1 Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:2 „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.3 V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘4 Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,5 dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.‘“6 A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!7 Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“
— O farizeovi a celníkovi
9 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:10 „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
— Ježíš a děti
15 Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.16 Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.17 Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“
— Bohatý muž
18 Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“19 Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.20 Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“21 On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“23 On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. 24 Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“26 Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“27 Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“
— O chudobě pro Boží království
28 Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“29 On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,30 aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“
— Poslední předpověď utrpení
31 Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.32 Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,33 zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“34 Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
— Uzdravení slepého u Jericha
35 Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.36 Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.38 Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“39 Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“40 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.41 Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“42 Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“43 Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.
1Тоді Ісус розповів їм притчу про те, що їм треба завжди молитися та не занепадати духом.2Він сказав: ―В одному місті був суддя, який не боявся Бога та не соромився людей.3У тому ж місті була вдова, котра приходила до нього й просила: «Захисти мене від мого кривдника!»4Деякий час він відмовлявся, але потім промовив до себе: «Хоч я і Бога не боюся, і людей не соромлюся,5але через те, що ця вдова не дає мені спокою, захищу її, щоб вона не приходила безперестанку й не докучала мені».6І сказав Господь: ―Почуйте, що каже неправедний суддя!7Так невже Бог не захистить Своїх обраних, котрі взивають до Нього день і ніч? Чи забариться Він?8Кажу вам: Він негайно захистить їх. Але коли прийде Син Людський, чи знайде Він віру на землі?
Притча про фарисея та митника
9Тим, хто був упевнений в особистій праведності та принижував інших, Ісус розповів таку притчу:10―Двоє чоловіків прийшли в Храм помолитися. Один був фарисеєм, а інший – митником.11Фарисей стояв і так собі молився: «Боже, дякую Тобі за те, що я не такий, як інші люди, – грабіжники, неправедні, невірні або як цей митник.12Я пощу двічі на тиждень, даю десятину зі всякого прибутку!»13А митник стояв здалека й не смів навіть очей звести на небо, але бив себе в груди та казав: «Боже, змилуйся наді мною, грішним!»14Кажу вам: цей чоловік повернувся додому виправданий, а не той; бо кожний, хто себе підносить, буде принижений, а хто себе принижує, буде піднесений.
Ісус благословляє маленьких дітей
15Деякі люди приносили до Нього також і дітей, щоб Він доторкнувся до них та благословив, але учні, побачивши це, забороняли їм.16Ісус покликав їх до себе й сказав: «Пустіть дітей приходити до Мене й не забороняйте їм, бо таким, як вони, належить Царство Боже.17Істинно кажу вам: хто не прийме Царства Божого, як дитя, той не ввійде до нього!»
Багатий керівник
18Один із керівників сказав: ―Учителю добрий, що мені робити, щоб успадкувати життя вічне.19Ісус відповів йому: ―Чому ти називаєш Мене добрим? Ніхто не є Добрий, окрім Самого Бога.20Ти знаєш заповіді: «Не чини перелюбу», «Не вбивай», «Не вкради», «Не обманюй», «Шануй твого батька та матір».[1]21Він же сказав: ―Усе це я зберіг змалку.22Почувши це, Ісус сказав йому: ―Одного тобі ще бракує: продай усе, що маєш, та роздай бідним, і матимеш скарб на небесах; а тоді приходь та слідуй за Мною.23Почувши це, він глибоко засмутився, адже був дуже багатий.24Ісус же, побачивши, що він засмутився, сказав: ―Як важко багатому ввійти в Царство Боже!25Адже легше верблюдові пройти через вушко голки, ніж багатому ввійти в Царство Боже.26Ті, що почули це, запитали: ―Хто ж тоді може бути спасенний?27Ісус відповів: ―Неможливе для людей – можливе для Бога.28Тоді Петро сказав: ―Ось ми залишили, що в нас було, та пішли за Тобою.29Він відповів: ―Істинно кажу вам: немає нікого, хто б залишив дім, дружину, дітей, батьків і братів заради Царства Божого30й не отримав би значно більше в цей час, а в майбутньому віці – вічне життя.
Ісус утретє звіщає Свою смерть та воскресіння
31Ісус узяв дванадцятьох та сказав їм: «Ось ми йдемо до Єрусалима, і збудеться все, написане пророками про Сина Людського.32Він буде виданий язичникам, і насміхатимуться з Нього, і зневажатимуть Його, і плюватимуть на Нього.33Будуть бичувати Його та вб’ють, але третього дня Він воскресне».34Та вони нічого з цього не зрозуміли. Ці слова були приховані від них, і вони не розуміли сказаного.
Зцілення незрячого біля Єрихона
35Коли ж Він наближався до Єрихона, один сліпий сидів біля дороги та просив милостиню.36Почувши, що проходить натовп, він запитав, що відбувається.37Йому сказали, що Ісус із Назарета проходить.38Тоді він закричав: ―Ісусе, Сину Давидів, змилуйся наді мною!39Ті, що йшли попереду, почали докоряти йому, щоб він мовчав, але він ще голосніше закричав: ―Сину Давидів, змилуйся наді мною!40Ісус зупинився та звелів привести сліпого до Себе. Коли той наблизився до Нього, Ісус спитав його:41―Що хочеш, щоб Я зробив для тебе? Той відповів: ―Господи, щоб я знову бачив!42Ісус сказав йому: ―Прозрій! Віра твоя спасла тебе!43І він умить прозрів та пішов за Ісусом, прославляючи Бога. І весь народ, побачивши це, теж славив Бога.