1 V ten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi2 a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel, který vstal z mrtvých; proto v něm působí mocné síly.“ 3 Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa,4 neboť Jan mu říkal: „Není dovoleno, abys ji měl za ženu.“5 Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana za proroka.6 Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi,7 a on jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá.8 A ona, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele.“9 Král se zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli,10 a dal Jana v žaláři stít.11 Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce.12 Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi.
— Nasycení pěti tisíců
13 Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním.14 Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. 15 Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit jídlo.“16 Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet; dejte vy jim jíst!“17 Oni odpověděli: „Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby.“18 On však řekl: „Přineste mi je sem!“19 Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům.20 I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů.21 A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
— Ježíš kráčí po moři
22 Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy.23 Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám.24 Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní.25 K ránu šel k nim, kráčeje po moři.26 Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem.27 Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ 28 Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“29 A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.30 Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“31 Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ 32 Když vstoupili na loď, vítr se utišil.33 Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“
— Uzdravování v Genezaretu
34 Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.35 Lidé z toho místa ho poznali a vzkázali do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné36 a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdraveni.
1У той час тетрарх Ірод[1] почув про Ісуса2та сказав своїм слугам: «Це Іван Хреститель. Він воскрес із мертвих, і тому ці чудеса діються через Нього».3Бо Ірод, схопивши Івана, зв’язав його та посадив до в’язниці через Іродіаду, дружину Филипа, свого брата,4тому що Іван казав йому: «Не годиться тобі одружуватися з нею!»5Ірод бажав би вбити його, але боявся народу, який вважав Івана пророком.6Коли святкували день народження Ірода, дочка Іродіади станцювала серед гостей і сподобалася Іродові.7За це він клятвою обіцяв дати їй усе, що вона тільки попросить.8Вона ж, навчена своєю матір’ю, сказала: «Дай мені на блюді голову Івана Хрестителя».9Цар засмутився, але через клятву й тих, що сиділи з ним за столом, наказав виконати її бажання.10Він надіслав людей до в’язниці відрубати Іванові голову.11Його голову принесли на блюді та віддали дівчині, а вона віднесла її своїй матері.12Після того учні Івана прийшли, забрали його тіло та поховали, а потім прийшли та сповістили про це Ісуса.
Ісус годує п’ять тисяч
13Коли Ісус почув це, то сів у човен та відплив звідти в пустинне місце, щоб бути на самоті. Але люди з різних міст, дізнавшись про це, пішли пішки за Ним.14Вийшовши на берег, Ісус побачив багато людей, змилосердився над ними та зцілив їхніх хворих.15Коли настав вечір, Його учні підійшли й сказали: ―Тут пустинне місце, і година вже пізня, відпусти людей, щоби пішли в села та купили собі їжу.16Ісус же сказав їм: ―Не треба їм іти, ви дайте їм їсти!17Вони відповіли Йому: ―Ми тут маємо лише п’ять хлібів та дві рибини.18Він сказав: ―Принесіть їх Мені!19Ісус наказав людям посідати на траву. Потім узяв п’ять хлібів та дві рибини, подивився на небо, благословив їх і, розломивши, дав хліби учням, а учні роздали людям.20Усі їли та наситилися, і назбирали дванадцять повних кошиків залишків.21Тих, що їли, було близько п’яти тисяч чоловіків, не рахуючи жінок та дітей.
Ісус іде по воді
22Відразу після цього Ісус звелів учням сісти в човен та переплисти на другий бік раніше за Нього, поки Він відпустить людей.23А відпустивши людей, Ісус зійшов на гору, щоб помолитися на самоті. Коли настав вечір, Він залишився там один.24Човен віддалився вже далеко від берега, і через супротивний вітер його почали кидати хвилі.25О четвертій сторожі ночі[2] Ісус пішов до Своїх учнів, ідучи по воді.26Побачивши, що Він іде по воді, учні жахнулись і з переляку закричали: «Це привид!»27Але Ісус тієї ж миті заговорив до них: ―Будьте сміливі! Це Я! Не бійтеся!28Тоді Петро сказав у відповідь: ―Господи, якщо це Ти, накажи, щоб я пішов до Тебе по воді!29Ісус сказав: ―Іди! І, вийшовши з човна, Петро почав іти по воді до Ісуса.30Але, побачивши сильний вітер, злякався, почав тонути й закричав: ―Господи, спаси мене!31Ісус, одразу простягнувши руку, схопив його та промовив: ―Маловіре, чому ти засумнівався?32Коли вони сіли в човен, вітер стих.33Ті, що були в човні, вклонилися Йому, кажучи: «Ти істинно – Син Божий!»
Зцілення хворих у Генезареті
34Перепливши море, вони прибули до Генезаретської землі.35Люди з тієї місцевості впізнали Ісуса та надіслали звістку по всій околиці. До Нього принесли всіх хворих36і благали Його дозволити лише торкнутися до краю Його одягу, і всі, хто торкнувся, були зцілені.