Římanům 10 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Poblouzení Izraele

1 Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. 2 Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. 3 Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. 4 Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří. 5 Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na zákoně: ‚Člověk, který tak jedná, bude živ.‘ 6 Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?‘ – aby Krista přivedl dolů – 7 ‚ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?‘ – aby Krista vyvedl z říše mrtvých. 8 Co však praví? ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci;‘ je to slovo víry, které zvěstujeme. 9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. 10 Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, 11 neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ 12 Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť 13 ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘. 14 Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? 15 A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: ‚Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!‘ 16 Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: ‚Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?‘ 17 Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. 18 Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli! ‚Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.‘ 19 Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: ‚Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.‘ 20 A Izaiáš má odvahu říci: ‚Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.‘ 21 O Izraeli však říká: ‚Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.‘

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Brüder, der Wunsch meines Herzens und mein Flehen zu Gott für Israel ist, dass sie gerettet werden. (Ž 122,6; Ž 122,9; 1K 9,20) 2 Denn ich gebe ihnen das Zeugnis, dass sie Eifer für Gott haben, aber nicht nach der rechten Erkenntnis. (Sk 22,3) 3 Denn weil sie die Gerechtigkeit Gottes nicht erkennen und ihre eigene Gerechtigkeit aufzurichten trachten, haben sie sich der Gerechtigkeit Gottes nicht unterworfen. (Ř 1,17; Ř 3,21; Ř 9,31; Ga 5,4; Fp 3,6)

Ř 1,17Ř 3,21Ř 9,31Ga 5,4Fp 3,6

4 Denn Christus ist das Ende des Gesetzes zur Gerechtigkeit für jeden, der glaubt. (Mt 5,17; L 16,15; Sk 13,39; Ga 3,24)

Mt 5,17L 16,15Sk 13,39Ga 3,24

5 Mose beschreibt nämlich die Gerechtigkeit, die aus dem Gesetz kommt, so: »Der Mensch, der diese Dinge tut, wird durch sie leben«.^[1] (Lv 18,5; Ez 20,11; L 10,28; Ga 3,12)

Lv 18,5Ez 20,11L 10,28Ga 3,12

6 Aber die Gerechtigkeit aus Glauben redet so: Sprich nicht in deinem Herzen: Wer wird in den Himmel hinaufsteigen? — nämlich um Christus herabzuholen — (Dt 30,12; J 1,14; 1Tm 1,15) 7 oder: Wer wird in den Abgrund hinuntersteigen? — nämlich um Christus von den Toten zu holen. 8 Sondern was sagt sie? »Das Wort ist dir nahe, in deinem Mund und in deinem Herzen!«^[2] Dies ist das Wort des Glaubens, das wir verkündigen. (Dt 30,11; Dt 30,14; Ř 1,16; Ř 10,17; 1Tm 4,6; 1P 1,23)

Dt 30,11Dt 30,14Ř 1,16Ř 10,171Tm 4,61P 1,23

9 Denn wenn du mit deinem Mund Jesus als den Herrn bekennst und in deinem Herzen glaubst, dass Gott ihn aus den Toten auferweckt hat, so wirst du gerettet. (Mt 10,32; 1J 4,2; Zj 12,11) 10 Denn mit dem Herzen glaubt man, um gerecht zu werden, und mit dem Mund bekennt man, um gerettet zu werden; (L 12,8; J 1,12; Ř 4,3; 2K 4,13; 1J 4,2)

L 12,8J 1,12Ř 4,32K 4,131J 4,2

11 denn die Schrift spricht: »Jeder, der an ihn glaubt, wird nicht zuschanden werden!« (Ž 25,3; Iz 28,16; Ř 9,33)

Die Wichtigkeit der Verkündigung des Evangeliums

12 Es ist ja kein Unterschied zwischen Juden und Griechen: Alle haben denselben Herrn, der reich ist für alle, die ihn anrufen, (Ž 145,18; Sk 10,36; Sk 15,9; Ř 3,29; Ga 3,28; Ef 1,18)

Ž 145,18Sk 10,36Sk 15,9Ř 3,29Ga 3,28Ef 1,18

13 denn: »Jeder, der den Namen des Herrn anruft, wird gerettet werden«. (Jl 3,5; Sk 2,21) 14 Wie sollen sie aber den anrufen, an den sie nicht geglaubt haben? Wie sollen sie aber an den glauben, von dem sie nichts gehört haben? Wie sollen sie aber hören ohne einen Verkündiger? (Mk 16,15; Žd 4,2; Žd 11,6) 15 Wie sollen sie aber verkündigen, wenn sie nicht ausgesandt werden? Wie geschrieben steht: »Wie lieblich sind die Füße derer, die Frieden verkündigen, die Gutes verkündigen!« (Mt 9,38; Mk 3,14) 16 Aber nicht alle haben dem Evangelium gehorcht; denn Jesaja spricht: »Herr, wer hat unserer Verkündigung geglaubt?« (Iz 53,1; J 12,38; Žd 4,2; 1P 2,7)

Iz 53,1J 12,38Žd 4,21P 2,7

17 Demnach kommt der Glaube aus der Verkündigung, die Verkündigung aber durch Gottes Wort. (Sk 8,12; Jk 1,18) 18 Aber ich frage: Haben sie es etwa nicht gehört? Doch, ja! »Ihr Schall ist ausgegangen über die ganze Erde, und ihre Worte bis ans Ende des Erdkreises.« (Ž 19,5; Ko 1,6; Ko 1,23) 19 Aber ich frage: Hat es Israel nicht erkannt? Schon Mose sagt: »Ich will euch zur Eifersucht reizen durch das, was kein Volk ist; durch ein unverständiges Volk will ich euch erzürnen«. (Dt 32,21; Ř 11,11; 1P 2,10) 20 Jesaja aber wagt sogar zu sagen: »Ich bin von denen gefunden worden, die mich nicht suchten; ich bin denen offenbar geworden, die nicht nach mir fragten«. (Iz 65,1) 21 In Bezug auf Israel aber spricht er: »Den ganzen Tag habe ich meine Hände ausgestreckt nach einem ungehorsamen und widerspenstigen Volk!« (Př 1,24; Iz 65,2)