— Není pravdy mezi lidmi - Prorok lká nad proradností lidu, vyzývá k pláči nad Sijónem a ohlašuje zkázu svatého města.
1 Kéž bych měl na poušti místo, kde mohou pocestní přenocovat. Mám opustit svůj lid a odejít od nich? Neboť jsou to samí cizoložníci, shromáždění věrolomných. 2 „Napínají svůj jazyk jako luk, klamem, a ne pravdou se zmocňují země. Neboť jdou od zla ke zlu a ke mně se neznají, je výrok Hospodinův. 3 Střezte se svého druha, na žádného bratra nespoléhejte, neboť každý bratr je samý úskok a každý druh utrhá, kudy chodí. 4 Kdekdo chce svého druha přelstít a neřekne pravdu. Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi. 5 Bydlíš uprostřed lsti; ve své lsti se mě zdráhají poznat, je výrok Hospodinův.“ 6 Proto praví Hospodin zástupů toto: „Hle, budu je tříbit a budu zkoumat, jak bych měl naložit s dcerou svého lidu. 7 Šíp, který zabíjí, je jejich jazyk, jejich ústa mluví lstivě. S bližním mluví o pokoji, ale ve svém nitru strojí úklady. 8 Což je za to nemám trestat? je výrok Hospodinův. Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta? 9 Běduji a pláči nad horami, nad stepními pastvinami pěji žalozpěv, že byly vypáleny; už jimi nikdo neprochází, ani bečení stád není slyšet. Od nebeského ptactva až po dobytek se všechno vyplašilo a odtáhlo. 10 Z Jeruzaléma učiním hromadu kamení, domov šakalů, a z judských měst zpustošený kraj bez obyvatel.“ 11 Kdo je tak moudrý, aby to pochopil a rozhlašoval, co k němu promluvila Hospodinova ústa? Proč přišla nazmar země, je vypálenou stepí, jíž nikdo neprochází? 12 Hospodin praví: „Poněvadž opustili můj zákon, který jsem jim předložil, neposlouchali mě a jím se neřídili,13 ale v zarputilosti svého srdce chodili za baaly, jak je tomu naučili jejich otcové,“14 proto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, toto: „Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a napojím je otrávenou vodou,15 rozptýlím je mezi pronárody, které neznali oni ani jejich otcové, a pošlu za nimi meč, dokud s nimi neskoncuji.“
— Moudrost záleží ve známosti Hospodina - Výzva k plačkám, aby naříkaly nad mrtvými z lidu. Svou moudrostí člověk cesty Boží nepochopí.
16 Toto praví Hospodin zástupů: „Pochopte to a zavolejte plačky, ať přijdou! Pošlete pro moudré ženy, ať přijdou! 17 Ať rychle přiběhnou a bědují nad námi, ať z našich očí stékají slzy a z našich řas proudí voda.“ 18 Ze Sijónu je slyšet hlasité bědování: „Jak jsme popleněni, velice zahanbeni! Museli jsme opustit zemi, naše příbytky strhli.“ 19 „Slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, nechť vaše ucho přijme slovo z jeho úst. Své dcery učte bědování, jedna druhou žalozpěvu. 20 Našimi okny vstoupila smrt, vnikla do našich paláců. Vyhubila děti v ulicích, jinochy na náměstí.“ 21 Vyhlas: „Toto je výrok Hospodinův: Mrtvá lidská těla leží jako hnůj na povrchu pole, jak snopky za žencem, jež nikdo nesbírá.“ 22 Toto praví Hospodin: „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. 23 Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.“
— Obřízka člověka nezachrání - Hospodin hledí na srdce. Juda není lepší než okolní pronárody.
24 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy potrestám všechny, kteří se obřezávají, a přesto jsou neobřezaní:25 Egypt, Judu, Edóma, Amónovce, Moába a všechny, kdo si vyholují skráně a sídlí na stepi, neboť všechny tyto pronárody jsou neobřezané. I celý dům izraelský má neobřezané srdce!“
Jeremjáš 9
nuBibeln
od Biblica1O, om mitt huvud vore en vattenbrunn och mitt öga en källa av tårar, då skulle jag gråta dag och natt över de fallna bland mitt folk.2Om jag ändå hade en rastplats i öknen, om jag kunde lämna mitt folk och gå bort från dem, för de är äktenskapsbrytare allesammans, en samling trolösa.3”De spänner sin tunga som en pilbåge. Lögn, inte sanning, triumferar i landet. De går från den ena ondskan till den andra, och mig vill de inte veta av, säger HERREN.4Var och en bör vara på sin vakt mot sin vän och inte ens lita på sin bror. För varje bror bedrar och varje vän skvallrar.5Var och en lurar sin nästa, de talar inte sanning. De har lärt sina tungor att ljuga, de tröttar ut sig med att handla fel.[1]6Du bor mitt ibland svek. I sitt svek vill de inte veta av mig, säger HERREN.”7Därför säger härskarornas HERRE: ”Jag ska rena dem och pröva dem. Vad skulle jag annars kunna göra med dottern mitt folk?8Deras tunga är en dödande pil. Deras mun talar svek. Var och en talar fredligt med sin nästa men lägger i sitt hjärta ut fällor mot honom.9Skulle jag inte straffa dem för sådant? säger HERREN. Skulle jag inte hämnas på ett sådant folk?”
Klagan över Jerusalem och Juda
10Jag vill gråta och klaga över bergen, sjunga en klagosång över öknens betesmarker. De ligger förbrända, och ingen går där. Boskapens råmande hörs inte mer, och himlens fåglar och de vilda djuren har flytt och är borta.11”Jag ska förvandla Jerusalem till en ruinhög och ett tillhåll för schakaler, och ödelägga Juda städer så att ingen kan bo där.”12Vem är så vis att han kan förstå det här? Till vem har HERREN talat så att han kan förklara det? Varför har landet fördärvats så, förbränts som en öken där ingen går?13HERREN svarade: ”Därför att de har övergett min lag som jag ålagt dem. De har inte lyssnat till mig och inte följt min lag14utan följt sina egna hårda hjärtan och gått efter baalsgudarna, precis som deras förfäder lärt dem.”15Därför säger härskarornas HERRE, Israels Gud: ”Se, jag ska ge dem malört att äta och förgiftat vatten att dricka.16Jag ska förskingra dem bland folk som varken de eller deras förfäder kände, och jag ska förfölja dem med svärd tills jag har utplånat dem.”17Så säger härskarornas HERRE: ”Beakta och kalla på gråterskor, så att de kommer! Skicka efter duktiga kvinnor, så att de kommer!18Låt dem komma fort och stämma upp en klagosång över oss, så att våra ögon fylls av tårar och vatten strömmar från våra ögonlock.19En klagosång hörs från Sion: ’Allt är förött, vi står här med skam! Vi måste lämna vårt land för de har raserat våra hem.’ ”20Hör HERRENS ord, ni kvinnor, lyssna till orden ur hans mun! Lär era döttrar en klagovisa, lär varandra en sorgesång.21Döden har stigit in genom våra fönster, trätt in i våra fästningar, för att rycka bort barnen från gatorna och de unga från torgen.22Säg: ”Så säger HERREN:[2] ’Döda människokroppar ligger som gödsel på fälten, som kärvar efter en som skördar, och ingen vill samla upp dem.’ ”23Så säger HERREN: ”Den vise ska inte skryta över sin vishet och inte heller den starke över sin styrka eller den rike över sin rikedom.24Nej, den som vill skryta ska skryta över att han har insikt och känner mig, att jag är HERREN, som verkar i nåd, rätt och rättfärdighet på jorden. Däri har jag min glädje, säger HERREN.25En tid kommer, säger HERREN, när jag ska straffa alla dem som är omskurna bara till kroppen:26Egypten, Edom, ammoniterna, Moab och ökenfolk som har håret klippt vid tinningarna. För de andra folken är oomskurna, och alla israeliter har oomskurna hjärtan.”