 2,5; Jb 12,23; Ž 30,7)40Auf Fürsten goss er Verachtung aus und ließ sie umherirren in unwegsamer Öde; (Jb 12,21; Jb 12,24; Da 4,28)41den Armen aber hob er aus dem Elend empor und mehrte sein Geschlecht wie eine Herde. (1S 2,8; Ž 113,7; Ž 113,9; Jr 31,1; Mt 5,3)42Die Redlichen werden es sehen und sich freuen, und alle Bosheit wird ihr Maul verschließen! (Jb 5,16; Jb 22,19; Ž 31,19; Ž 58,11; Iz 66,14; Ř 3,19; Tt 1,10)43Wer weise ist, wird dies beachten, und er wird die Gnadenerweise des HERRN verstehen. (Př 1,5; Př 9,12; Př 13,14; Iz 43,10; Jr 9,11; Pl 3,21; Jk 3,13; Jk 3,17)