1 Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.2 Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:3 „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.4 Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.5 Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.7 Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.8 A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“9 A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
— Důvod řeči v podobenstvích
10 Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství.11 Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou,12 aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“
— Výklad podobenství o rozsévači
13 Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?14 Rozsévač rozsívá slovo.15 Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté.16 A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.17 Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.18 U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,19 ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.20 A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“
— Světlo určené na svícen
21 A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?22 Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.23 Kdo má uši k slyšení, slyš!“ 24 Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá.25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“
— Podobenství o zasetém semenu
26 Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země;27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.29 A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“
— Podobenství o hořčičném zrnu
30 Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?31 Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi;32 ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“ 33 V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět.34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.
— Utišení bouře
35 Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“36 Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.38 On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.40 Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“41 Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“
1Ісус знов почав навчати на березі моря. І зібрався біля Нього великий натовп, так що Він зайшов у човен та сів у ньому на морі, а всі люди були біля моря, на березі.2Він багато навчав їх притчами й казав до них у Своєму навчанні:3«Слухайте! Ось сіяч вийшов сіяти.4Коли він сіяв, деякі зерна впали біля дороги; прилетіли птахи та повидзьобували їх.5Інші впали на кам’янистий ґрунт, де не було багато землі, і відразу проросли, бо земля була неглибока.6Коли зійшло сонце, то опалило паростки, вони зів’яли й, не маючи коріння, всохли.7Ще інші впали поміж терни. Терни виросли та задушили їх, і не дали врожаю.8А інші впали в добру землю та дали врожай, який зійшов, виріс та вродив у тридцять, у шістдесят та в сто разів більше».9І сказав: «Хто має вуха, щоб слухати, слухайте!»10Коли Ісус залишився на самоті, ті, що були разом із Ним та дванадцятьма, запитали Його про притчі.11Він відповів: «Вам дана таємниця Царства Божого, а для тих, хто ззовні, усе в притчах,12щоб „дивлячись очима, не бачили і, слухаючи вухами, не розуміли, щоб не повернулися і щоб не були прощені!“[1] »13Потім сказав: «Невже ви не зрозуміли цієї притчі? Як тоді ви зрозумієте всі притчі?14Сіяч сіє Слово.15Те, що посіяне біля дороги, – це ті, що чують Слово; але коли чують, відразу приходить сатана й забирає Слово, посіяне в них.16Посіяне на кам’янисту землю означає тих, що, почувши Слово, відразу з радістю приймають його.17Але не мають коріння в собі, є тимчасовими. Коли настають труднощі або гоніння за Слово, вони відразу відпадають.18Посіяне серед тернів означає тих, що чують Слово,19але турботи цього віку, омана багатства та інших бажань придушують Слово, і воно залишається безплідним.20А посіяне в добру землю означає тих, що чують Слово, приймають його та приносять врожай: один у тридцять, інший у шістдесят, інший у сто разів більший».
Приклад світильника
21Ісус сказав їм: «Хіба хтось приносить світильник, щоб поставити його під посудину або під ліжко? Ні, його приносять, щоб поставити на поставець.22Бо немає нічого прихованого, що не було б відкритим, і нічого таємного, що не виявилося б.23Якщо хтось має вуха, нехай слухає!»24І сказав їм: «Будьте уважні, що ви чуєте. Адже якою мірою міряєте ви, такою і вам виміряють і додадуть вам.25Бо тому, хто має, додасться, і матиме надмірно, а від того, хто не має, і те, що має, забереться».
Притча про насіння, яке зростає
26Він сказав: «Царство Боже схоже на чоловіка, який засіяв поле.27І чи спить чоловік, чи прокидається, вночі чи вдень, насіння сходить та росте, а як це – він сам не знає.28Земля сама приносить плід: спочатку стебло, потім колос, а потім повний колос зерна.29Коли ж врожай дозріває, він одразу надсилає женців із серпами, бо настали жнива».
Притча про гірчичне зерно
30І сказав Він: «До чого подібне Царство Боже? Якою притчею його пояснити?31Воно подібне до гірчичного зерна. Коли його сіють у землю, воно є найменшим серед усього насіння на землі,32але коли виростає, стає більшим за всі рослини й пускає великі гілки, так що птахи небесні можуть гніздитися в його тіні».
Призначення притч
33Багатьма такими притчами Він говорив їм Слово, стільки, скільки вони могли зрозуміти.34Не говорив їм без притчі, але коли був наодинці зі Своїми учнями, пояснював їм усе.
Ісус заспокоює бурю
35Коли настав вечір, Ісус сказав їм: «Переплиньмо на другий бік».36Відпустивши людей, вони сіли в човен, де вже був Ісус. Інші човни попливли за ними.37І здійнялася велика буря, і хвилі почали заливати човен, так що він вже наповнювався водою.38Ісус був на кормі та спав на подушці. Учні розбудили Його, кажучи: ―Учителю, невже Тобі байдуже, що ми гинемо?39Уставши, Він наказав вітрові та сказав морю: ―Тихо! Заспокойся! Вітер стих, і настала велика тиша.40Він сказав їм: ―Чому ви злякалися? Чому ви все ще не маєте віри?41Перелякані, вони казали один одному: ―Хто ж Він такий, що навіть вітер та море підкоряються Йому?