1 Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán.2 Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil. 3 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“4 Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?5 A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“7 Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“8 Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ 10 Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“11 On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno.12 Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“
— Ježíš a děti
13 Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“15 Požehnal jim a šel dál.
— Bohatý mladík
16 A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“17 On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“18 Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,19 cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“20 Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“21 Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“22 Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
— O majetku
23 Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.24 Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“25 Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“26 Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ 27 Na to mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“28 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.29 A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.30 Mnozí první budou poslední a poslední první.“
1Коли Ісус закінчив ці слова, Він вийшов із Галілеї та пішов в околиці Юдеї, що за Йорданом.2За Ним ішло багато людей, і Він зцілив їх там.3І підійшли до Нього фарисеї та, випробовуючи Його, запитали: ―Чи дозволено чоловікові розлучатися зі своєю дружиною з будь-якої причини?4Ісус же відповів: ―Хіба ви не читали, що Творець від початку«чоловіком та жінкою їх створив»?[1]5І додав: «Тому залишить чоловік батька свого й матір свою і прилине до жінки своєї, і будуть двоє одним тілом».[2]6Тому більше не буде двох, а одне тіло. Отже, те, що Бог з’єднав, людина хай не роз’єднує.7Вони відповіли: ―Чому тоді Мойсей звелів дати їй лист про розлучення та відпустити?[3]8Він відповів: ―Мойсей через вашу жорстокість дозволив вам розлучатися з вашими дружинами, але від початку не було так.9Кажу ж вам: кожен, хто розлучається зі своєю дружиною – за винятком статевої розпусти – і одружується з іншою, чинить перелюб.10Тоді Його учні сказали: ―Якщо така справа чоловіка та жінки, то краще не одружуватись.11Він же відповів їм: ―Не всі розуміють це слово, а лише ті, кому це дано.12Бо є євнухи, які такими народилися, є євнухи, яких оскопили люди, і є євнухи, які оскопили себе самі заради Царства Небесного. Хто може зрозуміти, хай зрозуміє!
Ісус благословляє дітей
13Тоді привели до Нього дітей, щоб Він поклав на них руки та помолився, але учні забороняли їм.14Ісус же сказав: «Пустіть дітей, не забороняйте їм приходити до Мене, бо таким, як вони, належить Царство Небесне».15І, поклавши на них руки, Він пішов звідти.
Ісус і багатий юнак
16І ось один чоловік підійшов та запитав: ―Учителю, що мені зробити доброго, щоб мати життя вічне?17Ісус відповів йому: ―Чому питаєш Мене про добре? Ніхто не є Добрий, окрім Самого Бога.[4] Але якщо бажаєш увійти в Життя, виконуй заповіді.18Той запитав: ―Які? Ісус сказав: ―«Не вбивай», «Не чини перелюбу», «Не кради», «Не обманюй»,19«Шануй батька та матір»,[5] «Люби ближнього свого, як самого себе».[6]20Юнак відповів Йому: ―Усе це я зберіг змалку. Чого ще мені бракує?21Ісус відповів йому: ―Якщо бажаєш бути досконалим, піди, продай своє майно та роздай бідним, і матимеш скарб на небесах; а тоді приходь та слідуй за Мною.22Почувши ці слова, молодий чоловік відійшов засмучений, бо мав багато маєтків.23Ісус же сказав своїм учням: ―Істинно кажу вам: важко багатому ввійти в Царство Небесне.24І ще кажу вам: легше верблюдові пройти через вушко голки, ніж багатому ввійти в Царство Боже.25Коли учні почули це, то дуже здивувалися й запитали: ―Хто ж тоді може бути спасенний?26Подивившись на них, Ісус відповів їм: ―Для людей це неможливо, але для Бога все можливо.27Тоді Петро сказав Йому: ―Ось ми залишили все та пішли за Тобою. Що ми будемо за це мати?28Ісус відповів йому: ―Істинно кажу вам: у новому світі, коли Син Людський сяде на Свій престол слави, то й ви, котрі пішли за Мною, сядете на дванадцятьох престолах, судячи дванадцять племен Ізраїля.29І кожен, хто залишив дім, братів, сестер, батька, матір, дружину, дітей і поля заради Мого імені, той отримає в сто разів більше і вічне життя у спадок.30Багато перших будуть останніми, а останні – першими.