BLÍZKÝ NÁVRAT - — Minulé věci a budoucí - Odedávna oznamoval Hospodin svému lidu svou vůli. Nyní mu ohlašuje nové věci.
1 Slyšte to, dome Jákobův, vy, kdo jménem Izraelovým se nazýváte a z vod Judových jste vyšli, vy, kdo při Hospodinově jménu přísaháte, připomínáte si Boha Izraele, ne však pravdivě a spravedlivě. 2 Podle města svatého se nazývají, hledají oporu v Bohu Izraele, jehož jméno je Hospodin zástupů. 3 „Co se stalo na počátku, oznámil jsem předem, z mých úst to vyšlo, ohlásil jsem to; náhle jsem zasáhl a stalo se to. 4 Přestože jsem věděl, jak jsi zatvrzelý, že tvá šíje je železná spona a tvé čelo z bronzu, 5 oznamoval jsem ti všechno předem; dříve než co nastalo, jsem ti to ohlašoval, abys neříkal: ‚To udělala má modlářská stvůra, má tesaná a moje litá modla dala k tomu příkaz.‘ 6 Slyšels o tom. Teď se na to všechno dívej! A co vy? Což také něco oznámíte? Od nynějška ti chci ohlašovat nové věci, utajené, že o nich nic nevíš. 7 Právě teď jsou stvořeny, nikoli předtím, přede dneškem jsi o nich nic neslyšel a říci nemůžeš: ‚Hle, já to znám.‘ 8 Nic jsi neslyšel, nic jsi nepoznal, tvé ucho předtím nic nezaslechlo. Vím, že jsi věrolomník věrolomný, říká se ti přece nevěrník už ze života matky; 9 zdržoval jsem svůj hněv pro své jméno, pro svou chválu jsem se kvůli tobě krotil, nevyhladil jsem tě. 10 Hle, přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavicí peci utrpení. 11 Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám.“
— Hospodin povolal Kýra - Hospodin nově představuje svého vyvoleného, který přijde a porazí Babylóňany.
12 „Poslouchej mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já, já jsem ten první, já jsem i poslední. 13 Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozvinula; zavolám-li na ně, stanou tady spolu. 14 Vy všichni se shromažďte a slyšte: Kdo z nich oznámil tyto věci? Hospodin jej miluje, on splní jeho záměr proti Babylónu; jeho paže zasáhne Kaldejce. 15 Já sám jsem to prohlásil, já jsem ho povolal, přivedl jsem ho a jeho cesta bude zdárná. 16 Přistupte ke mně a slyšte toto: Od počátku nemluvím potají, od chvíle, kdy se to začalo dít, jsem při tom.“ A nyní mne posílá Panovník Hospodin a jeho duch. 17 Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš. 18 Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny, 19 tvého potomstva by bylo jako písku a těch, kteří vzejdou z tvého lůna, jako jeho zrnek; nebylo by vyťato a zahlazeno přede mnou jeho jméno.“
— Opusťte Babylón - Naléhavá výzva k odchodu ze země zajetí.
20 „Odejděte z Babylónu, prchněte od Kaldejců! S plesáním to oznamujte, všude rozhlašujte, rozneste to až do končin země, rcete: ‚Hospodin vykoupil Jákoba, svého služebníka.‘ 21 Nebudou žíznit, až je povede vyschlými kraji, vodu ze skály jim vyvede jak bystřinu, rozpoltí skálu a v hojnosti potekou vody.“ 22 „Nemají pokoj svévolníci,“ praví Hospodin.
1Hör detta, Jakobs släkt, ni som bär namnet Israel och härstammar från Juda, ni som svär vid HERRENS namn och bekänner er till Israels Gud, men inte i sanning och rättfärdighet.2De uppkallar sig efter den heliga staden och stöder sig på Israels Gud, vars namn är härskarornas HERRE.3Det som tidigare hände hade jag talat om i förväg för länge sedan, förutsagt det, tillkännagett det. Plötsligt agerade jag, och det skedde.4Jag vet att du är hård. Din nacke är av järn och din panna av koppar.5Därför förutsade jag det för så länge sedan, talade om det innan det skedde, så att du inte skulle kunna säga: ’Min avgud gjorde det. Min skurna och gjutna gudabild gav befallning om det!’6Du har hört detta och kan se det. Erkänner ni det inte? Nu vill jag förkunna nya ting för dig, hemligheter som du inte vetat om.7De har skapats nu, inte för länge sedan. Du har inte hört om dem förrän idag, för att du inte ska kunna säga: ’Det här visste jag!’8Du fick inget höra och inget veta, du hade inget öppet öra. Jag visste hur trolös du var, du kallades upprorsmakare alltsedan du föddes.9Men för mitt namns skull håller jag tillbaka min vrede, för min äras skull behärskar jag mig och utplånar dig inte.10Jag renade dig men fann inget silver. Jag prövade dig i lidandets ugn.11För min egen skull, ja, just för min egen skull, agerar jag, för hur skulle jag kunna låta mig vanhelgas? Min ära ger jag inte till någon annan.12Lyssna på mig, Jakob, Israel, som jag har kallat! Jag är Gud. Jag är den förste, och jag är den siste.13Det var min hand som lade jordens grund, och min högra hand bredde ut himlarna. När jag kallade på dem stod de där.14Kom samman, ni alla, och lyssna! Vem av dessa har förutsagt det här, att den som HERREN älskar ska fullfölja hans plan mot Babylon och mot kaldéerna?15Jag, jag har talat detta. Jag har kallat honom och fört fram honom, och han ska ha framgång.16Kom närmare och lyssna till detta: Från första början har jag talat öppet, och när tiden var inne för något att äga rum, var jag där. Och nu har Herren, HERREN sänt mig och sin Ande.”[1]17Så säger HERREN, din befriare[2], Israels Helige: ”Jag är HERREN, din Gud, som vill undervisa dig om ditt eget bästa och leda dig på den väg där du ska vandra.18Om du ändå hade lyssnat till mina bud! Då skulle du ha upplevt en ström av frid och rättfärdighet lik havets vågor.19Då skulle dina ättlingar ha blivit som sanden, din avkomma som sandkornen. Deras namn skulle aldrig utplånas utan bestå inför mig.”20Lämna Babylon, fly från Kaldéen! Förkunna det med glädjerop, gör det känt för jordens alla hörn. Säg: ”HERREN har befriat sin tjänare Jakob.”21De behövde inte vara törstiga när han förde dem genom öknarna, för han lät vatten flöda ur klippan, han klöv klippan, så att vatten forsade fram.22”Men för de gudlösa finns det ingen frid, säger HERREN.