1 Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! 2 Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. 3 Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? 4 Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností 5 a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, 6 vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. 7 Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“ 8 Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? 9 Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? 10 Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? 11 Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. 12 Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: 13 Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. 14 Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. 15 Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. 16 Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? 17 Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. 18 Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. 19 Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. 20 Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? 21 Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. 22 Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. 23 Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!
Žalm 94
Новий Переклад Українською
od Biblica1Прийдіть, заспіваємо радісно ГОСПОДУ, вигукнемо піднесено скелі спасіння нашого.2Прийдемо перед обличчя Його з подякою, піснями прославимо Його.3Адже ГОСПОДЬ – Бог великий і Цар могутніший від усіх богів.4У руці Його глибини землі, і вершини гір належать Йому;5море – Його, Він створив його, і суходіл Його руки утворили.6Прийдіть, поклонімося, впадемо долілиць, схилимо коліна перед ГОСПОДОМ, Творцем нашим,7бо Він – наш Бог, а ми – народ Його пасовища, вівці, про яких Він піклується.[1] Сьогодні, коли ви почуєте Його голос,8не зачерствійте серцями вашими, як у Мериві, як було того дня у Массі в пустелі,[2]9де спокушали Мене предки ваші, випробовували Мене, хоча й бачили Моє діяння.10Сорок років дратував Мене цей рід, тоді сказав Я: «Вони народ, що блукає серцем, не знають шляхів Моїх.11Тому присягнув Я у гніві Моєму: не увійдуть вони до Мого спокою!»