od Česká biblická společnost1 Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí.2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.3 Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním;4 má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí,5 aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.
— Pravá moudrost Ducha
6 Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře – ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě,7 nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení.8 Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.9 Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ 10 Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.11 Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.12 My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha,13 abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.15 Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.16 Vždyť ‚kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat‘? My však mysl Kristovu máme.
Skillnaden mellan Guds vishet och människors vishet
1När jag kom till er, syskon, var det inte med övertygande vältalighet eller vishet som jag berättade om Guds hemlighet[1] för er.2Nej, jag hade bestämt mig för att inte veta av något annat när jag var hos er än Jesus Kristus, och honom som korsfäst.3Jag var svag och rädd och bävade djupt när jag stod där inför er.4Mitt budskap och min förkunnelse var inga övertygande visdomsord, utan de gav bevis på Ande och kraft,5för att er tro inte skulle bygga på mänsklig vishet utan på Guds kraft.6Vi förkunnar dock vishet för de mogna, men den visheten hör inte till den här tidsåldern eller den här tidsålderns förgängliga makthavare.7Nej, vi talar med visdomen från Gud. Den har legat fördold, men sedan tidernas början har Gud bestämt att den skulle bli till härlighet för oss.8Ingen av den här tidsålderns makthavare förstod den, men om de hade förstått, skulle de inte ha korsfäst härlighetens Herre.9Men det står skrivet: ”Det inget öga har sett, inget öra har hört och inget människohjärtat kunnat ana, det har Gud berett åt dem som älskar honom.”[2]10Men Gud har visat oss det genom sin Ande, för Anden utforskar allt, också djupen hos Gud.11För vem kan veta vad som finns i människan, förutom människans ande? Inte heller vet någon vad som finns hos Gud, förutom Guds Ande.12Men vi har inte fått denna världens ande, utan Guds egen Ande, så att vi kan veta vad Gud i sin nåd har gett oss.13När vi berättar om allt detta, använder vi oss därför inte av ord som vi lärt oss genom mänsklig vishet, utan ord som Anden har lärt oss, och vi tolkar det andliga med andliga ord.[3]14Men en oandlig människa tar inte emot det som kommer från Guds Ande; det är dårskap för henne, och hon kan inte förstå det, eftersom det måste bedömas på ett andligt sätt.15Den andliga människan bedömer allt, men henne själv kan ingen bedöma.16Det står ju skrivet: ”Vem känner till hur Herren tänker? Vem kan ge honom råd?”[4] Men vi har Kristus sinne.