Lukáš 24

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.2  Nalezly však kámen od hrobu odvalený.3  Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.4  A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.5  Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?6  Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,7  že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“8  Tu se rozpomenuly na jeho slova,9  vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.10  Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům.11  Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.12  Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo. 13  Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,14  a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.15  A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.16  Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.17  Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku.18  Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“19  On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,20  naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.21  A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.22  Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu23  a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.24  Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“25  A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!26  Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“27  Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 28  Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.29  Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi.30  Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.31  Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.32  Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“33  A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.34  Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“35  Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb. 36  Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.37  Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.38  Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?39  Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“40  To řekl a ukázal jim ruce a nohy.41  Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“42  Podali mu kus pečené ryby.43  Vzal si a pojedl před nimi.44  Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“45  Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.46 Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;47  v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.48  Vy jste toho svědky.49  Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ 50  Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;51  a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.52  Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma,53  byli stále v chrámě a chválili Boha. 

Lukáš 24

La Parola è Vita

od Biblica
1 Domenica mattina, di buonʼora, esse si recarono alla tomba con gli aromi2 e sʼaccorsero che lʼenorme pietra, che chiudeva lʼentrata, era stata spostata da una parte.3 Entrarono, ma il corpo del Signore Gesù noi cʼera più!4 Interdette, non sapevano che cosa pensare. Ed ecco che davanti ai loro occhi apparvero due uomini, che indossavano vestiti splendenti, così splendenti che ne restarono abbagliate.5 Le donne, impaurite, si gettarono con la faccia a terra. Allora gli uomini chiesero: «Perché cercate in una tomba chi è vivo?6-7 Non è più qui. È risorto! Non vi ricordate più che cosa vi disse quando eravate ancora in Galilea? Che il Messia sarebbe stato tradito, consegnato ai malvagi e crocifisso; e che sarebbe resuscitato il terzo giorno.»8 Allora le donne si ricordarono, e9 si precipitarono a Gerusalemme per raccontare lʼaccaduto agli undici discepoli ed a tutti gli altri.10 (Le donne che erano andate alla tomba erano Maria Maddalena, Giovanna e Maria, madre di Giacomo, e molte altre ancora).11 Ma la loro storia parve agli uomini il frutto di unʼallucinazione, e nessuno prestò loro fede.12 Comunque, Pietro corse alla tomba per dare unʼocchiata. Chinandosi per guardare, vide soltanto i panni di lino lì per terra, allora se ne tornò a casa di nuovo, chiedendosi che cosa mai fosse accaduto.13 Quello stesso giorno due discepoli di Gesù stavano camminando verso il villaggio di Emmaus, a dodici chilometri da Gerusalemme.14-15 Cammin facendo, parlavano di tutto quello che era accaduto, quando improvvisamente Gesù stesso sʼavvicinò e si unì a loro.16 Ma essi erano incapaci di riconoscerlo.17-18 «Pare che stiate discutendo seriamente di qualche cosa», disse Gesù. «Di che state parlando?» Una profonda tristezza traspariva dai loro visi. Uno di loro, Cleopa, rispose: «Tu devi essere il solo forestiero in tutta Gerusalemme a non sapere che cose tremende sono capitate la settimana scorsa!» Gesù domandò:19 «Quali cose?» «Ciò che è accaduto a Gesù di Nazaret», risposero. «Egli era un profeta, che faceva potenti miracoli, ed era anche un grande maestro, stimato da Dio e dagli uomini.20 Ma i capi sacerdoti e i nostri capi religiosi lo hanno arrestato e consegnato al governo romano, perché fosse condannato a morte; e lʼhanno crocifisso.21 E dire che noi speravamo che fosse lui il glorioso Messia, e che fosse venuto per salvare Israele! Non bastava tutto questo che è capitato tre giorni fa!22-23 Questa mattina presto, alcune donne del gruppo dei suoi discepoli sono andate alla sua tomba e sono ritornate con una notizia da capogiro: il suo corpo non cʼè più, e due angeli hanno detto loro che Gesù è vivo!24 Alcuni dei nostri sono corsi al sepolcro a vedere, ed è proprio vero, il corpo di Gesù non cʼè più, come le donne hanno detto! Ma neppure lui!»25 Allora Gesù esclamò: «Uomini corti di cervello! Vi riesce così difficile credere a tutto ciò che i profeti hanno detto nelle Scritture?26 Non fu predetto chiaramente dai profeti che il Messia avrebbe sofferto tutte queste cose, prima che iniziasse il tempo della sua gloria?»27 Poi Gesù, cominciando dalla Genesi e proseguendo attraverso le Scritture, spiegò loro il significato di tutto ciò che era stato scritto sul suo conto.28-29 Quando furono vicini ad Emmaus e il viaggio stava per terminare, Gesù finse di voler proseguire, ma essi lo pregarono di rimanere quella notte, perché si stava facendo tardi. Così egli andò a casa loro.30 Quando furono seduti a tavola, Gesù prese il pane, lo benedisse e, dopo averlo spezzato, lo porse ai due.31 Improvvisamente i loro occhi si aprirono ed essi lo riconobbero. Ma in quel preciso momento Gesù scomparve.32 Cominciarono allora a dirsi lʼun lʼaltro: «Ecco perché mentre ci spiegava le Scritture, durante il cammino, per poco il cuore non ci balzava dal petto!»33-34 Subito si misero di nuovo sulla via del ritorno verso Gerusalemme, dove incontrarono gli undici apostoli e gli altri discepoli di Gesù, che li salutarono con queste parole: «Il Signore è davvero risorto! È apparso a Pietro!»35 Allora i due discepoli di Emmaus raccontarono come Gesù fosse apparso anche a loro, durante il cammino verso Emmaus, e come lo avevano riconosciuto, mentre spezzava il pane.36 Stavano ancora parlando di questo fatto quando Gesù stesso apparve improvvisamente in mezzo a loro. «Pace a voi!» li salutò.37 Tutti rimasero terribilmente spaventati, pensando di vedere un fantasma.38 «Perché avete paura?» chiese Gesù. «Perché mettete in dubbio che sia proprio io?39 Guardate le mie mani e i miei piedi, sono proprio io! Toccatemi e rendetevi conto che non sono un fantasma! Gli spiriti non hanno corpo, io invece ce lʼho!»40 Mentre parlava, mostrava loro le mani e i piedi (perché vedessero i segni dei chiodi).41 I discepoli, però, erano ancora indecisi, pieni di gioia, ma anche di dubbio. Allora egli chiese loro: «Non avete niente da mangiare?»42 Gli diedero un pezzo di pesce arrosto43 e, sotto i loro occhi, Gesù mangiò.44 Poi disse: «Quando ero con voi, prima, non vi ricordate ciò che vi dicevo: che tutte le cose scritte su di me da Mosè, dai profeti e nei Salmi dovevano avverarsi?»45 Allora Gesù aprì loro la mente, perché finalmente capissero le Scritture.46 Poi disse: «Sì, così fu scritto, e così è stato: il Messia doveva soffrire, morire e risorgere dalla morte il terzo giorno,47 e nel suo nome sarebbe stato predicato il pentimento e la remissione dei peccati a tutti i popoli, cominciando da Gerusalemme.48 Voi avete visto avverarsi queste profezie.49 Ed ora manderò su di voi lo Spirito Santo, come promise mio Padre. Ma non cominciate ancora a predicare agli altri; rimanete in città, finché lo Spirito Santo non venga a fortificarvi con la potenza del cielo».50 Poi Gesù li condusse fuori sulla strada verso Betania e, alzate le mani al cielo, li benedisse.51 Mentre li benediceva, partì da loro e salì in cielo.52 Ed essi lo adorarono, poi ritornarono a Gerusalemme pieni di gioia,53 e rimasero continuamente nel tempio a lodare Dio.